V březnu letošního roku uplynulo 85 let od zvratu v bitvě o Atlantik za druhé světové války. I pro tento zvrat platila slova Winstona Churchilla: „Tohle není konec. Není to ani začátek konce. Je to jen konec začátku.“

Co se stalo? Po katastrofálním průběhu roku 1940, kdy němečtí ponorkáři slavili své první „zlaté časy“ a zrodila se ponorková esa Günther Prien, Otto Kretschmer, Viktor Oehern, Joachim Schlepke a Engelbert Endrass, se britská protiponorková obrana přeorganizovala a pro boj s německými ponorkami dostala nové prostředky. Nejmocnějším byl systém ULTRA, prolomení německého šifrovacího kódu Enigma. První informaci z tohoto zdroje dostalo Královské námořnictvo 13. března 1941 a v dalších letech vždy, když Němci svůj šifrovací stroj Enigma vylepšili a v obdobích, než Spojenci novou variantu kódu prolomili, ztráty lodní tonáže rostly. V březnu 1941 dostalo Královské námořnictvo též první centimetrový radar, který dokázal zachytit i periskop ponořené ponorky, a mělo k dispozici vylepšené modely elektromechanických hydrolokátorů, známách jako asdik. Na organizační úrovni byly ustaveny trvalé eskortní skupiny korvet a fregat, obvykle vedené kapitánem na torpédoborci, které se přidělovaly ke konvojům jako celek, takže byly sehrané a jejich velitelé věděli, co mohou jeden od druhého očekávat.

Konec tří es

Právě tato reorganizace přinesla zvrat. Napřed v noci ze 6. na 7. březen 1941 doprovodná skupina pod velením komandér-poručíka Jamese Rowlanda na torpédoborci HMS Wolverine při obraně konvoje ozářila útočící ponorky U-47, U-70 a U-99 světlicemi, poté U-70 potopila hlubinnými náložemi a v dalším nájezdu poškodila hlubinnými náložemi lodní šrouby Prienovy U-47. Ty vydávaly takový hluk, že Prien se dalším útokům HMS Wolverine nedokázal vyhnout a jeho ponorka šla ke dnu s celou posádkou. Tento konec však nelze potvrdit, je pouze pravděpodobný. Němci pak jeho smrt oznámili až v květnu..

Dne 15. března 1941 před půlnocí pak na jiný britský konvoj, bráněný 5. skupinou pod velením komandéra Donalda Macintyra na torpédoborci HMS Walker, zaútočila Schlepkeho U-100 a Kretschmerova U-99, potopily tanker a příštího večera torpédovali dalších pět lodí. Zoufalé eskorty kladly naslepo koberce hlubinných náloží, když se torpédoborec Vanoc náhle rozjel a vzápětí hlásil: „Taranoval jsem U-boot.“ Byla to U-100, jejíž velitel Schlepke netušil, že Vanoc je vybaven radarem, a myslel si, že je dostatečně skryt ve tmě a torpédoborec jeho ponorku mine. Místo toho bylo jeho tělo rozdrceno ve věži, která se po nárazu deformovala. Než šla ponorka ke dnu, Vanoc střežený Walkerem, většinu posádky vylovil.

Následně získal Walker akustický kontakt, zaútočil šesti náložemi a za jeho zádí se vynořila poškozená ponorka. Byla to Kretschmerova U-99, která signalizovala, že se potápí. Britové zastavili palbu a Němce, včetně Kretschmera, vylovili. Kretschmer kladl pád do zajetí za vinu svému strážnímu důstojníku, jenž při pohledu na blížící se torpédoborce zpanikařil, nařídil potopení a tím se ponorka „zviditelnila“ pro asdik na palubě Walkeru.

V březnu před 85 lety tedy utrpěla Dönitzova U-Bootwaffe těžkou porážkou, když ztratila tři ikonické ponorkové velitele. Stále si však můžeme klást otázku, do jaké míry za toto vítězství mohlo štěstí a do jaké cílené úsilí. Každopádně britská admiralita se rozhodla štěstí vyloučit a podnikla kroky, které na rozdíl od systému Ultra nejsou příliš známy, avšak odhaluje je britský TV seriál Válečná hra (U-boat Wargames, 2022), neboť objevně popisuje, jak byly modelováním bojových situací ve válečných hrách vyvinuty nové taktiky protiponorkového boje, které teprve umožnily Spojencům plně využít technologické výhody.

