Je to jen pár dnů poté, co Evropský parlament shodil definitivně ze stolu úmluvu ACTA, která byla zatím bezprecedentní hrozbou lidským právům uplatňovaným v internetovém prostředí, a už je na světě další kukaččí vejce z dílny evropských byrokratů. Tentokrát pod názvem CETA.

Jedná se o další obchodní dohodu, na kterou upozornil Michael Geist, profesor práva na ottawské universitě, který se specializuje na problematiku práva a zákona v prostředí internetu a e-commerce. A kterou začal masivně kritizovat také Rick Falkvinge, zakladatel švédské Pirátské strany.

Úmluva CETA totiž vypadá jako nepříliš elegantní zadní vrátka pro ta ustanovení z ACTA, která jsou podstatná pro kopírovací monopol a která jsou po odmítnutí smlouvy ACTA zjevně – podle kapitánů zábavního –průmyslu v ohrožení. CETA je obchodní dohoda mezi Kanadou a Evropou, jejíž veřejně známá verze pochází z února 2012.

Falkvinge napsal, že předpokládal, že se Evropská komise z neúspěchu při prosazování ACTA trochu poučí. Zastánci podobných smluv měli dvě možnosti: vrátit se na začátek a začít celou věc plánovat znovu a snad i lépe, což je ovšem nákladné a organizačně složité. Nebo mohou to samé tlačit dál, jako by se nic nestalo.

Druhá možnost je ovšem vzhledem k ráznému odmítnutí ACTA politicky velmi riskantní, byť jsou personální náklady krátkodobě nižší. Falkvinge říká, že zprvu pochyboval, že by eurobyrokrati riskovali zbytek své prestiže novou a téměř identickou snahou za každou cenu přebít základní občanská a lidská práva právy duševního vlastnictví.

Jenže před několika dny se europoslanec Christian Engström účastnil schůze s člověkem z Komise zodpovědným za CETA, jmenuje se John Clancy, týž Clancy byl předtím zodpovědný i za ACTA a jeho jméno uvádí i Michael Geist. Europoslanec Engström o této schůzce napsal, "že CETA opravdu vypadá jako ,První zombie ACTA‘." Takto Engström popisuje onu bizarní debatu: "Využil jsem příležitosti a zeptal se pana Clancyho, jestli je pravda, že CETA obsahuje kapitolu o právech duševního vlastnictví, ve které jsou některá ustanovené doslovně překopírovaná z ACTA. Reakce zástupce Komise byla velmi zajímavá. Potvrdil mi, že CETA skutečně obsahuje kapitolu o duševním vlastnictví, ale pak okamžitě začal shazovat profesora Geista (aniž by předtím někdo jméno profesora Geista zmínil). Podle zástupce Komise by profesor Geist neměl být brán vážně, protože komentoval šest měsíců starou pracovní verzi a text se od té doby změnil. Když jsem položil samozřejmou navazující otázku, jestli Komise zveřejnila aktuálnější verzi vyjednávaného textu, odpověď zněla ne."

Cosi to naléhavě připomíná: nikým nevolená Evropská komise vyjednává mezinárodní dohodu s legislativními dopady za zavřenými dveřmi. Všechny dokumenty udržují v tajnosti a zároveň arogantně tvrdí, že kdo jejich jednání zpochybňuje, ten je špatně informovaný. Stejná procedura jako v kauze ACTA.

Zdá se, že Komise se vážně pokusí protlačit dohodu CETA za každou cenu. Přitom tato dohoda trpí stejnými základními problémy jako ACTA. Týmy protivníků jsou stejné jako u ACTA. Utajování je stejné jako u ACTA.

Rick Falkvinge se pokouší nahlédnout celou záležitost ještě z jednoho – obyčejného lidského úhlu. Představte si úředníky, kteří víc než rok vyjednávali obří obchodní dohodu mezi Evropou a Kanadou, aby jim pak jejich celoroční práci 4. července v Evropském parlamentu odstřelili. Což je mimochodem přesně sedm pracovních dnů před začátkem šestitýdenní letní dovolené.

Lze pochopit, že v tomto čase se nesejdou žádné pracovní týmy, aby celou věc zrevidovali na nových základech. Dají ji tedy prostě do šuplíku a nechají tam po šest týdnů – skoro do konce srpna. Jenže to neomlouvá shazování kritických hlasů, naopak, spíše to jen podtrhuje fakt, že by se CETA posunout výš na seznamu věcí, které nesmíme podcenit.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6