Nejspíš na podobné tvrzení narazil každý z nás. Podle mne je přehnané, protože ke skutečné totalitě máme i přes dílčí analogie hodně daleko. Je ovšem znepokojivé, jak postupně slábnou argumenty, kterými mu lze oponovat.

Před časem jsem se po mnoha letech potkala s jednou svojí dávnou známou. Pochlubila se mi, že je babičkou a její vnučka že prý už chodí do školy. A vyprávěla mi, jak spolu s jejími rodiči před časem nevěřícně zírali na to, když je přesvědčovala, že „miminka nenosí v bříšku pouze maminky, ale že je tam mohou mít i pánové“. Prý jim to říkali ve škole. Načež jsme obě smutně konstatovaly, že se vrací doba, kdy budou muset rodiče uvádět dětem na pravou míru to, co se tam dozví. Prostě se zase bude mluvit jinak doma a jinak ve škole. Stejně jako když jsme byly malé. Tedy jako za totáče...

I na nás totiž mířila ideologická masáž, a i nám se tenkrát snažili vymýt mozek. Děti a mladí lidé zkrátka patří mezi ty nejsnáze manipulovatelné. Stačí jen zneužít jejich nedostatečného rozhledu a přirozené touhy „měnit svět“ a dokázat je patřičně nasměrovat. V předválečném Německu takhle zfanatizovali kluky a o pár let později se z nich stala vraždící monstra. V 50. letech u nás oblékli mladé lidi do modrých košil a poslali je vyhánět sedláky z jejich hospodářství, aby se z některých později staly komunistické kreatury. Dnes se je snaží zfanatizovat ve jménu „záchrany planety“. Co z nich asi jednou bude? Doufejme, že ne „zelení tyrani“...

Také už se, stejně jako za totáče, vyhazuje za názory z práce. K nám to naštěstí ještě nedorazilo (alespoň tedy ne v takové míře), ale na „západě“ si už musí člověk dávat na ústa secsakra pozor (zde, zde, zde nebo zde). Ostatně celá ta slavná „cancel culture“ není založena na ničem jiném než na snaze umlčovat „nesprávné“ názory ostrakizací jejich nositelů a v důsledku nevede k ničemu jinému než k potlačování svobody slova. Jako za totáče...

Ten připomínají i argumenty současné vrchnosti, proč je třeba ve jménu „boje proti dezinformacím a nenávisti“ kontrolovat a případně i odstraňovat „závadné“ výroky. Jako by se při jejich formulaci inspirovala komunistickými aparátčíky, když zdůvodňovali, proč je svoboda slova, požadovaná v rámci petice „Několik vět“, nepřípustná. Své soudruhy instruovali takto (zde):

„... Pod požadavkem svobodné výměny názorů a legalizace sdělovacích prostředků tzv. nezávislých struktur se skrývá snaha uvolnit prostor pro otevřené útoky proti socialismu ... Tzv. nezávislé skupiny se chtějí zmocnit pozic ve sdělovacích prostředcích, aby mohli manipulovat veřejným míněním ...“

Ale to není všechno, co je „jako za totáče“. Tenkrát tu vládla komunistická ideologie založená na „vědeckém“ poznání společenských, ekonomických a filozofických zákonitostí zformulovaná do teorie marxismu-leninismu, o které se nesmělo pochybovat. Dnes tu máme „klimatickou“ ideologii, která je prý také založena na „vědeckých“ poznatcích a o které se také nesmí pochybovat. Její propagátoři dokonce chtějí prohlásit za dezinformaci cokoliv, co je s ní v rozporu. Pomoci jim v tom chce EU, která ve své zprávě pojednávající o „vměšování se demokratických procesů“ (zde) mimo jiné píše: „...vítá úsilí konference COP26 o přijetí univerzální definice zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu a o navržení opatření k řešení této otázky...“. A víte, co ještě mají komunistická a „klimatická“ ideologie společného? Obě táhnou ekonomiku ke dnu.

Vedle těchto závažných podobností jsou však i takové, které jsou „jenom“ trapné a hloupé. Jako například vychloubání se tím, že na olympijských hrách získali nejvíce medailí sportovci EU (zde nebo zde). Ty samé články si totiž mohli přečíst lidé i za minulého režimu. Jen s tím rozdílem, že tenkrát se pěly ódy na to, že nejvíce medailí získali sportovci ze zemí socialistického tábora.

Přesto všechno je však stále pravdou, že tak hrozné jako za totáče to vážně ještě není. A to s relativně velkou „rezervou“. Ale analogií znepokojivě přibývá a podle mne je velmi nebezpečné je bagatelizovat prohlášeními typu „za totáče bylo hůř“. Ostatně i za bolševika říkali lidé, co zažili válku, že „za Hitlera bylo hůř“. Jenomže i totality se vyvíjejí a nedají se tedy mezi sebou porovnávat.

A tak i ta potenciální příští, která podle mne vystrkuje růžky čím dál tím víc, bude jiná než ta komunistická. Žádné ostnaté dráty, žádné střílení na hranicích, žádná kriminalizace odpůrců režimu. Ale neustálá kontrola životů lidí a všeho, co dělají, kupují, říkají, čtou, poslouchají a s kým se stýkají. Vše za zneužití moderních technologií. Za každý prohřešek budou lidé dostávat „černé puntíky“, což je donutí k tomu se „samoregulovat“. Tomu, kdo jich nastřádá moc, se totiž omezí dostupnost běžných služeb. Nebude moci třeba cestovat, kupovat vybrané zboží a pokud bude místo sušených cvrčků s červenou řepou pojídat maso, bude mu omezena i lékařská péče. Přesto budou lidé pořád dokola opakovat, že to „není jako za totáče“. A budou mít vlastně úplnou pravdu.

Ono to totiž nebude „jako“...