Válečné hry WATU
Modelování bojových operací se věnoval Taktický útvar při velitelství Západních přístupů

(WATU) jenž v lednu 1942 ustavil velitel Západních přístupů admirál Noble a nepřestal podporovat jeho nástupce admirál Horton, i když měl zpočátku o jeho významu pochybnosti. V čele WATU stál po celou válku kapitán Gilbert Roberts, který již měl předválečné zkušenosti s válečnými hrami, tedy modelováním a analýzou bojových situací. Jeho štáb tvořily výhradně ženy, příslušnice Women´s Royal Naval Service (WRENS), populárně nazývané wrenky Na základě bojových hlášení velitelů eskortních plavidel přehrávaly wrenky pod dohledem kapitána Robertse na podlaze největší místnosti v budově velitelství v Derby House v Liverpoolu bojové situace při útocích na konvoje a hledaly optimální řešení pro obránce. Do štábu příslušely Laura Janet Howesová, pokládaná za zázračné matematické dítě, Elizabeth Drakeová, která již pracovala na velitelství jako vykreslovačka pozic, NancyWalesová, jež patřila k hráčkám pozemního hokeje a byla vybrána jako expert na týmovou spolupráci, Jean Laidlawová, bývalá příslušnice Sea Rangers, a Janet Okellová, které bylo teprve 19 let když se stala příslušnicí WATU; byla však nejlepší hráčkou válečných her, ať už velela útoku ponorek nebo obraně konvoje. Hráči, kteří řídili eskortní plavidla, viděli podlahu-bojiště pouze úzkými průzory, kdežto ti, co veleli ponorkám, měli výhled neomezený. Pohyby ponorek se vykreslovaly zelenou křídou, která téměř splývala s hnědou podlahou, kdežto pohyb eskort se zanášely kontrastní bílou křídou. Na vydání rozkazu měli hráči dvě minuty a museli respektovat technicko-taktická data jak ponorek, tak doprovodných plavidel. Museli mít na paměti, že dosah německého torpéda je 5 000 m a že eskorta nemůže plout rychleji než 15 uzlů, pokud chce používat asdik a nezahlušit ho šumem vlastních šroubů.

Prvním výsledkem, který válečné hry přinesly, byl obranný manévr s krycím názvem Raspberry (Malina). Byl odpovědí na taktiku U-bootů, které v noci pronikaly na hladině do konvoje zezadu, poháněné diesely. Obranný manévr Raspberry spočíval v tom, že poté, co U-boot torpédoval svůj cíl v konvoji, vytvořily eskorty za konvojem záchytný val, který unikající ponorku vyhledal asdikem a její pravděpodobnou pozici zasypal přívalem hlubinných náloží.

Když z bojových hlášení velitelů eskortních plavidel vyplynulo, že U-booty používají k proniknutí do konvoje ještě jinou taktiku, že si vypracují pozici před konvojem a nechají se jím „přejet“ (jak to praktikoval Kretschmer), přišel kapitán Roberts s další obranným manévrem. Předcházel situaci, kdy Němci pochopí fungování taktiky Raspberry, a též zohledňoval rostoucí možnosti spojeneckého leteckého průzkumu odhalit ponorky v předpolí konvoje, teprve se šikující k útoku. WATU pak odzkoušel ve válečné hře novou obrannou taktiku s krycím názvem Pineapple (Ananas). Její základní myšlenkou bylo vlákat U-boot na místo, kde mohl být obklíčen a potopen nebo přinejmenším zastrašen. Pokud byla před konvojem detekována ponorka, vyrazily čelní a křídelní eskorty vpřed plnou rychlostí a držely ji 15 minut. Přitom vystřelovaly osvětlovací granáty, aby ozářily široký pás moře. To přimělo U-boot k ponoření, pokud již ponořen nebyl. Velitel ponorky měl na vybranou, buď odstoupit od útoku a pokusit se o štěstí další noc, nebo se poté, co ho eskorty nechaly za zádí, se znovu vynořit a pokračovat v útoku. Jenže právě na tuto možnost eskorty číhaly, po 15 minutách se obrátily zpět ke konvoji a při rychlosti menší než 15 uzlů začaly moře propátrávat asdiky. Jestli U-boot opravdu pokračoval v útoku, došlo s vysokou pravděpodobností k jeho detekci a zničení hlubinnými náložemi.

Další taktikou byla Beta Search (Průzkum beta), která se používala při vizuálním kontaktu. Eskorta se následně bez vypalování světlic rozjela k ponorce, jejíž kapitán reflexivně vydal rozkaz k ponoření (viz chování strážního důstojníka na Kretschmerově U-99, když se proti ní rozjel torpédoborec Walker), což vedlo k jejímu zaměření asdikem. Poté co eskorta projela nad ponorkou, její posádka uvěřila, že se vyhnula útoku hlubinnými náložemi, a jak prokázaly válečné hry WATU, většina ponorkových velitelů provedla pomalou zatáčku na kurz souběžný s kurzem konvoje. A to byl okamžik, kdy eskorta vyrazila k místu předpokládané pozice U-bootu a položila pole hlubinných náloží, přičemž šum lodních šroubů konvoje kryl její nájezd.

