V souvislosti se srpnovou invazí se opět vyrojili chytráci tvrdící, že nás tehdy nenapadlo Rusko, nýbrž SSSR a že generálním tajemníkem KSSS byl Brežněv, který se narodil na Ukrajině (i když jeho rodiče pocházeli z Ruska), takže nás vlastně napadli Ukrajinci. Podle této logiky proti hitlerovskému Německu bojovala Gruzie a nikoli Rusko, protože Džugašvili byl Gruzínec (a to nejen místem narození, ale i etnickým původem) a konec konců nebojoval proti Německu, nýbrž proti Rakousku, jelikož Hitler byl Rakušan.

Ale ono je to s tou národností všelijaké.

Vezměte si Anglii. Víte, jak se jmenuje královský rod vládnoucí ve Velké Británii? Windsor, že? Houby s octem. Ve skutečnosti je to dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská, tedy německá. Ano, když proti sobě v I. i ve II. světové válce bojovaly Německo a Británie, stál v čele Británie původem Němec. Ale, kvůli silným protiněmeckým náladám během velké války, změnil si tehdejší král Jiří V. přízvisko na anglicky znějící Windsor a od té doby jsou to Angličani jako polena.

A když jsem začal Ruskem, konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou začal na Krymu. Ten byl podle rusofilů tradiční součástí ruského impéria. Jenomže, kdopak ho dobyl? Kateřina Veliká. Původem pruská princezna Sophie Friederike Auguste von Anhalt-Zerbst-Dornburg, do Ruska se provdala. Neměl by tedy Krym patřit Německu? (Kateřina Veliká dobyla Polsko, o několik let dříve, než krymský chanát, podle logiky naší proruské páté kolony má tedy Rusko právo i na Polsko, dokonce větší (protože starší), než na Krym).

Ono totiž není důležité, odkud člověk pochází, ale k čemu se hlásí a o co usiluje a jakou říši buduje. Známe to i z našich dějin.

Co takový mýtický kupec Sámo? Copak to byl Čech? Podle tradice to byl francký kupec – Frank, tedy z dnešního pohledu Němec. A proti komu vedl válku? Proti Dagobertovi, což byl francký král. Jak se s tímto popasují naši hurá vlastenci?

Největším Čechem byl v anketě zvolen král Karel IV. Ale, copak to byl Čech? Jeho otec byl Jan Lucemburský, etnicky bychom dnes řekli Němec. Ano, jistě, jeho matkou byla Eliška Přemyslovna, to byla přece Češka, že? Fakt? Víte, kdo byl maminkou Elišky Přemyslovny? Guta Habsburská. Pořád si myslíte, že to byla Češka?

A co takový Zikmund, to byl cizák, ne? Jenomže… on to byl vnuk Elišky Přemyslovny, syn Karla IV., narodil se v Praze.

A co modernější dějiny? Vezměte si historickou osobnost, která se narodila české matce a německému otci. Studovala ve Vídni, působila v rakouských državách na Balkáně. Hlásíme se k ní, považujeme ji za Čecha a jsme pyšní, že je to Čech, vynálezce lodního šroubu, Josef Ressel.

Jenomže – ona je tu i jiná historická osobnost. Taky měla českou maminku a německého tatínka, studovala v Jablonci, působila na našem území. K té se nehlásíme, nepovažujeme ji za Čecha, jelikož tento člověk se jmenoval Konrad Henlein.

Co z toho vyplývá? Národnost není rozhodujícím faktorem. Člověk ji může popřít a hlásit se k jiné, přijmout její kulturu, její hodnoty a někdy se může stát i vládcem říše, která je vůči zemi jeho předků nepřátelská nebo si dokonce jeho původní národ podrobila.

Naše země má s takovými odrodilci historické zkušenosti. Konec konců, ne nadarmo vzniklo přísloví Potučenec horší Turka.