19.9.2020 | Svátek má Zita


HISTORIE: Zajímavé příhody historické

10.8.2020

(z lesních arcibiskupských archivů)

V minulosti se vždy děly nějaké zajímavé věci. Díky laskavosti a pochopení Arcibiskupství olomouckého a Zemského archivu v Opavě (pobočka Olomouc) jsem se svého času mohl „porozhlédnout“ v archivních materiálech týkajících se Arcibiskupského lesního úřadu v Ostravici. Některé zajímavosti si dovoluji ctěným čtenářům předložit. Ony pouze zdánlivě nesouvisí s péčí o lesy. Podávají nám obraz toho, jací lidé té doby byli. A pokud přímo cituji, gramaticky ani stylisticky text neupravuji.

Troubení jelenů v době říje v ostravském Radio Journalu

5. září 1933 poslal Arcibiskupský lesní úřad v Ostravici na Ústřední ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži zprávu číslo 1346 l. ú. O (Lesní úřad Ostravice), že Radio Journal (odbočka Moravská Ostrava) žádá o možnost zachycení troubení jelenů v letošní říji, a to s pomocí telefonní linky lesního úřadu.

Dnem 9. září 1933 je datována odpověď Ústředního ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži s tímto textem: žádosti odbočky Radio Journalu v Moravské Ostravě se vyhovuje. Mohou použít našeho telefonního vedení z myslivny na Kavalčankách až ke státnímu telefonnímu vedení na Bílé.

Myslíte, že by dnes byla takové poměrně neobvyklá žádost odeslaná z Ostravice do Kroměříže během čtyř dnů bez okolků vyřízena?

Hajnému se do cigánů nadávat nemá

V červenci 1927 se stalo, že výpomocný hajný Ondřej Bambušek chtěl zastřelit volně pobíhajícího vlčáka, jehož majitelem byl pan Seifert, nájemce Masarykovy chaty. Co se stalo a jak se k věci postavil zaměstnavatel hajného Bambuška (viz následující text), je docela poučné i pro dnešní dobu:

„Dle § 67 honebního zákona pro markrabství moravské ze dne 26. července 1912 lze psy, kteří byli postiženi sami běhajíce ve vzdálenosti 300 m od domů, hospodářských stavení neb stád, nebo 30 m od cesty, pak i kočky, potulující se po lesích nebo polích, usmrtiti, k čemuž jest oprávněn pán honby nebo lovčí personál.“

Dále se píše, že pes pana Seiferta se potuloval v lese 400 m od domu a stal se dle příslušného paragrafu psem toulavým. Pročež měl hajný Bambušek právo ho zastřelit ze dvou důvodů - z důvodu vzdálenosti a z důvodu toho, že to bylo v lese. Jenže problém byl, že hajný psa jen postřelil a posléze ho dostřelil. Bude muset u soudu za pomoci svědků dokázat, že dostřelení bylo nutným.

Jelikož byl hajný Bambušek počastován urážkami „cigán“ a „ras“, proti nimž se nepřipouští důkaz pravdy, může Ondřej Bambušek dle § 496 trest. zák. do 42 dnů od dne urážky podati trestní žalobu, ale bude záhodno, aby se v dobrém věc aplanovala tak, aby p. Seifert vzal oznámení u četnictva zpět, uznávaje ve svém podání na četnictvo, že pes byl toulavý a musel být dostřelen a že Bambušek Ondřej jednal dle zákona a oproti tomu ať Bambušek Seifertovi urážky odpustí, které vznikly zajisté v rozčilení.“

Archivy mlčí o tom, jak spor dopadl. Ale dá se to předpokládat. Zaměstnavatel opatřil „chudému“ hajnému slušnou právní radu.

S originálním podpisem konšelovým

Tato korespondence je sama o sobě zajímavá. Navíc obsahuje dopis podepsaný lesním radou, inženýrem Josefem Konšelem, tehdy šéfem ústředního ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži.

Dne 5. května 1921 požádal oddíl čs. skautů socialistů ve Vítkovicích o povolení zřízení skautského tábora v okolí Bílé, především proto, aby se jejich členům dostalo zdravého vzduchu.

