Vědkyně z Kennan Institute (Kennanova institutu) Izabella Tabarovsky v eseji pro Fathomz roku 2019 https://fathomjournal.org/soviet-anti-zionism-and-contemporary-left-antisemitism/ napsala , že kampaň Sovětského svazu proti sionismu a Židům „uspěla ve vyprázdnění sionismu od jeho významu jako národně osvobozeneckého hnutí židovského národa a místo toho jej spojila s rasismem, fašismem, genocidou, imperialismem, kolonialismem, militarismem a apartheidem“.

Desítky let trvající antisemitská a antisionistická kampaň Sovětů byla mnohostranná a neomezovala se na prohlášení samotné sovětské vlády. Všude, kde byly aktivní komunistické buňky, v jakémkoli rádiovém vysílání řízeném Moskvou, v jakékoli tiskárně přijímající pokyny z Kremlu, se démonizace sionismu objevovala na předním místě a vždy souvisela s konkrétními aktuálními událostmi, aby se udržel žár nejstarší nenávisti na světě.

Tato kampaň také přesáhla rámec pouhé rétoriky. Někdy se jednalo o přímou justiční vraždu. V roce 1951 byl například uvězněn přední česko-židovský komunista Rudolf Slánský, který se pod extrémním mučením lživě přiznal k účasti na sionistickém spiknutí, za což byl odsouzen k trestu smrti. V roce 1952 Stalin popravil 13 prosovětských židovských intelektuálů za údajnou loajalitu vůči Izraeli a „imperialistickému táboru“. To jsou jen dva z mnoha příkladů.

Další taktikou sovětské propagandy bylo překrucování reality holocaustu. Například v roce 1961 Sověti otevřeně zpochybnili platnost Eichmannova procesu a tvrdili, že Izrael jde ve stopách nacistického Německa. Jak se proces blížil ke konci, sovětský tisk začal napadat Eichmannova obhájce, označoval Izrael za zrádce památky obětí holocaustu, který spolupracuje s „Hitlerovými dědici“ v západním Německu, a dokonce tvrdil, že Izrael a západní Německo se spikly, aby zabránily postavení dalších nacistů před soud.

Ironií osudu je, že samotný sovětský antisionismus ve velké míře čerpal z nacistické propagandy. Mnoho významných autorů sovětských propagandistických materiálů, jako byli např. Trofim Kičko, Jurij Ivanov, Lev Kornějev a další, bez ostychu recyklovalo myšlenky přímo z Protokolů sionských mudrců a Mein Kampfu. Dokonce obviňovali Židy z vyhlazování Židů i nežidů během druhé světové války. Dnes antisionistické skupiny na celém světě udržují tento mýtus při životě tím, že sionismus běžně srovnávají s nacismem.

Jedním z největších vítězství sovětské propagandistické mašinérie bylo přijetí rezoluce „Sionismus je rasismus“ v OSN v roce 1975. Její zrušení v roce 1991 mělo na postoj OSN k Izraeli jen malý vliv. Zvláště ilustrativní jsou statistiky z roku 2020: Proti Izraeli bylo přijato 17 rezolucí OSN, zatímco vůči všem ostatním zemím dohromady, včetně Íránu a Severní Koreje, jich bylo schváleno pouze 6.

Oficiální sovětská linie po celou dobu protisionistické kampaně zněla, že antisionismus není antisemitismus. Dnes je to jeden z nejoblíbenějších argumentů levicových antisionistů a antisemitů. Je skutečně příznačné, že se protiizraelské skupiny opakovaně pokoušely zabránit univerzitám a obcím, aby přijaly pracovní definici antisemitismu International Holocaust Remembrance Alliance (Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu), která definuje určité druhy protiizraelské rétoriky jako antisemitské.

Není pochyb o tom, že kořeny dnešního levicového antisionismu a antisemitismu lze přímo dohledat z antisionistické propagandistické kampaně Sovětského svazu.