Jednou za velice dlouhou dobu se dostanu do stavu, kdy „se musím“ vyjádřit. Tentokrát to začalo velice jednoduše - stránka www.idnes.cz zobrazila informaci o filtrování reklam a zároveň se zablokovala. Což o to, reklamy filtruji, a dokud se něco zásadního nestane s jejich principem, ani nepřestanu. Ale to není téma pro tuto úvahu.

Zamyslel jsem se nad tím, zda je opravdu nutné iDnes vůbec navštěvovat. Na jedné straně patří k mému omezenému, nicméně stabilnímu seznamu stránek, které navštěvuji již mnoho let. Na druhé straně mě opravdu nezajímají ani reklamy, ani systémy pro jejich vynucování. Jelikož jsem spíše pragmatické povahy, zkusil jsem jednoduchý test „informační hustoty“.

Test byl velice jednoduchý a spočíval v určení, kolik slov uvidím při otevření stránky. Samozřejmě ne vše je tak jednoduché, jak to vypadá, ale nastavení bylo snadné. Prohlížeč maximalizovaný na moji obrazovku (1900x1200 pro znalé, spíše větší monitor pro domácí použití pro ostatní) a filtr reklam v nastavení, které mám již více než rok beze změny. Zbytek spočíval v zobrazení stránek (2.6.2016 mezi 11:10 a 11:35) a manuálním sečtení slov při vynechání všech informačních lišt a dalších „upoutávek“. Snažil jsem se pokrýt obsah a ne formu.

Výsledek v tabulce je opravdu zajímavý a jak se zdá, plně podporuje dojem, že pokud nemá web co nabídnout, použije obrázky. Nijak si nedovolím diskutovat se dnešním stavem školního systému, ale mě osobně naučili číst již v první třídě základní školy a chápat psaný text v rámci povinné školní docházky. Na druhé straně mám dost velký problém pochopit většinu obrázků a jejich vztah k probíranému tématu, pro mě osobně je to „výplň bez přidané hodnoty“.

Nedovolím si jakkoli kritizovat technické provedení, i když bych si představoval, že stránky zjistí, kolik mají místa, a použijí je (to nezvládla žádná z nich). Nicméně si dovolím tvrdit, že na stránky chodím pro informace. Pokud tam nebudou, tak nevidím smysl jejich existence. Debata o hodnotě obsahu je určitě důležitá, ale až následná. Pokud tam obsah prostě není, není co zkoumat.

Opravdu by mě zajímalo, proč si některé „zpravodajské weby“ myslí, že někoho zajímá shluk nic neříkajících obrázků a reklamy. Podobný přístup bych čekal od klasického bulváru, tam vím, co dostanu. Ale číst či dokonce platit za „omalovánky“ maskované jako „seriózní žurnalistika velkých redakcí“ se mi zdá daleko za hranicí, kterou jsem schopen akceptovat.