Lázně Jeseník jsou nás poměrně známé, avšak jejich historie i historie lázní v okolí, je pro naše občany pojmem poněkud neznámým. Jak tomu bylo například s nedalekými Zlatými Horami? Po Vincenci Priessnitzovi (1799- 1851) se v oblasti Jeseníku pokoušeli i mnozí další využít metod vodoléčby. A tak vznikaly i další lázně. Priessnitzův zeť Jan Ripper vedl rodinný podnik ve městě Jeseníku (Gräfenberk), další jeho příbuzný (Jan Schroth) založil lázně v Dolní Lipové, ve Zlatých Horách se o lázeňskou léčbu pokoušel nejprve Josef Wiess a po něm i místní lékař doktor Schernhorst. Jejich léčebna však skončila jako městské lázně. Jan Ripper (1830 - 1912) vedl rodinný podnik ve městě Jeseníku, pro nějž získal mladého lékaře z Prahy, doktora Karla Anjela, který byl dobře obeznámen se zásadami vodoléčby. Navíc byl znám v odborném světě jako autor několika publikací o metodách léčby vodou.

V Jeseníku se i oženil. Vzal si Ellu von Gordon – Westhall, která mu byla velmi nápomocna v době, kdy se zásadně neshodl s Janem Ripperem ve způsobu uplatňování některých léčebných metod a rozhodl se vybudovat si vlastní lázně. Shodou okolností vlastnila jeho švagrová Emilie Czepurkowská velmi zajímavé pozemky ve Zlatých Horách. A tak již v lednu 1880 schválila příslušná komise zlatohorského magistrátu plány na výstavbu nového sanatoria, leč po sedmi letech jeho provozu dr. Anjel zemřel.

Sanatorium nakonec v roce 1889 zakoupil dr. Ludvik Schweinburg z Vídně. Tento muž měl dvě přednosti. Peníze a znalosti. Po lékařských studiích ve Vídni se stal asistentem profesora Viléma Winternitze, majitele vodoléčebného sanatoria Kaltenleutgeban u Vídně. Pan profesor Winternitz patřil k předním odborníkům klinické hydroterapie a byl i vydavatelem několika příruček a časopisu o těchto způsobech léčby. Dr. Schweinburg byl nejen učenlivým žákem, ale i obratným podnikatelem. Po koupi lázní úspěšně investoval, rozšířil je o části, v nichž provozoval především rehabilitační léčbu. Definitivní podobu zlatohorským lázním vtiskl vídeňský architekt Oskar Marmoret a na přelomu století se celý objekt pyšnil nejen novou promenádou a průčelím, ale i elektrickým osvětlením a centrálním topením.

V té době byla hlavní lázeňská sezóna sedm měsíců, od dubna do konce října, a vystřídalo se zde na 600 lázeňských hostů. Vznikaly nové hostince, rozvíjely se ubytovací kapacity, město zaznamenalo zvýšený společenský a kulturní ruch. A ještě jednu věc je třeba předeslat. Doktor Ludvík Schweinburg byl velice nakloněn svým židovským hostům, protože sám byl židovského původu a dával to nepokrytě najevo. Nikdy nediskriminoval hosty, ale vědělo se, že zejména antisemitismus v jakékoli formě nemá v tomto sanatoriu místo. Ba naopak, bylo to jedno z mála míst, kde se hosté židovského původu cítili velice dobře…

Letos je tomu 115 let od doby, kdy do sanatoria dr. Ludvíka Schweinburga přijel poprvé student Franz Kafka, shodou okolností narozený přesně před 22 lety, 3. července 1883. Bylo mu určeno prožít ještě 19 let života. A do Zlatých hor se ještě jednou vrátit.

Na sklonku 19. století a na počátku století dvacátého navštívila tuto oblast Jeseníků řada významných osobností. V roce 1887 se ve Zlatých Horách léčil Leoš Janáček, mezi hosty různých sanatorií v Jeseníkách je například první americká lékařka Elisabeta Blackwellová, Goethův vnuk dr. Maxmilián Wolfgang Goethe, český básník Chmelenský, básník a později vratislavský biskup Diepenbrock, arcivévoda Karel, dr. Heinrich Laude, americký sochař Horatio Greenough, Alexej Tolstoj, Nikolaj Vasiljevič Gogol a další četní hosté z Madridu, USA, Vídně, Stuttgartu, Stockholmu, Norimberka a z dalších míst. Velmi rád sem v pozdější době jezdil také Oldřich Nový.

