HLAD: Ekozemědělství svět nenasytí
Brutální ruská válka na Ukrajině způsobuje čím dál větší nedostatek potravin ve světě. Mezinárodní společenství se už proto připravují na celosvětovou potravinovou krizi. K jejímu odvrácení je ovšem nutné přijmout závazky, které jdou přímo proti smýšlení bohatého světa: produkovat víc hnojiv, kvalitnějších semen, ale i maximalizovat potenciál genetických modifikací.
Ukrajina i Rusko patří k významným vývozcům základních potravin do celého světa: stojí za víc než čtvrtinou vývozu pšenice a velkého množství ječmene, kukuřice a rostlinného oleje. Není proto divu, že v souvislosti s válkou na Ukrajině se už začíná mluvit o celosvětové potravinové krizi.
Sotva se tak svět začal vymaňovat z covidového sevření, trápí ho zcela nový problém: prudce rostou ceny hnojiv, energií a dopravy a ceny potravin se za poslední dva roky vyšplhaly o 61 %. Nemluvě o tom, že se jako liché ukazují aktuální opatření pro boj s klimatickou změnou.
Tahle válka totiž mimo jiné odhalila několik krutých pravd. Jednou z nich je, že Evropa – která sama sebe vykresluje jako průkopníka zelené energie – je vysoce závislá na ruském plynu. Zejména pak v případech, kdy nesvítí slunce nebo nefouká vítr.
Jinými slovy, válka znovu potvrdila základní realitu, že fosilní paliva zůstávají klíčová pro drtivou většinu celosvětových potřeb. A rodící se potravinová krize nyní odhaluje další krutou pravdu: ekologické zemědělství nedokáže nasytit svět a mohlo by dokonce zhoršit krize budoucí.
Pro nasycení stejného počtu lidí by ekologičtí farmáři potřebovali mnohem víc půdy – možná téměř dvojnásobek rozlohy.
Ekologické zemědělství nefunguje
Odrazit potravinovou krizi zkrátka nepůjde bez toho, aby bohatý svět opustil svou posedlost organickým pěstěním a produkty. Víc potravin, to je taky víc hnojiv, vědecky šlechtěných semen, ale i často proklínaných genetických modifikací rostlin (které pak lépe odolávají právě třeba klimatickým změnám a ve výsledku vedou i k vyšší úrodě, pozn. red.).
Je to spíš módní trend pro jedno procento světové populace. Líbivou myšlenku, že ekologické zemědělství dokáže vyřešit hlad, totiž často šíří jen ekologičtí aktivisté. Evropská unie na to ale slyší a aktivně prosazuje ztrojnásobení ekologického zemědělství do roku 2030. A není divu: že ekologické zemědělství může pomoci nasytit svět, si myslí většina Němců.
Eurostat
Například tento švýcarsko-německý výzkum celosvětových dat ovšem nezvratně ukazuje, že na hektar plochy produkuje ekologické zemědělství mnohem méně potravin než to konvenční. Navíc ekologické zemědělství vyžaduje, aby zemědělci střídali využití půdy pro chov dobytka a pěstění plodin, což opět snižuje efektivitu; kvantitativní průzkum ukázal, že ekologické přístupy produkují o čtvrtinu až polovinu méně potravin než konvenční, vědecky řízené zemědělství.
To nejen prodražuje ekologické potraviny, ale taky to znamená, že pro nasycení stejného počtu lidí by ekologičtí farmáři potřebovali mnohem víc půdy – možná téměř dvojnásobek rozlohy. Vzhledem k tomu, že zemědělství v současnosti využívá 40 % úrodné pozemské půdy, přechod na ekologickou produkci by znamenal také konec rozsáhlých pásů přírody.
To vše pro vcelku nepochopitený cíl: méně efektivní produkci.
Experiment Srí Lanky selhal kvůli jednomu prostému faktu: nemá dostatek půdy, aby si mohla dovolit hnojit zvířecími výkaly...
Dění na Srí Lance jako důkaz
Pro poučení a vystřízlivění ostatně nemusíme jít nijak daleko, stačí se podívat na aktuální dění: katastrofu, která se odehrává na Srí Lance. Tamní vláda loni prosadila úplný přechod na ekologické zemědělství a dohled nad dodržováním pravidel svěřila několika lidem, kteří tento přístup prosazují. Ti často argumentovali pochybnými vazbami mezi pesticidy a zdravotními problémy.
