29.3.2024 | Svátek má Taťána


IDEOLOGIE: Dugin, jeho dcera, a my

5.9.2022

V Duginovi vidíme pomateného Rasputina, ale na to že je náš nepřítel, vnímá neduhy Západu znepokojivě jasně. Ruská novinářka Darja Dugina byla 20. srpna na předměstí Moskvy zabita ve svém autě výbuchem. Cílem útoku byl pravděpodobně i její otec Alexandr Dugin, který však nakonec jel jiným vozem. Dugin je známým ideologem velkoruského šovinismu, který již léta volá po vytvoření „ruského prostoru“ rozkládajícího se od Dublinu po Vladivostok a zakotveného v tradičních ruských hodnotách včetně ruské ortodoxní církve. Tato vítězná Eurasie se má postavit proti úpadkové atlantické civilizaci. Anexe částí Ukrajiny v roce 2014 byla prvním krok při vytváření takového prostoru. Darja tátovu ideologii věrně hájila, když pracovala jako šéfredaktorka webu vlastněného Jevgenijem Prigožinem, přezdívaným „Putinův kuchař“ a napojeným na Vagnerovu žoldnéřskou skupinu.

Ruským mysticismem a staroruským vousem chce Dugin připomínat Dostojevského a Solženicyna, ale svou úrovní je blíže hochštaplerovi a šarlatánu Rasputinovi, který se počátkem 20. století přátelil s carským dvorem, kde byl považován za mystika a vizionáře. Proto někteří Dugina nazývali Putinovým Rasputinem, i když Putin s Duginem v úzkém vztahu nebyl. Rasputin měl také dceru věrnou jeho mystickým sklonům, ale u Rasputinů byl zavražděn otec, a dcera Matrjona tátu pak propagovala, například vystupovala v cirkusu, kde přehrávali obecenstvu vraždu jejího táty; věnovala se spiritismu a méně úspěšně i podnikání, dokonce v Praze provozovala restauraci.

Dugin je západním tiskem často označován za konzervativního myslitele, a on se tomu nebrání. Je to v souladu se starým trikem levičáků popsaném v Orwellově románu 1984 – říkat opak a mást; není jasné, zda si Duginovi stoupenci uvědomují, že jedna z totalitních zemí v románu 1984 se jmenovala Eurasie. Čím levicovější noviny v Americe, tím častěji používají Dugina pro diskreditaci svých politických odpůrců, označujíce ho jako „stoupence extrémní pravice“, nebo ho dokonce nazývají pravicovým mystikem, který inspiroval Trumpovy stoupence. Ruská a levičácká dezinformace dosahuje komického vrcholu v biografiích, kde je Dugin v dobách Sovětského svazu označen jako „antikomunistický disident“.

Na rozdíl od disidentů, co byli v Gulagu, si však Alexandr Dugin za časů SSSR dělal, co chtěl. Jeho táta byl generálplukovník vojenské rozvědky, a „disident“ Alexandr se věnoval svým koníčkům; byl členem satanistických a okultistických skupin, pracoval jako žurnalista, a dokonce ho prý nechali pracovat v archívu KGB. Po pádu SSSR založil údajný antikomunista Národní bolševickou stranu, stal se členem protižidovské skupiny Pamjať, spolupracoval s šéfy nové postsovětské komunistické strany Genadijem Zjuganovem a Genadijem Selezněvem, a pomáhal jim vytvořit stanovy jejich strany. Mnohostranný Dugin obdivuje cary i Stalina, je fascinován paranormálními jevy a také nacismem; organizaci Waffen-SS označil za „intelektuální oázu“.

Dugin podporoval aktivně ukrajinské separatisty v roce 2014 a proslavil se svou výzvou proti Ukrajincům, která zněla „zabíjejte je, zabíjejte je, zabíjejte je“. Kritizoval však Putinův postup jako příliš slabý, což by mohlo vysvětlit pokus o jeho zabití. Atentátem na Dugina s dcerou by se zabily dvě mouchy jednou ranou, potrestali by se Putinovi kritici a zároveň by se vytvořili hrdinové z protiukrajinských aktivistů. Připadá-li někomu nepravděpodobné, že by Putin nechal zabít dva své stoupence, je třeba připomenout stovky obytných domů vyhozených do vzduchu v září 1999 v několika městech včetně Moskvy, kdy zahynulo 300 a bylo zraněno 1000 lidí.

