Ještě před lety, po začátku století, jsme si libovali, jak dobře se na světě, zejména v tom našem, žije. Ekonomika rostla technickým rozvojem, i díky globalizaci a využívání lokálních výhod a na blahobyt začínaly dosahovat stále širší vrstvy společnosti. Samozřejmě statisticky. V každé době i zemi jsou lidé nestydatě bohatí i nepříjemně chudí. A také nespokojení. Tak už to od počátku světa chodí.

Svět byl relativně ustálený a v rovnováze. Výrobní vztahy fungovaly, stejně tak obchod a služby. Některým lidem to už možná začalo připadat jako nuda a tak začali vymýšlet. Vývoz demokracie do Asie a Afriky, politickou korektnost se všemi navazujícími hnutími a kampaněmi. Klimatický alarmizmus začal zatěžovat ekonomiku a měnil priority. A pak přišel covid a narušil nejen výrobu, ale i celosvětový systém výměny zboží. Náhle se stalo problémem, že součástky či suroviny se vyrábějí a získávají výhodně v Číně či jinde. Nebylo možné je včas a v dostatečném množství přivézt. Nejen covid, ale i vyvolané hospodářské problémy zvýšily nervozitu společnosti. Zadlužení států neuvěřitelně vzrostlo, protože nikdo se nechtěl vzdát zažité životní úrovně. Od globálního se začalo více akcentovat národní. Vrátili jsme se k otázkám potravinové soběstačnosti. V dobách hojných nebylo třeba udržovat velké strategické zásoby, teď to začíná být důležité.

V nemocném společenství se začal i vyostřovat antagonizmus USA a Číny. Zatím hlavně formou obchodní války. Pak Putin špatně vyhodnotil situaci a sáhl k válce skutečné. A to byla ta (zatím) poslední kapka, která ukončila šťastné období blahobytu. Narušená ekonomická rovnováha dostala poslední ránu sankcemi a energetická krize žene ceny strmě vzhůru. Inflace ukusuje z úspor a zatemňuje budoucnost. To co bylo ještě včera slunné a růžové, je náhle šedé a v mlze.

Vždy, když ve společnosti a zejména hospodářství nastanou významné změny, vyvolá to dodatečné náklady, které je třeba vynaložit. Navíc jsme pod tlakem okolností nuceni více zbrojit. Jakmile se společnost rozkolísá, je konec pohody a vyvolané náklady jdou na úkor životní úrovně. Negativní očekávání přivolávají další nepříjemnosti. Jedno zesiluje to další.

Světové společenství je velmi složitý systém, který nejen, že neřídíme, ale také mu stále moc nerozumíme. Žije si svým životem. Není přímo deterministické, kdy udělám něco a získám ono. Někdy ano, ale jindy to má zas opačný účinek. Spíše než ovocný sad, připomíná meteorologii. Po období příjemného počasí přijde zničující bouře či přímo hurikán. Špatně se předpovídá a příčiny mohou být pranepatrné. Ne nadarmo se mluví o efektu motýlích křídel. Poprvé jej použil slavný meteorolog Edward Lorenz v tom smyslu, že zamávání křídly motýla v Brazílii může za jisté situace vyvolat tornádo v Texasu. Říká se tomu chaotické chování systému, který může být jinak popsán i známými rovnicemi. Čím složitější systém, tím překvapivější může být jeho chování. Klidná období mohou náhle, bez zjevných příčin vystřídat doby chaotické. Konec konců žijeme ve vesmíru, kde stále něco někde obíhá nebo něco kmitá či pulzuje. Pohyb je i podstatou života.

Zdá se, že jsme pod vlivem blahobytu tak trochu zapomněli, že systém, ve kterém žijeme, není jen dobrotivý a může obratem změnit tvář. Často bez příčiny, ale myslím, že my jsme mu těch příčin nabídli až dost.

http://hlubucek.net