Asi všichni informační technologie používáme, do obrazovek telefonů se díváme typicky mnohokrát denně. Možná nějak intuitivně tušíme, že pro děti to není úplně to správné, aby často sledovaly telefon, ale jak k tomu přistoupit, když je to běžné a dělá to každý? Jako vodítko pomůžou vědecká data a zákonitosti vývoje psychiky.

Když budeme přemýšlet nad vlivem informačních technologií na děti, zásadní je pohled vývojové psychologie. Během vývoje psychiky dochází k různým kvalitativním změnám, např. ve vnímání informací z okolí a kvalitě myšlení a emoční zralosti. Světová zdravotnická organizace WHO nám dává jasné informace o tom, jak nakládat s časem, který naše děti stráví u obrazovek (jakýchkoliv obrazovek – telefon, televize, počítač atd.). Ve věku od narození do 2 let je doporučením absolutní absence obrazovek. Ve věku 2-5 let je to maximálně 1 hodina denně, a to s přítomností dospělého, který obsah vysvětluje a dává do souvislosti s realitou. Děti a dospívající ve věku 5-15 let by měly strávit před obrazovkou maximálně 2 hodiny denně, a to opět se supervizí dospělého. Uvedené informace jsou podloženy řadou vědeckých studií zejména z oblasti neurologie a neuropsychologie.

Proč tomu tak je? Jedná se o komplexní záležitosti, ale pokusím se nastínit alespoň některé důležité prvky. U malých dětí ve věku do 2 let je potřebné si připomenout, že se nachází v tzv. senzomotorickém stádiu vývoje, což znamená, že můžeme zjednodušeně říct, že myslí pomocí smyslů a pohybu. Malé dítě, když bouchá hračkou do stolu, tak myslí. Existují také důkazy o tom, že takhle malé děti nejsou schopny převádět informace z 2D, tj. z obrazovky do 3D reality. Jednoduše na to nemají kapacitu třeba zopakovat to, co zrovna viděly v televizi. Jejich mozek je uzpůsoben na pomalé podněty z nejbližšího okolí – přímou zkušenost s předměty a lidmi. Postupně ve vývoji pak dochází ke kvalitativní změně v myšlení do tzv. symbolické fáze, kdy už děti začínají v myšlení fungovat pomocí slov. To jim hodně rozšiřuje možnosti myšlení. Jejich vývoj je ale připraven na reálný sociální kontakt, ten pro svůj vývoj v předškolním věku bytostně potřebují. Jejich myšlení v tomto období ještě nerespektuje zákony logiky, tzn., že pokud předškolní dítě třeba uvidí nakreslenou kočku, která bude mít místo hlavy květinu, tak řekne, že je to květinokočka a bude s tím spokojené. Prostě upřednostní to, co vidí, před tím, co o světě ví. Až přibližně v 6 letech dochází k další změně, a to směrem k logickému uvažování. Mladší školní věk je ale zároveň doba, kdy ještě není vyvinuto tzv. abstraktní myšlení (do přibližně 13 let), tzn., že dítě ještě nedokáže přemýšlet nad alternativami řešení, vytvářet hypotézy, nedokáže si představit něco, co nevychází z jeho konkrétní zkušenosti. Dokáže tedy sečíst dvě a čtyři hrušky, ale nedokáže sečíst 2x a 4x. Toto jsou jedny z důvodů, proč by se děti do minimálně 13 let neměly dívat na obsah obrazovek samy, ale vždy by měl asistovat dospělý, který dává obsah do souvislosti s realitou a vysvětluje. Děti totiž velice jednoduše tíhnou k magickému myšlení a vytváří nejrůznější fantazie, které nevychází z reality, a přitom mohou pak léta ovlivňovat jejich psychický vývoj. A my si toho třeba vůbec nevšimneme.

Pubescence a adolescence je potom období, kdy je velkým vývojovým úkolem ustavení identity vlastního já. K tomu potřebují mladí lidé zkušenost s reálnými lidmi okolo sebe, reálnými vzory, které budou pro sebe hodnotit a na základě toho potom v kombinaci s vlastním experimentováním s různými pozicemi dojdou k ustavení své identity. Pokud si ale svoji identitu postaví na základě fantazijního světa (toho, který běží na obrazovkách a nevychází z reality), tak budou mít velmi pravděpodobně celý zbytek života potíže s mezilidskými vztahy v partnerství, kamarádství a pravděpodobně tak nebudou v životě spokojení.

Co tedy víme o vlivu obrazovek na mozek dětí? Jeden z hlavních dopadů je vyplavování chemické látky dopamin. Tato látka se nám přirozeně vyplavuje, když usilujeme o něco pro nás cenného, přičemž po dosažení tohoto výsledku se dostaví pocit odměny, slasti, příjemný pocit. Sociální sítě, počítačové hry a programy, které dávají po interakci velmi rychlou odezvu, jsou barevné, videa jsou rychlá a přilétají jedno za druhým, tak vedou k tomu, že dopamin přichází do mozku bez vlastního úsilí a okamžitě. Takže mozek přirozeně reaguje tak, že ostatní potěšení odsune a bude upřednostňovat právě tyto programy. Toto je stejný princip jako u závislosti na heroinu, pervitinu, alkoholu a jiných návykových látkách. Je zajímavé, že přirozeně implicitně dětem nechceme dát do rukou karton cigaret nebo láhev vodky, a to ani občas. Telefon jim ale k dispozici dáváme celkem často.

Dále o vlivu obrazovek na dětský vývoj víme, že čím delší dobu děti u obrazovky stráví, tím závažnější mají později poruchy pozornosti, zhoršují se jejich exekutivní funkce, mají větší pravděpodobnost opožděného vývoje řeči a ADHD, mají horší akademický výkon, nižší IQ, později ve vývoji úzkosti, deprese, nižší sebehodnocení, poruchy spánku, obezitu a nižší životní odolnost.

Existují studie o tom, že např. výuka pomocí informačních technologií nepřispívá dětem k jejich pozdějším vyšším výkonům a schopnostem, ale že je to právě naopak. Dává to smysl, protože mozek pro zapamatování potřebuje zarámování, tj. např. papír. Pro vyšší odolnost a flexibilitu potřebuje práci ve skupině a dyskomfort. Nic z toho informační technologie nenabízí. Co můžeme tedy pro zdárný vývoj našich dětí dělat? Třeba ve věku 6–12 let jim nejvíce prospějeme tím, když jim budeme pomáhat v tom, aby posouvaly svoje hranice ve výkonu, vydržení dyskomfortu, a to v naší blízkosti a při naší podpoře (protože v tomto věku to ještě emočně zásadně potřebují). Takže např. při společném běhání, když dítě už nemůže popadnout dech, tak mu nabídneme a podpoříme ho v tom, aby ještě popoběhlo o dalších 300 metrů a posunulo tak svůj limit. To dítěti pomůže získat pocit odměny a slasti vlastním přičiněním, takže mu do budoucna podporujeme dobrou sebejistotu, flexibilitu a odolnost v životě. A to mu pak umožní se efektivně přizpůsobit čemukoliv, co se v životě objeví a umožní mu to také zdravou životní spokojenost.

Samozřejmě možnost vygooglit si na mapách cestu na neznámé místo nebo číst si nové zprávy ze světa nebo z vědecké oblasti, nebo se občas podívat na film či seriál, to určitě není něco, co bychom měli ze života vymazávat. Důležité ale je, abychom dětem dali možnost primárně reálného kontaktu se světem a dávali velký důraz na věk a vývojové stádium naší ratolesti.