Na žádost odpovídá přímo Ing. Konšel. Doporučuje žádosti vyhovět, avšak neodpustí si poznámku o tom, že ho skauti u socialistů (Česká strana socialistická; do roku 1918 Česká strana národně sociální) trochu překvapují. V počátcích nově vzniklého státu bylo plno různých aktivit budících spíše rozpaky. Samozřejmě, že snaha mladých lidí z Vítkovic byla jinak prospěšná a logická.

Datování, které bylo moudré

Horší bylo, když přišla v roce 1931 na arcibiskupské ředitelství stížnost od dr. Zikmunda K. (konzula II. třídy u konzulátu v Londýně, t. č. na dovolené v Čeladné č. 19). Pan konzul si v datovaném třístránkovém dopisu stěžuje, že se s chotí a dvěma příbuznými ubytoval v Bílé v arcibiskupském hotelu, v němž se dočkal velkého zklamání. V noci z 5. na 6. září o půl třetí ráno nastal v hotelu hluk, který způsobil host s dámskou společností, nejsa ve stavu normálním, hrál na piáno, zpíval a křičel. V jeho společnosti byl i nájemce hotelu, kterému si pan konzul postěžoval, a přesto hluk trval ještě půlhodinu, pročež se konzul a jeho přátelé nevyspali. Ráno pak hotel rozrušeni opustili.

Stížnost pan konzul podal 9. září. Kopie stížnosti byla ihned dne 10. září poslána Arcibiskupskému lesnímu úřadu k vyjádření. Žádná kontrola vrchnosti.

Zástupce ostravického úřadu věc prošetřil přímo s hoteliérem panem Drápalíkem a napsal hned 12. září do Kroměříže, že vrací stížnost pana konzula s tímto vyjádřením:

Pan konzul je velmi nervosní pán, jen půl hodiny trvalo, než si vyhledal pokoj. Onen pán, který hrál na piáno, jest jeden doktor z Mor. Ostravy, který přichází často s velkou společností na Bílou a chce se pobavit. Jest mu proto těžko zakázat si hrát neb zpívat. Podobné případy se již přihodily, a když hoteliér upozornil, aby byl zachován klid, hosté se urazili, že jsou v hotelu a ne v sanatoriu. Rámus prý nebyl tak hrozný, jak pan konzul líčí.

23. září byla odeslána na adresu „slovutného pana konzula“ vhodně formulovaná omluva za nepřístojnost, kterou popisuje. Dále se v dopise píše: „Po obdržení Vašeho veleváženého dopisu, dali jsme ihned celou záležitost přísně vyšetřiti. Můžeme Vás ujistiti, slovutný pane konzule, že se postaráme o patřičnou nápravu.“

Všimli jste si, jak byla korespondence datována? Rozhodně moudře.

Desky s českými nápisy slouží dodnes

Zajímavý je dopis, který poslala Správa arcibiskupského revíru v Podolánkách Arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici dne 19. června 1934.

Zní takto: Dle výnosu čís. 3873 ú. ř. z 11. /4. 34. obdržela správa revíru povolení vyměniti německou desku na kříži u myslivny za jinou s nápisem českým. Jak z přípisu firmy Ferrum vidno, má tato nová deska státi 750 Kč, poněvadž si firma musí pořídit model. Poněvadž je náklad na jednu tabuli poměrně vysoký, upozorňuje se na okolnost se žádosti, nebylo-li by možno, aby se k této akci připojily i jiné arcibiskupské správy, které ve svých obvodech mají tytéž tabule, které byly svého času vyrobeny v železárnách frýdlantských. Při větším počtu těchto tabulí by byla cena snad jen poloviční. Jedná se o tabuli s nápisem: „Zur Verehrung Gottes vom Fürst-Erzbischof Friedrich Egon aus dem Hause der Landgrafen Fürstenberg errichtet worden 1860.“

V dohodě s farním úřadem v Čeladné přeložili jsme nápis takto: „Ke cti a chvále Boží dal postaviti arcibiskup Bedřich kardinál Fürstenberg v roce 1860.“

V Podolánkách, dne 19. června 1934.

Arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici:

Výměna desky s německým nápisem na kříži u myslivny v revíře Huti povoluje se současně s výměnou desky v revíře Podolanky ve smyslu výnosu číslo 3873 ú. ř. ex. 1934. S překladem německého textu do češtiny dle návrhu správy revíru Podolanky se souhlasí.

V Kroměříži dne 22. června 1934.

Všimněte si. Žádná hysterie, žádné rozbíjení desek s nenáviděným jazykem. Citlivý překlad, citlivá výměna, úcta k památkám i k těm, kdož je vybudovali. Respektování poslání památky i vzkazu na ní. Díky takto citlivému přístupu kříže vydržely až do dnešních dnů. Tolik společenské odpovědnosti, taktu a citu měli v sobě lesníci našich hor.

Mnoho pomníčků křížů stále stojí. Jsou opečovávány a udržovány. Například jeden kříž nachází se u cesty, která vede lipovou alejí okolo bývalé hájovny rovnou do přehrady Šance. Pod Starými Hamry. Na jejím konci bývala kdysi sklářská huť. Slouží ke cti občanů i obyvatel lesů, že tyto památky zůstaly zachovány a jsou chápany jako svědectví doby. S úctou vzhlížíme k těm, kdož v těžkých dobách orali svá pole, sázeli lesy a budovali cesty lesní. Víra v Boha byla častokrát jediná jejich jistota. Nebylo-li by mnohokrát té jejich víry, nebyli bychom zde ani my, a možná ani ty lesy.

Lesní plodiny patří lidem

V květnu 1925 bylo posláno všem lesním úřadům a správám velkostatků stanovisko ministerstva zemědělství přibližně v tomto znění:

Opětné dotazy z kruhů parlamentních tlumočí stezky obyvatelstva, že majitelé lesů omezují zhusta přístup do lesů mimo veřejné cesty nebo že povolují, zejména jde-li o sbírání lesních plodin, vstup do lesa toliko za určité poplatky. Nelze popříti, že jest velmi žádoucí, zejména i z důvodů zdravotních, sociálních i národohospodářských, aby majitelé lesů bez opravdu závažných příčin neobmezovali vstupu do lesů a dovolovali zejména sbírati lesní plodiny (houby, maliny aj.), které by jinak bez jakéhokoli užitku zanikly, ač v četných případech znamenají pro chudé obyvatelstvo podstatný zdroj výživy.

Vzhledem k tomu se důtklivě žádají majitelé lesů, aby z právě uvedených příčin v zájmu všeobecném vstup do svých lesů neomezovali a zejména všeobecně dovolovali chudému obyvatelstvu sbírání lesních plodin, což jim lze tím spíše uskutečniti, když platné zákony a předpisy jim poskytují dostatečnou možnost, aby bylo zakročeno proti těm, kdož by lesní majetek jakkoli poškozovali.

Žádné nařízení, logické a stručné vysvětlení, odkaz na všeobecný zájem a na to, že soukromý majetek je dostatečně chráněn jinými zákonnými opatřeními.

Manifestatce československé

Komitét pro pořádání manifestace za dohodu Čechů a Slováků. Žádost o propůjčení místa k této manifestaci. V Horní Bečvě 18. 6. 1938.

Správě arcibiskupského velkostatku v Salajce-Bílá:
Podepsaní obrací se na Vás se zdvořilou žádostí, aby jim bylo povoleno uspořádat tábor lidu na pozemku arcibiskupského velkostatku na prostranství u Masarykové chaty na Beskydě. Manifestace byla by provedena dne 24. června 1938 pod protektorátem okresních hejtmanů z Místku, z Čadce a Valaš. Meziříčí. Na ukončení této československé vzájemnosti bude ve 20. hod. uvedeného dne zapálena vatra. Podepsaní prosí, aby jim bylo dovoleno opatřiti si potřebné klestí z Vašeho velkostatku. Doufáme, že bude tato žádost příznivě vyřízena a předem za vyřízení děkujeme.

