Před pár lety jsem se setkal s mužem, který měl zajímavý podnikatelský záměr. Chtěl provozovat pornostránku, kde by známí lidé zpřístupnili, co si sami z tohoto žánru na internetu prohlížejí nebo dokonce stahují do svých počítačů.. Zkrátka taková trošku odvázanější forma známého rčení: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.“

Přistihl jsem se, že hned v duchu začínám tipovat, co asi zajímá lidi, které znám. Pikantní představa! „Ovšem pochybuji, že vám tohle někdo dobrovolně řekne,“ řekl jsem. „Někde začít musím,“ pokrčil muž rameny, „a tak mě napadlo, že byste mohl být mezi prvními.“ To byla odplata za to, že jsem se o internetové pornografii sem tam zmínil ve svých článcích.

Sice mně lichotilo, že mě dotyčný člověk řadí mezi známé lidi, ale i tak jsem jeho nabídku s díky odmítl. Ale vzpomněl jsem si na něj minulý týden, kdy americký deník Los Angeles Times zveřejnil, že na webu jednoho z nejznámějších a nejctihodnějších amerických soudců byla objevena pornografie. Na tyto soubory sice nevedly žádné odkazy, ale byly veřejně přístupné.

Nechme kritiku zmíněného soudce americkému tisku. Soudce problémovou část webu okamžitě zablokoval, ochotní uživatelé však ještě předtím stačili zkopírovat její obsah i na další stránky. Hned jsem si – z ryze novinářského zájmu, pochopitelně – soudcovy libůstky prohlédl. Nic extrémního ani mimořádného, zkrátka taková pěkná sbírečka.

Zkusil jsem také zjistit, jak dopadl podnikatelský záměr dotyčného člověka. odpověděl mi, že projekt nakonec nerealizoval. „Představte si, že mi svá oblíbená videa nechtěli ukázat ani pornoherci!“ napsal zklamaně. Vlastně je to stará známá věc: že tím nejintimnějším pro nás nejsou partie, které zakrýváme spodním prádlem, nýbrž naše myšlenky. Chudák soudce.

(Sloupek pro slovenský deník Sme)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.