Kafkovi životopisci onu drobnou zmínku o dvou spisovatelových pobytech ve Zlatých Horách zcela opomíjejí. Ovšem v životě člověka existují někdy rozhodující momenty nemající vůbec nic společného s časovou délkou lidského prožitku. Ten moment, nebo vlastně momenty dva, trvaly pouze šedesát jedna dnů. Je tom málo? Moc? Není v Kafkově životě mnohé spojeno právě se Zlatými Horami, aniž by je on sám jmenovitě vzpomínal?

Max Brod (1884–1968) – všestranný literát, autor románů, dramat, básní, publicista, divadelní, hudební a literární kritik, editor a komponista, překladatel, kulturní organizátor byl nejbližším přítelem Franze Kafky, jehož výjimečnost záhy rozpoznal. Od Broda pochází největší a nejvýznamnější část svědectví o Kafkově životě a díle, včetně životopisné monografie. Dvakrát (1921 a 1922) napsal Franz Kafka příteli Maxu Brodovi, aby všechny jeho rukopisy zničil a nedovolil, aby nadále vycházely knihy již vydané. Kafka tyto dopisy koncipoval jako svoji poslední vůli. Brod se rozhodl nesplnit jeho výslovné přání a hned po Kafkově smrti začal jeho pozůstalost vydávat. Proto je jeho jméno dnes vyslovováno hlavně v souvislosti s Kafkou, s nímž ho přes různost letor pojilo celoživotní přátelství, jehož intenzita byla v různých obdobích různá. Za toto neuposlechnutí jsme Maxi Brodovi vděčni. Zachovala se tak, díky jemu, díla v celém světě oceňované literární hodnoty.

Ve vztahu Franze Kafky a Maxe Broda bylo i období, v němž měl Brod poslechnout a zachovat se tak, jak chtěl jeho přítel Franz. Vědělo by se tak dnes daleko více o pobytu Franze Kafky ve Zlatých Horách, a literární historie (a nejen ona), by pravděpodobně znala jméno první Kafkovy milenky.

Franz Kafka napsal 24. srpna 1905 Maxi Brodovi ze Zlatých Hor: „… už čtvrtý týden jsem v jednom sanatoriu ve Slezsku mezi mnoha lidmi a ženami a dosti jsem ožil…“ Hned v počátku svého prázdninového pobytu v roce 1906 napsal Maxi Brodovi znovu. Zval ho, aby strávil pár dní ve Zlatých Horách. Navrhoval mu hostinec Edelstein dvě minuty od sanatoria a s penzí 45 zlatých měsíčně za osobu, nebo nájemní pokoje v domě u sanatoria za 7-8 zlatých týdně. Max Brod na nabídku vůbec nereagoval. Byť byl přítelem nejvěrnějším a nejdůvěrnějším, ošidil se sám o možnost dozvědět se něco značně důvěrného.

Poté by pravděpodobně Kafkovi životopisci věnovali více pozornosti oněm jedenašedesáti dnům, které Franz Kafka celkově strávil v Jeseníkách. Pro nás to není podstatné. My víme, že Kafka byl ve Zlatých Horách nevýslovně šťastný. A je úplně jedno, jak dlouho to trvalo. Kafkovo „ zlatohorské intermezzo“ patří k těm šťastnějším obdobím jeho krátkého života. Kafkovo tuberkolózní onemocnění se naplno ohlásilo sedm let před jeho smrtí, tedy v roce 1917. Dlouho předtím však trpěl neklidem, nespavostí a celkovým pocitem tělesné méněcennosti. On sám se tomu celkem úspěšně bránil – tělesnými cvičeními, pobytem v přírodě i vegetariánstvím. Dá se tedy objektivně říci, že roky 1905 a 1906 patřily k velmi šťastným obdobím Kafkova života a je jen škoda, že pod tím to zorným úhlem nebylo zkoumáno jeho dílo.

Franz Kafka tedy přijel do Zlatých Hor ještě jako student právnické fakulty tehdejší Karlo – Ferdinandovy pražské univerzity. V roce 1905 (dle svých vlastních popisů) vypadal velmi mladě - jako klučina. Je téměř pravděpodobné, že v té době neměl zvláštní zkušenosti se ženami. Byl společenský, milý, zdvořilý, a – trochu ostýchavý. Měl za sebou již jistá literární vyjádření. Rodičům k narozeninám a svátkům psával darem divadelní hry, které rovněž uváděl a režíroval, pochopitelně v rodinném prostředí. V zásuvce jeho psacího stolu byla již v té době povídka, kterou napsal asi dva roky předtím. Poprvé vyšla díky ediční práci Maxe Broda v roce 1936 (Die Beschreibung eines Kampfes) a česky v roce 1968 (Popis jednoho zápasu – novely, črty, aforismy z pozůstalostí). V této nedokončené povídce je mimo jiné řeč o lásce. Zdá se však, že autor po skutečném milostném zážitku teprve touží.