Arcibiskupské lesní ředitelství v Kroměříži:
Lesní úřad přimlouvá se za kladné vyřízení žádosti a to jak co do povolení místa k táboru, tak i klestu potřebného k zažehnutí vatry.
V Ostravici 27. června 1938

Komitét pro pořádání manifestace za dohodu Čechů a Slováků v Horní Bečvě:
Na základě Vaší žádosti ze dne 18. t. m. povolujeme Vám pořádání manifestace Čechů a Slováků dne 24. července t.r. na našem pozemku u Masarykovy chaty na Beskydě (odd. 4d rev. Salajka). K zažehnutí vatry přidělí Vám správa revíru Salajka potřebný klest bezplatně v odd. 48.
Arcibiskupské lesní ředitelství v Kroměříži

K tomu není co dodat. Co následovalo a jak to dopadlo, víme. V dobách, pro naši zemi těžkých, táhli všichni za jeden provaz.

Lesníci meteorologové od roku 1872

Státní meteorologický ústav, Praha XVI - Smíchov 29. května 1945

Ředitelství arcibiskupských statků v Olomouci

Věc: Meteorologické stanice na Ostravici

Státní meteorologický ústav má v arcibiskupských revírech Ostravice - Kavalčanky - Chladná Voda - Baraní - Salajka - Huti a v arcibiskupské pile v Ostravici meteorologické stanice, které však nejsou v provozu. Žádáme Vás o laskavou pomoc při obnovení činnosti těchto stanic. Nahoře uvedená staniční síť jest jedna z nejstarších, byla vzácným porozuměním arcibiskupských úřadů zřízena již v roce 1872. Některé z těchto stanic mají nepřerušenou řadu pozorování a bylo by zajisté znehodnocením práce dřívějších pozorovatelů, kdyby nynější správy nenašly tu trochu času na pozorovatelskou službu.

Státní meteorologický ústav v Praze

K Vašemu ctěnému dotazu v záležitosti obnovení činnosti meteorologických stanic v arcibiskupských revírech polesí Ostravice sdělujeme, že ústřední ředitelství arcibiskupských statků má i nadále porozumění pro důležitost meteorologického pozorování…. Doporučujeme však, abyste se obrátili přímo na náš lesní úřad v Ostravici, který Vám sdělí podrobnosti a v mezích možnosti vyjde Vám vstříc při znovuzavedení těchto pozorovacích stanic do provozu.

Arcibiskupský lesní úřad v Ostravici zjistil následující:

Kavalčanky: nutno doplnit inventář, aby měření mohlo býti prováděno. Po doplnění bude zajištěno.

Baraní: Hajný Matyáš, v jehož hájence je meteorologická stanice umístěna, se vedení stanice vzdal.

Hutě: Zařízení stanice odnesl v květnu 1945 por. letectva Vychodil a toto se nachází na letišti v Hrabůvce.

Salajka: Od 1. 7. by byla ochotna měření prováděti pí učitelka Plasgurová.

Pila Ostravice: Zařízení stanice schází, zmizelo asi při válečných událostech, tak jako noho jiného inventáře na pile.

Doba poválečná byla složitá. Jak vidno, lesníci měli pochopení. Konec konců jako vždy, když šlo o přírodu.

Klub českých turistů a Beskydy

Klub českých turistů - župa Pobeskydská, Moravská Ostrava 14. ledna 1947

Ústřední ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži

Výbor Pobeskydské župy Klubu českých turistů usnesl se na své schůzi z 19. října 1946 jednomyslně, že uctí národního básníka Petra Bezruče v jeho jubilejním roce osmdesátém tím, že pojmenuje studánku na Smrku vedle lovecké chaty Hubertovy „Bezručovou studánkou.“ Hodláme zasaditi do skály nad studánkou bronzovou desku s nápisem „Bezručova studánka.“ Okolí chceme upraviti tak, že sneseme do těchto míst květenu, která je na vyhynutí. Zejména máme na mysli kýchavice, oměje a jiné druhy květin, které na Smrku třebas i v malém množství se objevují. Dovolujeme si Vás nyní požádati, abyste s tím projevili svůj souhlas.

