Drtivou většinu z vás, kteří si nyní čtete tento článek, pokud nebydlíte zrovna v Jindřichově Hradci nebo v Nymburce, možná nikdy nenapadlo, že vám vaše hodinky neukazují přesný čas. Přesto, že si je nastavujete podle rádia. Nebo dokonce právě proto. A to bez ohledu na to, jestli máme zrovna čas zimní, nebo letní. Zní to trochu jako konspirační teorie, ale když se na věc podíváme blíž, zjistíme, že to tak skutečně je.

Za starých dobrých časů, kdy lidi chodili pěšky, vozili se na koních nebo jezdili v povozech tažených zvířaty, ukazovaly hodiny na každém kostele nebo radniční věži víceméně přesný lokální čas. Když ukazovaly poledne, tak poledne, tj. okamžik, kdy sluníčko vidíme přímo na jihu (v našich zeměpisných šířkách), kdy stojí nejvýš a stíny míří přímo na sever, v daném místě většinou opravdu bylo. Vzhledem k rychlosti nebo spíš pomalosti takové dopravy a vzhledem k absenci nějakých přesných jízdních řádů nepředstavovala existence bezpočtu místních časů žádný problém a cestovatel si prostě průběžně hodinky – pokud je měl – posouval dopředu nebo dozadu podle toho, jestli cestoval východním nebo západním směrem. Jiná situace byla v dálkové lodní dopravě – schopnost stanovit odchylku aktuálního místního času od místního času přístavu, ze kterého loď vyplouvala, byla klíčová pro přesnou navigaci. Proto také Anglie coby největší námořní mocnost byla svého času (v 18. století) také hodinářskou velmocí vyrábějící nejlepší námořní chronometry na světě – to je ale jiný příběh.

19. století se všemi svými vynálezy a vědeckotechnickým pokrokem situaci změnilo. V první polovině století započal bouřlivý rozvoj železniční dopravy. U nás byla první tratí s parní trakcí Severní dráha císaře Ferdinanda, Kaiser Ferdinands Nordbahn, KFNB, která v roce 1839 dosáhla Břeclavi a její odbočka Brna, v roce 1841 pak byla hlavní větev trati dovedena do Přerova a odbočka do Olomouce, přičemž jejím hlavním cílem bylo propojit Vídeň se solnými doly ve Wieliczce a také uhelnými doly ve Slezsku, což se podařilo po polovině století. Jak to ale souvisí s tím, že vám hodinky jdou špatně? Tedy že neukazují přirozený místní čas?

KFNB byla první z páteřních tratí na našem území. Jak už název napovídá, směřovala na sever od Vídně, našeho tehdejšího hlavního města. Při severojižním provozu problém s časovým posunem prakticky nenastává. Postupně však byly budovány další trati, které naše mocnářství a celou Evropu propojovaly také směrem západovýchodním. A v tomto případě už se místní časy po trati začaly významně lišit. Se sílící osobní dopravou a v souvislosti s potřebou sestavení přesných jízdních řádů začalo být nezbytné časomíru na trati nějak stabilizovat. Byly zaváděny tzv. střední traťové časy, které odpovídaly místnímu času některé významné stanice na trati ležící. Problémem ale bylo, že časy traťové neodpovídaly místním časům v ostatních stanicích, takže pracovníci na železnici vlastně museli jakoby žít o kousek dříve nebo později než ostatní místní obyvatelé. Další problémy mohly nastat ve stanicích, kde na sebe navazovaly tratě různých provozovatelů; zde platily časy třeba tři: dva různé traťové a jeden místní… Aby se situace alespoň trochu zjednodušila, byly od roku 1876 v Rakousku-Uhersku zavedeny pouze dva železniční časy, a to na východ od Krakova čas budapešťský, na západ čas pražský. Toto opatření sice odstraňovalo mnoho provozních problémů na železnici, celkové řešení ale nepřineslo a nemělo mezinárodní charakter.