Navzdory extravagantním tvrzením, že ekologické metody by mohly přinést srovnatelné výnosy jako konvenční zemědělství, ale tahle politika během několika měsíců nepřinesla nic jiného než bídu. V ostrovním státě je v důsledku chybných rozhodnutí vrcholných politiků takový nedostatek základních potravin, že se jejich ceny v některých případech až zpětinásobily.
Srí Lanka například byla desítky let zcela soběstačná v produkci rýže, dnes je ale nucena ji dovážet v neuvěřitelných objemech: analytici mluví o nákladech ve výši 450 milionů dolarů (11 miliard Kč). A produkce čaje, který je hlavní exportní plodinou země a zdrojem cenných deviz? Ta byla doslova zdevastována: ekonomické ztráty se odhadují na 425 milionů dolarů (10,4 miliardy Kč).
Země tak logicky sklouzla k občanským nepokojům, brutálnímu násilí a politických rezignacím. A to včetně samotného prezidenta Gotabaji Radžapaksy, který dokonce ze země nejdřív utekl. Ještě před tím ale byla vláda nucena nabídnout zemědělcům kompenzace ve výši 200 milionů dolarů (asi 4,9 miliardy Kč) a přijít s dotacemi ve výši 149 milionů dolarů (3,6 miliardy Kč)
Organický experiment Srí Lanky zásadně selhal kvůli jednomu prostému faktu: nemá dostatek půdy, aby si mohla dovolit hnojit zvířecími výkaly namísto umělých dusíkatých hnojiv. K plnému přechodu na organická hnojiva a udržení produkce, jak chybně tamní vedení rozhodlo, by navíc potřebovala pětkrát až sedmkrát víc hnoje, než se dnes na ostrově běžně nachází.
Kdyby celý svět přešel na čistě organickou výrobu, velmi rychle bychom viděli katastrofu přesně jako na Srí Lance.
Hnůj dusíkatá hnojiva nenahradí
Syntetická dusíkatá hnojiva, vyráběná většinou ze zemního plynu, jsou moderním zázrakem, který je klíčový pro nasycení světa. Především díky nim se zemědělská produkce za poslední půlstoletí ztrojnásobila, zatímco světová populace vzrostla „jen“ dvojnásobně. Umělá hnojiva a moderní zemědělské postupy jsou také důvodem, proč se v každé bohaté zemi snížil počet lidí pracujících na farmách, což uvolnilo potřebnou pracovní sílu pro jiná, často produktivnější, povolání.
Veřejným tajemstvím organického zemědělství také je, že v bohatých zemích je drtivá většina stávajících organických plodin závislá na dováženém dusíku praném ze zvířecího hnoje, který v konečném důsledku pochází z hnojiv na fosilní paliva používaných na konvenčních farmách.
Kdyby tedy země – nebo celý svět – přešel na čistě organickou výrobu, velmi rychle bychom viděli katastrofu přesně jako na Srí Lance. Václav Smil, kanadský vědec českého původu a emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu, to na základě vědeckého výzkumu shrnuje ve své knize How the World Really Works: globální přechod na organickou výrobu může nasytit jen asi polovinu současné světové populace, prodraží potraviny a pohltí víc přírody.
Abychom udržitelně nasytili svět a odolali budoucím globálním šokům, musíme produkovat potraviny efektivněji a levněji. Historie ukazuje, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, jsou jednak kvalitnější osiva (včetně využití genetických modifikací), moderní hnojiva, pesticidy a efektivní zavlažování. Jen to nám umožní produkovat víc levných potravin, zmírnit hlad a zachránit přírodu.
Převzato z Finmag.cz se souhlasem redakce.
Doporučujeme:
Finmag nabízí další články světoznámého badatele Bjørna Lomborga. Čtěte:
- Hrozí nám kolaps planety? Proč OSN míchá přírodní katastrofy s covidem
- Brčka v době války a závislost na Rusku. Změna klimatu křiví naše priority
- Obnovitelné zdroje? Utopie! Před Ruskem nás zachrání leda frakování
- Padesát let klimatické paniky. Proč už dávno nejsme mrtví?
- Kde z jednoho dolaru uděláte sto? Tahle investice má skutečně smysl