Klub českých turistů - župa Pobeskydská

Obsah Vašeho ctěného přípisu vzali jsme s plným pochopením a souhlasem na vědomí a nenamítáme ničeho…. Doufáme však, že k této slavnosti bude také pozváno ústřední ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži.

Netušil Klub českých turistů (známý také pod zkratkou KČT), který vznikl v roce 1888 za Rakousko-Uherska, že bude po roce 1948 zakázán a sloučen se sjednocenou tělovýchovou. V roce 1990 svou činnost obnovil.

Rudolf Maximovič v Beskydech a jeho silvestrovský výnos

Tohle již nikdo nepamatuje. Ochrana přírody byla v novém československém státě hned po roce 1918 ještě v plenkách. Chráněná území byla sice vyhlašována, avšak šlo spíše o iniciativu jednotlivců, vlastníků pozemků. V roce 1919 byli jmenováni konzervátoři ministerstva školství a národní osvěty pro ochranu přírody, což byla čestná a neplacená funkce. Jejich hlavní činností bylo vyhledávání přírodních památek v obvodu jejich působnosti, kontrola stávajících chráněných částí přírody a vyhledávání a vyhlašování nových. O tři roky později byl jmenován generálním konzervátorem státní ochrany přírody Rudolf Maximovič (1886-1963), průkopník a zakladatel úřední ochrany přírody u nás. Stal se tak prvním (a jediným) státním úředníkem, který se zabýval ochranou přírody na celém území tehdejšího Československa. Byl autorem všech pěti návrhů zákona o ochraně přírody, které byly v letech 1922-1938 do českého parlamentu podány. Ani jeden nebyl bohužel přijat. Nic nového pod sluncem, stovky zákonů leží i v dnešním parlamentu.

Maximum toho, co se Rudolfu Maximoviči podařilo dosáhnout, byl tzv. silvestrovský výnos ze dne 31. prosince 1933. V textu vydaném tehdejším Ministerstvem školství a národní osvěty se nachází mimo jiné také soupis národních přírodních památek (většinou šlo o unikátní geologické útvary a pralesy). Je zde také konstatováno, že památky mají velikou hodnotu nejen pro stát, ale i pro výchovu mládeže.

A tak dostalo arcibiskupské ředitelství lesů dne 17. června 1922 přípis od Ministerstva školství a národní osvěty, v němž se píše, že zájmem ministerstva je zachování zbytků pralesů, jako dokladů místní produkce půdy, pro poznání v dobách příštích. Proto žádá, aby za součinnosti lesnických odborníků byly vybrány vhodné lokality a ty pak byly vyhlášeny ředitelstvím „za nedotknutelné útočiště světa živočišného a rostlinného v nich pak ukrytých s výhradou práva lovu zvěře užitkové.“

Současně ministerstvo požádalo o „provedení soupisu vzácných stromů i samostatně stojících na území statků arcibiskupských.“

A tak opět demokraticky, jak bylo v arcibiskupských lesích zvykem, dostal dopis, i s poznámkou Josefa Konšela v Ostravici, na stůl lesní rada J. Bernatzik. A ten také o dva roky později v Ostravici přivítal konzervátora ministerstva školství a národní osvěty Rudolfa Maximoviče, který přijel provést tzv. místní šetření. Jenže v té době se ještě předpokládalo, že parlament přijme potřebný zákonný podklad pro zřizování přírodních rezervací ve všeobecném zájmu. Všechno to ovšem předběhlo svoji dobu. Ministerstvo šířilo „osvětu“ a správci lesů navrhovaný systém chápali, podporovali a rozvíjeli.

