V květnu roku 1872 přišla do středních a západních Čech průtrž mračen a následně povodeň. Velká voda se nevyhnula ani Střele. Na horním toku větší škody nenatropila a města Toužim, Žlutice a Chýše zůstávala v klidu. Řeka se zbarvila do hněda a zaplavila břehy přijatelně.

Také obyvatelé Rabštejna na vysoce položeném ostrohu zde byli jen v roli pozorovatelů. Povodeň tu způsobila spíše veselost. Hráze novodvorských rybníků se protrhly a potůček směřující z nich strmě dolů podle silnice k rabštejnskému mostu nebyl schopen tolik vody pojmout. Rabštejnská mládež tak mohla sbírat mrskající se kapry přímo na silnici a mostě do košů a džberů.

Pod Rabštejnem vtéká Střela do hlubokého údolí a v něm již povodeň ukázala svou ničivou sílu. Poškodila vodní hamr a tři mlýny, strhla jezy, pokryla políčka pískem a odnesla hospodářské náčiní a krávu.

Největší pohromu však způsobil rozvodněný Mladotický potok, přitékající do Střely z levé strany. Nejdříve utrhl u Odlezel kus lesa, a vytvořil tak zbrusu nové jezero. Pak naopak zlikvidoval navždy obrovitý rybník u Mladotic. Katastrofu snad zavinil mlynář, který neotevřel stavidlo, trhlina v hrázi pak vznikla vyvrácením hrušky v důsledku vichru. Valící se voda odplavila Podhrázský mlýn, mlynář s rodinou zachránili úprkem do stráně holé životy.

Zdivočelá řeka posílená obsahem rybníka šířila zkázu a dospěla do Plas. Silné zdi bývalého kláštera živlu odolaly, v přízemí konventu však utonul stonající účetní a žena úředního slouhy.

Již za tmy vtrhla povodeň do vsi Nebřežiny. Voda vzala most, mlýn, půl hospody, chalupy s vesničany i boudy a stany dělníků odpočívajících po práci na vznikající železnici. Chalupy s vyděšenými lidmi byly unášeny proudem, až na jezu se rozlomily. Utonulí byli pak nalézáni na obou březích a sváženi na hřbitov v Oboře, bylo jich napočítáno 40. Jedno živé dítě v kolébce se našlo až u Dolního Hradiště.

Voda nebyla jediným ničícím živlem v těchto místech. Roku 1894 vznikl z jisker při vysmolování sudů v plaském pivovaru požár, který se přes dubové třísky a hobliny dostal až do kláštera. Místní hasiči situaci nezvládli. S novou stříkačkou zacházet neuměli, a tak se čekalo na starou stříkačku ze Žebnice, kterou přitáhl pár volů. Dostavili se i další hasiči z okolí. Majitel objektu kníže Richard Metternich je zásoboval několika sudy z pivovaru, dokud nepostřehl, že hašení vázne. Opilci mu byli k ničemu. Stejně se konvent nezachránil.

Klášter dohoříval 14 dní. V té době už byla železniční trať postavena, a proto jezdili do Plas na tu velkou podívanou lidé vlakem až z Plzně. Kdo se opozdil, musel se spokojit už jen s doutnáním.

Oheň a voda – dobří sluhové, špatní páni.

*****************************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.