Jest zcela pravděpodobné, že první milostný zážitek je v Kafkově životě spojen právě se Zlatými Horami. V roce 1916, kdy Katka již tušil smrtelné nebezpečí choroby, upřesnil v dopise Maxi Brodovi svou rok starou poznámku z jeho Deníků. V zápise z 24. ledna 1915 hovoří o „vztahu k milované ženě“, který prožil v Cukmantlu (Zlaté Hory) a v Rivě. Ve zmíněném již dopise Maxi Brodovi se přiznal ke vztahu, který prožil ve Zlatých Horách poprvé v životě. Bagatelizuje ho tak trochu tím, že byl tehdy v roce 1905, on, nezkušený mladík, sveden zralou ženou. Kafka byl velmi zdrženlivý a neprozrazoval identitu svých lásek skutečných či platonických.

Přiznal pouze, že druhý skutečný vztah k ženě prožil ve svých třiceti letech ve Švýcarsku. Šlo pravděpodobně o vztah velmi intenzivní. V Rivě na břehu Gardského jezera vstoupila do Kafkova milostného života mladá Švýcarka. Na ni Kafka prozradil pouze iniciály G. W. Pokud se týká Kafkova prvního milostného vztahu ve Zlatých Horách, je naprosto nepodstatné, kdo byl onou ženou, která „svedla chlapce“ Kafku. Podle knihy lázeňských hostů to mohla být paní R. P., vdova po řezníku z Prahy, zrovna tak jako E. G., manželka obchodníka z Vratislavi či dalších ještě dvanáct žen, které s ním byly v lázních ve stejnou dobu. Rodinný charakter sanatoria totiž umožňoval, aby se lázeňští hosté (například i samotné ženy) pohybovali bez doprovodu, což v jiných podobných zařízeních odporovalo zavedenému bontonu. V době Kafkova pobytu šlo o velké sanatorium, které mělo téměř dvě stě pokojů, z nich většina byla jednolůžkových. Tedy při plném obsazení zde mohlo být i 250 lázeňských hostů. Pravdou je, že skutečný průběh Kafkova pobytu ve Zlatých Horách v roce 1905, zůstane i nadále spisovatelovým tajemstvím.

Proč asi vůbec jel Franz Kafka tak daleko od Prahy do lázní ve Slezsku? V době, kdy přijížděl Franz Kafka poprvé do Zlatých Hor, dozníval v německých kruzích ještě velmi silně pangermanismus a antisemitismus. On bohužel pouze nedozníval, pár desítek let později se rozhořel v řadě evropských zemí, intenzivně v Německu, ale bohužel české země nevyjímaje. I v lázních na Jesenicku se již tehdy objevovaly zápisy v knize hostí zaměřené protižidovsky. Židé zde byli nazýváni Kaften – Juden (kaftanoví Židé). Kafka mohl vědět o náklonnosti dr. Ludvíka Schweinburga k hostům židovského původu a mohl mít zájem s ním o tom debatovat.

Druhým důvodem, proč se Kafka rozhodl pro pobyt ve Zlatých Horách, mohlo být jeho filozofické přesvědčení o sepětí člověka s přírodou. Kafka jak známo nepožíval alkohol, kávu, byl jistý čas i přísným vegetariánem a netajil se svými sympatiemi k léčebným metodám spočívajícím v přírodním léčitelství. A toho se mu ve Zlatých Horách mohlo dostat co nejvíce, neboť lázně nabízely mimo klasické vodoléčby i rehabilitaci, gymnastiku, turistické výlety a to, co tu zůstalo do dnešních dnů – čerstvý vzduch. Kafka dokonce již v té době odmítal klasickou medicínu i její léky. Již tehdy byla nedílným rysem jeho osobnosti snaha o překonání jeho omezených tělesných dispozic dříve, než by se měly stát určující součástí jeho života. Jak známo, nakonec se této situaci Kafka neubránil. Avšak první pobyt ve Zlatých Horách Kafku vedl k přesvědčení, že je na správné cestě. Proto se na toto místo v historicky krátké době opět vrací.

18. června 1906 Kafka promoval. 23. července téhož roku bychom mohli Kafku spatřit na nádraží v Hlucholazích, kterak nastupoval do autobusu jedoucímu odtud k známému již sanatoriu. Plných čtyřiadvacet dnů zde znovu odpočíval a vzpomínal. Turistická sezóna byla v plném proudu. Poutníci navštěvovali vyhlídkovou věž na Biskupské hoře či známé poutní místo Panny Marie Pomocné v lesích nad Zlatými Horami. Tehdy vůbec nevypadal jako autor úporně hledající smysl lidské existence. Život před ním otvíral náruč a Kafka si toho byl jistě vědom. Jestliže jeho další životní osudy a okolnosti, které prožíval, vedly k tomu, že vyjadřoval osamělost, odcizenost a bezmocnost, nebylo to jistě z toho důvodu, že by tak jednal a cítil v každém okamžiku svého života. Nebyl v tomto směru svázán ani svým židovstvím. Ale tehdy prožíval pravděpodobně vrcholně šťastné okamžiky svého života. V době netrvající déle než jeden rok, poznal nádhernou přírodu, první ženu a ukončil své akademické vzdělání. První i druhý pobyt Franze Kafky ve Zlatých Horách jeho životopisci nezmiňují, nebo pomíjejí, jako zanedbatelný detail.