Z 21. listopadu 1922 je i další návrh, týkající se pralesa v Dolních Hamrech. Ministerstvo se dotázalo dne 31. října 1922, zda je pravdivá informace o tom, že „těsně při hranici moravsko-slezsko-slovenské stojí lesní porost mající charakter pralesa.“

Arcibiskupské lesní ředitelství v Kroměříži píše ministerstvu: „Jedná se o prales na úpatí Lysé Hory v údolí Řečica, jenž však spadá do kompetence vnucené správy ve Frýdku. Prales ten jest velice krásný a zachovalý.“

Ale i tak arcibiskupští lesníci v polesí Ostravice dumali a radili se, až přišli s návrhem, že by takový prales mohl vzniknout v revírech salajském a huťanském. Pokud jde o Salajku, navrhli, aby rezervace tvořila oddělení Bezkyd (5b, 9b, 9c) v němž jsou smrk, jedle a buk stáří od 136 do 300 let a oddělení Malý Čistý (40a, 48a), mající rovněž smrk, jedli, buk od 136 do 300 let. Navrhovaný komplex představoval necelých 47 hektarů. Navrhovatelé píší, že „komplex ten jest souvislý, typický prales, té doby chráněný před pohromy větrnými a representoval by původní stav. Jiné roztroušené části pralesů se na rezervaci nehodí.“ A přiložili náčrtek, který dále přetiskujeme v původní podobě z originálu.

V dopise z 16. října 1922 píše vedení arcibiskupských statků v Kroměříži Ministerstvu školství a národní osvěty mimo jiné toto:

„Problémy zřízení rezervace podrobíme důkladnému a všestranně bedlivému šetření s okolními lesními znalci a odborníky a dovolíme si pak přednést zevrubný návrh, který by tomuto účeli důstojně vyhovoval.“

Bohužel, muselo uplynout dlouhých 34 let. Přišla válka, politické změny, ale na beskydské pralesy nakonec došlo. Na http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/Salajka/htm si můžete přečíst:

NPR Salajka představuje zachovalý karpatský jedlobukový „prales“ na severním svahu hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd v pramenné oblasti pravých přítoků Bílé. Nachází se v nadmořské výšce 712 až 825 m, asi 500 m severovýchodně od horského sedla Bumbálka. Katastrální území Bílá, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Rezervace zřízena výnosem MK 18.276/55 ze dne 4. 7. 1956. Jeden z nejzachovalejších a nejznámějších jedlobukových původních karpatských přirozených lesů v Beskydech s mimořádně silnými jedlemi, přes 70 let bez úmyslných těžebních zásahů.

Vyhlásit rezervace se tedy nepodařilo. Ale lesníci byli přesvědčeni, že k tomu jednou dojde. Pravdou je, že ve třicátých letech povolili těžbu několika vzrostlých jedlí, které putovaly do loděnic Nizozemska, ale tím vše skončilo. Asi deset let poté, co došlo k výměně informací mezi ministerstvem a beskydskými lesníky, se zde programově přestalo těžit. Proto zde najdete padesátimetrové jedle s několikametrovými obvody kmenů. Připomíná se rovněž „Tlustá Tonka“, kterou v roce 1930 sklátila vichřice. Půjdete-li cestami lesními, najdete ještě i dnes její zbytky. „Tonka“ byla stará asi 500 let a u země měl její kmen 7 metrů (!) v průměru.

A poznámka na konec

Zajímavé příhody 1

Hospodaření a rozvoj olomouckých arcibiskupských lesů je neodlučitelně spojeno mimo jiné i se jménem prof. dr. Ing. Josefa Konšela (1875-1959). Tento velice nadaný a organizačně schopný muž, absolvoval nejprve bohoslovecké studium v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen 1. 8. 1897 v arcibiskupské kapli rezidence olomoucké. První mši sloužil 15. 8. 1897 v rodných Určicích, jako kooperátor nastoupil v září 1897 v Lichnově u Benešova ve Slezsku, později přeložen do Vítkova jako 2. kaplan. Poté na přání arcibiskupa vystudoval lesnický obor vídeňské vysoké školy zemědělské. Od 1. 10. 1901 přidělen do tzv. lesní zařizovací kanceláře arcibiskupských lesů v Kroměříži, v roce 1910 se stal jejím přednostou s titulem lesmistr. V roce 1919 byl jmenován lesním radou a pověřen správou všech arcibiskupských lesů. Po dvacetileté praxi byl přijat na brněnskou lesnickou fakultu jako profesor pěstění lesů, posléze zastával funkce děkana, rektora i prorektora Vysoké školy zemědělské v Brně.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.