Na tomto místě je třeba uvést několik nezáživných, ale důležitých faktů. Den, tedy dobu, za kterou se Země otočí kolem své osy, dělíme na 24 hodin, čili 1 440 minut. Kruh dělíme na 360°. Když 1 440 podělíme 360, vyjde nám, že na každý stupeň zeměpisné délky připadá časový posun o 4 minuty. Na rozdíl od nulté rovnoběžky – rovníku – není nultý poledník žádnou přírodní daností, ale lidským konstruktem. Nultých poledníků v dějinách kartografie známe víc, jako např. poledník pařížský nebo poledník ferrský podle ostrova Ferro, neboli Hiero, nejzápadnějšího ostrova Kanárských ostrovů, který byl starověkými kartografy považován za konec světa. Nakonec ale v soutěži nultých poledníků zvítězil ten greenwichský, procházející observatoří na západním předměstí Londýna.

V poslední čtvrtině 19. století Evropa směřovala k potřebě širší koordinace. Potřeba stále intenzivnější dopravy a telegrafické komunikace nezadržitelně spěla k realizaci myšlenky, že by Evropa i svět měl být rozdělen do standardizovaných časových pásem přesně po hodinách, tedy po pásech zahrnujících vždy 15° zeměpisné délky, resp. po pásmech řídících se daným časem, přičemž výchozím časem bude čas greenwichský, GMT, Greenwich Mean Time.

Myšlenka došla celosvětového ohlasu na světovém kongresu ve Washingtonu v roce 1884 (v USA už měli se zaváděním pásmových časů zkušenosti). Ještě několik let ale trvalo, než byl pásmový čas zaveden i u nás. To se stalo s nástupem zimního jízdního řádu na podzim roku 1891, kdy byl dnešní středoevropský čas (SEČ) zaveden jako čas železniční a také poštovní, přičemž o rozdílu oproti přirozenému času bylo místní obyvatelstvo úředně informováno. Od té doby se tedy obyvatelé českých zemí vesměs přestali řídit svými přirozenými místními časy a na hodinkách mají nastavený čas odpovídající času na 15.° východní délky (o hodinu více oproti GMT), tj. přesnému místnímu času právě třeba v Jindřichově Hradci nebo Nymburce, jak píšeme v úvodu. Dá se říci, že jsme v tomto ohledu dopadli dobře – SEČ se od místního času našeho bydliště, ať už v rámci České republiky bydlíme kdekoli, nijak fatálně neliší.

Tím jsme se oklikou dostali k zimnímu (SEČ) a letnímu (SELČ) času. Zavedení pásmového času bylo totiž nutným předpokladem pro to, aby někoho mohlo vůbec napadnout s časy dále hýbat. Posun v letním období byl zaveden z ekonomických důvodů poprvé v době první světové války, trvale se stal součástí životů našich předků až za protektorátu, resp. v období po válce druhé. Je ale letní čas nepřirozený? Je pravda, že v českých zemích je přirozenější, resp. bližší místnímu času, standardní SEČ. V Jablunkově ukazují místním hodinky od října do března zhruba o čtvrt hodiny méně, než by odpovídalo jejich místnímu času, od dubna do září pak asi o tři čtvrtě hodiny více. V Aši zase v zimě o nějakých 12 minut více, v létě pak více o zhruba hodinu a 12 minut. Pokud ale pojedeme na výlet třeba do Przemyślu (jehož železniční spojení mimochodem přímo navazuje na původní KFNB), zjistíme, že místní přirozený čas by byl posunut zhruba o půl hodiny jak oproti SEČ, tak SELČ. Který čas je tedy „přirozenější“ tam? A co třeba Španělsko? Tam je úplně špatně i „zimní“ čas, natož pak letní...

Co jsem vlastně chtěl tímto článkem říct? Ne, nehájím střídání časů, zvlášť ten jarní posun nesu dost špatně, i když mi nakonec vyhovuje, že je potom „déle“ světlo. Jenom jsem chtěl krátkým historickým exkurzem poukázat na to, že s přirozeností jakéhokoli času, kterým se dnes řídíme, to není zas tak jednoznačné, jak někteří komentátoři tvrdí. Že hodně záleží na tom, kde autoři bojující pro či proti letnímu času žijí, že v různých zeměpisných délkách může být problematika vnímána různě. A také že v dnešních podmínkách, kdy je svět dopravně i komunikačně propojen, je návrat k opravdu přirozeným časům docela nemožný bez ohledu na to, jestli se střídání času zruší, nebo ne.