On totiž jeho pobyt ve Zlatých Horách je vlastně také o Židech a o židovství. Kafka se o judaismus zajímal již ve svých studentských letech, právě v době svého pobytu ve Zlatých Horách. Projevoval neobyčejný zájem o jidiš divadelní soubor hostující v Praze, studoval hebrejštinu, židovskou historii a literaturu, projevil i zájem seznámit se s ještě živými formami židovské náboženské praxe (chasidů), účastnil se také akcí souvisejících s péčí o židovské děti, které válka zahnala z Haliče do Prahy… Určitě o tom diskutoval i s dr. Schweinburgem i s dalšími hosty, protože vědomí tolerance, které majitel sanatoria vytvářel, bylo vlastní i dalším židovským hostům. Takže Kafka se zde cítil spokojen po všech stránkách. V té době ovšem neměl potřebu tohle všechno zachytit podrobněji, neboť se právem mládí domníval, že jde o stav, v němž mu bude dopřáno setrvávat déle, než pouze několik let.

Patří to k paradoxům dějin.Sanatorium dr. Ludvíka Schweinburga bylo později přeměněno v akciovou společnost. V roce 1931 byla stanovena hodnota budov sanatoria na cenu blížící se pěti milionům Kč. Díky pozdější spolupráci s nemocenskými pokladnami přestálo sanatorium krizové jevy ekonomiky třicátých let a zdálo se, že jeho budoucnost není ohrožena. Byla. V Německu začala vznikat z fašistického hnutí jeho nejhorší odrůda – nacismus. Stín jeho mraku zakryl i Zlaté Hory. 22. září 1938 musela rodina doktora Ludvíka Schweinburga za Zlatých Hor uprchnout. Přicházely zlé chvíle pro demokracii. Na Židy se svádělo mnohé a někdy i všechno. Pět let předtím se v sousedním Německu stala válka proti Židům celonárodní záležitostí. 30. ledna 1939 prohlásil A. Hitler: „ Jestliže se podaří finančnímu Židovstvu v Evropě a mimo ni uvrhnout ještě jednou národy do světové války, pak nebude jejím výsledkem bolševizace země a tím vítězství Židovstva, ale vyhlazení židovské rasy v Evropě…“ Hitlerovi bohužel v jeho hrůzných plánech nikdo nezabránil. Mezi miliony obětí skončil i dr. Ludvík Schweinburg.

Franz Kafka se těchto událostí nedožil. Umírá 3. června 1924 také v sanatoriu. Jeho majitelem byl dr. Hoffman, který povolal do svého sanatoria v Kierlingu u Klosterneuburgu (nedaleko Vídně) nejlepší specialisty na léčení tuberkolózy. Bylo však již pozdě. Pět měsíců předtím, shodou okolností také třetího dne v měsíci umírá na stejnou nemoc „ básník, jenž miloval svět“ čtyřiadvacetiletý Jiří Wolker. Kafkovi osud dopřál o 17 let života více.

Městu Zlaté Hory zůstal „ židovský“ majetek, který byl od 1. června 1939 zabaven wehrmachtem pro vojáky, kteří onemocněli stejnou nemocí jako Franz Kafka. Tuberkulóza byla v těch dobách těžkým onemocněním. Dnes ji umíme úspěšně léčit a téměř se nevyskytuje. Jsou ovšem mnohá onemocnění, která léčit neumíme, a vyskytují se velice často. Nepatří však do ordinací praktických lékařů, ani specialistů. Jedním z účinných léků na tato nemocnění je i to, že poznáváme dobře i pravdivě historii a dovedeme si vysvětlit smysl a důvody chování těch, kteří ji vytvářeli. Přijedete-li do Zlatých Hor, vzpomeňte si, že tento kraj nemusel být tak těžce zkoušen, kdyby lidé používali více rozumu než primitivních pudů. Absurditu temných stránek lidského myšlení a nebezpečnost světa vášní popsal velice přesvědčivě a jasnozřivě právě Franz Kafka. Dříve, než bylo na cestách jeho zlatohorských procházek slyšet dunění okovaných bot vojenských a později bot politických nikoli ve smyslu obuvi.