Přestože bych si Donalda Trumpa za kamaráda nevybral a mám výhrady vůči jeho mírně „narušené“ osobnosti, patřím k jeho konzervativním politickým příznivcům. Těžko bychom v Americe (nebo v Evropě) našli politika, který by byl schopen tak zásadně pojmenovat veškeré zločiny progresivismu a k tomu disponoval nezbytným lidovým charismatem i možností dostat se k moci. Před sebou mám seznam 45 prezidentských výkonných nařízení proti této šílené ideologii a jen namátkou ty nejdůležitější –

genderismus (mrzačení dětí), anti-rasismus (rasistická teorie), zelená klimatologie (chudoba), inkluze menšin (zvýhodňování jedněch na úkor druhých), otevřené hranice (masová imigrace a rozpad společnosti) a ovšem pro vývoj zdravé společnosti veledůležitý zákon o výlučné existenci dvou pohlaví. K dobru mu přičítám nesporné zásluhy o obležený Izrael.

Pro Evropany je však Trumpova realistická politika zlá, přestože je v zájmu Ameriky, která už nemá sílu dělat světového policajta a zvyšovat svůj astronomický státní dluh. A špatnou bilanci zahraničního obchodu. A nehodlá financovat NATO, když Evropa pod americkou ochranou odzbrojila a co je ještě smutnější, většina její mládeže, jejíž populace stále klesá, ztratila pod vlivem integrace EU i hédonismu dávný patriotismus a nehodlá bránit svou vlast. Nezbývá než doufat, že dojde k obrození, přestože, jak hlásá polské rčení, naděje matka hloupých.

Trumpův pragmatismus je očividný: Putin zvítězil a opotřebovávací válku s Ruskem ani sebevětší podpora vyčerpaným Ukrajincům vyhrát nepomůže. Ruský lid nemá volbu a jeho ochota trpět je příslovečná, žádné sankce to nezmění, kdežto Američtí voliči za svobodu Ukrajiny platit nechtějí, zejména, když dnes dokonce samotná splátka státního dluhu (vzrostl za deset let z 12 bilionů dolarů na dvojnásobek), převyšuje výdaje na zbrojení (14 procent federálního rozpočtu). Z náznaků výpovědí amerických vládních činitelů lze usuzovat, že ani obrana Tchaj-wanu neleží Trumpově vládě na srdci.

Americkému prezidentovi do hlavy nevidíme a spory mezi jeho nejbližšími spolupracovníky vyvolávají zbytečné spekulace. Jedno je jisté, konfrontačním výpadem na ukrajinského prezidenta prozradil svou nejistotu. Rozčílilo ho jediné slovo - garance. Trump ale žádné záruky na nezávislost Ukrajiny nemá. Rád by co nejdříve, dosáhl příměří s Ruskem, ale vítězný zločinec v Kremlu americké pojistky ani vyhrožování neuzná, má jediný cíl, zničit nezávislou Ukrajinu a dosadit v Kyjevě loutkovou vládu.

Lví podíl za prohranou válku jistě nese vláda prezidenta Bidena, měla v počáteční fázi maximálně podpořit ukrajinskou armádu, dokud nebyla vyčerpaná a bojovala s nadšením, měla vyzbrojit Ukrajinu, aby mohla zasadit Rusku smrtelné rány. Obávala se však eskalace.

Trump prohrává nerad a možná už ví, že vyjednávání s Putinem je marné, snad i proto reagoval tak nepříčetně proti Zelenskému. Jeho lživé útoky nápadně zrcadlily ruskou demagogii – diktátor, korupce, válečný zločinec, jako by šlo o autokrata v Kremlu? Chtěl ho snad lhaním uchlácholit? Tvrdit, že Zelenskyj nebo Západ vyprovokoval Putina k agresi může jen ignoramus neznalý rusko-ukrajinských dějin. Novodobý car ukrajinský národ neuznává a jeho nezávislost považuje za hořké pokoření ruského impéria.

Na krajní pravici MAGA existuje několik známých komentátorů (Bannon, Prince, Carlson), kteří Zelenského nenávidí od zahájení ruské invaze a k Putinovi chovají obdiv. Nevím, kolik mají zastánců, ani jaký vliv mají na Trumpa, potkal jsem je ale i u nás. Jejich nenávist vůči levicovým politikům Západu jako je von der Leynová, Merkelová, Macron, Trudeau nebo Biden, kteří Ukrajinu podporují, je tak zavilá, že jim převrátila svět naruby a mají Putina za obránce tradičních hodnot. Doufejme, že se jednou ze své iluze nebudou muset s hrůzou probrat.