Putin byl tehdy již delší dobu šéfem tajných služeb a několik týdnů před záhadnými výbuchy se stal předsedou vlády. Nejzáhadnější na sérii výbuchů byl případ jasnovidectví, který se před mnoha svědky udál v ruské Dumě 13. září 1999, kdy mluvčí parlamentu, komunistický poslanec Genadij Selezněv, oznámil „další bombový útok ve městě Volgodonsk“, avšak k tomuto útoku došlo až tři dny poté, 16. září 1999. Bombové útoky byly Putinovi důvodem k vyhlášení Druhé čečenské války, v níž definitivně zlomil odpor Čečenců. Bombové útoky nebyly jednoznačně vysvětleny, žadatelé o nezávislé vyšetřování byli zabiti, všechny stopy vedly k ruské tajné službě FSB.

Během přímého přenosu z pohřbu Darji Duginové začal křičet Leonid Slutsky, předseda strany orwellovsky nazvané Liberální demokratická strana Ruska: „Jedna země, jeden prezident, jedno vítězství“, což se moc neliší od nacistického hesla „Ein Volk, sin Reich, sin Fuhrer“. Státní televize pak vyzvala k pomstě a k „bombardování ukrajinských mocenských center“. Pro normálního člověka, ne zcela obeznámeného s pseudointelektuálními sociálními vědci západních univerzit, je nepochopitelné, že mluví o Duginovi vážně, ať již jeho podivnost hodlají použít pro jakýkoli svůj záměr. Cokoli se o tomto esoterickém bolševikovi psalo ukazuje, že jde o naprostého exota.

V roce 1997 se například Dugin pozitivně vyjádřil o nejznámějším sovětském sexuálním sériovém vrahovi, Andreji Čikatilovi. Připomínám, že Čikatilo mezi lety 1978 a 1990 zabil, zohavil a částečně snědl 56 žen, dívek a chlapců; byl mezi podezřelými dlouho, ale nesmírná nedbalost sovětského systému a nesmyslné utajování znemožnilo jeho chycení po dlouhou dobu, spolu s faktem, že onen lidojed byl členem komunistické strany. Duginovi asi Čikatilo imponoval, když o něm napsal, že šlo o „mystika, který praktikoval posvátný dionýský rituál, ve kterém zabíjející a zabíjený překonávají svůj metafyzický dualismus a dosahují jednoty“.

Proto se zdají nepochopitelně smysluplná a pro nás silně deprimující Duginova slova pronesená v rozhovoru s kanadským publicistou Paulem Robinsonem v roce 2017 (kde se zmiňoval o knize Oswalda Spenglera „Zánik západu“): „Spenglerem předpovězený úpadek Evropy se ve smýšlení západních národů odehrál v 80. letech. Zápaďané bývali otevření, svobodomilní, liberální; připouštěli různé úhly pohledu; byli kritičtí, navzájem si naslouchali. A to vše se náhle změnilo. Jako by duch totalitarismu a stupidity z ničeho nic přešel od nás k vám. My dřív měli totalitární ideologii, Němci byli fašisté. A teď se liberální ideologie změnila v totalitarismus. Politická korektnost – myšlenka, že věci se nesmí nazývat pravými jmény – nastolila situaci, kdy Zápaďané pronášejí slova zbavená veškerého významu.“ Dugin se před západním novinářem tváří, že úpadku Západu lituje, ale ve skutečnosti se zlomyslně raduje a jistě si je vědom toho, že sovětské a ruské „speciální operace“ v zahraničí o zánik Západu vždy usilovaly.

Přese vše jsou to deprimující slova. Protože jestliže Dugin je blázen, a jestli tak přesně ohodnotil naši společnost, kdo jsme pak my? Jaké máme šance na přežití, když nás údajně dementní nepřítel vidí jasněji než my sami sebe? Musíme co nejdřív obrátit kormidlo našeho směřování, i kdybychom tím dali zapravdu Duginově kritice. Měli bychom nazývat věci pravým jménem. Ať již je Dugin konzervativním myslitelem nebo bolševickým štváčem, podporuje ruský šovinismus a je nebezpečný stejně jako jsou nebezpeční stoupenci politické korektnosti. Duginovo a Putinovo Rusko je nepřítelem západní demokracie stejně jako politická korektnost; když nebudou tito nepřátelé poraženi nebo alespoň zadrženi – Rusko na ukrajinské frontě a korektnost na kulturní frontě – předpovězený úpadek Západu bude neodvratný.

https://www.hegaion.cz/