Tuto taktiku společně vypracovali kapitán Roberts a Jean Laidlowová a dostala název podle písmena „B“ Morseovy abecedy , jímž U-booty vždy zahajovaly vysílání. Taktiku Beta Search osobně vyzkoušel při válečné hře admirál Horton jako velitel U-bootu a jeho protivnicí jako velitel protiponorkové skupiny byla slečna Janet Okellová. Admirálovu ponorku potopila pětkrát za sebou a Horton pak přestal proti existenci WATU cokoli namítat.

Když Němci zavedli akusticky naváděné torpédo T5 Zaunkönig jako zbraň proti útočícím eskortám, kapitán Roberts opět navrhl obranný manévr. Běžným torpédem bylo obtížné zasáhnout najíždějící eskortu do přídě, které navíc stačila jen malá změna kurzu, aby se torpédu vyhnula. Když se začaly ztráty doprovodných plavidel množit, a to paradoxně explozí pod zádí, kapitán Roberts pochopil, že Němci disponují torpédem, které se navádí na zvuk lodního šroubu. Dále si odvodil, že torpédo se může navést jen na cíl, ležící uvnitř úhlu 60 stupňů (a měl pravdu), a na tomto základě vypracoval taktiku Step-Aside (Krok stranou). Jakmile eskorta zpozorovala U-boot, otočila se k němu a vystřelila světlici, což přinutilo ponorku se okamžitě se ponořit a vypálit akustické torpédo. Vzápětí eskorta nabrala směr o 150 stupňů od náměru, v němž byla ponorka spatřena, což ji odvedlo z dráhy torpéda. Asi po jedné námořní míli otočila na kurz k poslední známé pozici U-bootu. upřesnila ji asdikem a zaútočila hlubinnými náložemi.

O činnosti jednotky WATU a o dívkách, které zde sloužily a mají nepopiratelný podíl na vítězství Spojenců v bitvě o Atlantik, vědělo jenom pár historiků. Seriál Válečná hra, uváděný Českou televizí, nyní umožňuje, aby se po vice než osmdesáti letech seznámila s touto historií širší veřejnost. Třetí díl seriálu Válečná hra s názvem „Wrenky“, věnovaný právě činnosti WATU, uvádí ČT2 ve středu 29. dubna 2026 v 11 hodin, reprízu v pátek 1. května ve 12:55.

Faktor reakční doby

Abychom si objasnili, v čem spočíval převratný význam operačních postupů, jež vypracoval útvar WATU, skočme do roku 2016 k filmu Clinta Eastwooda Sully:Zázrak na řece Hudson, v němž hlavní roli pilota dopravního letadla Sullenbergera skvěle ztvárnil Tom Hanks. Film líčí skutečnou událost, kdy po startu z letiště LaGuardia vypadly u dopravního letadla Airbus 320 po nasání ptáků oba motory. Po zhodnocení situace se první pilot „Sully“ Sullenberger rozhodne nouzově přistát na hladinu řeky Hudson, protože usoudil, že letadlo nemá dostatečnou výšku, aby se klouzavým letem vrátilo na letiště LaGuardia, nebo doletělo na letiště Teterboro na protějším břehu Hudsonu v New Jersey. Podaří se mu bravurně dosednou na vodu, která je při rychlosti 240 km/h tvrdá jako beton, a všech 155 osob na palubě je zachráněno trajekty.

K jeho překvapení je během vyšetřování nepřímo obviněn, že zbytečně ohrozil pasažéry a zničil letadlo, poněvadž simulace na trenažérech výrobce v Toulouse, přenášené během veřejného slyšení před vyšetřovací komisí, dokazují, že Sully mohl jak se vrátit na LaGuardiu, tak přistát v Teterboro. Sully však argumentuje, že simulace nejsou realistické – piloti v trenažérech PŘEDEM VĚDĚLI, CO NASTANE A MOHLI SI SCÉNÁŘ NAZKOUŠET. Když je na logickou žádost Sullyho vložena do simulace 35sekundová pauza před změnou směru letu jako nutná reakční doba, kterou si v tomto případě vyžádala lidská psychika pro rozhodování, končí simulace vždy zřícením letadla a tedy hypotetickou smrtí všech na palubě.

A před stejným problémem jako Sully stáli i velitelé protiponorkových eskort v bitvě o Atlantik. I oni potřebovali čas na vyhodnocení situace – napřed pro odhad, kde se asi útočící ponorka nachází – a poté další čas na promyšlení obranného manévru – což zvětšovalo šanci U-bootu na únik. Nesmrtelnou zásluhou kapitána Gilberta Robertse a jeho děvčat, Jean Laidlawové, Laury Janet Howesové, Janet Okellové a dalších z jednotky WATU, je pak to, že vypracováním taktických postupů na základě matematických principů a statistických údajů a jejich ověřením válečnou hrou, což je také druh trenažéru, zlikvidovali reakční dobu po detekci ponorky na nulu. Stejně jako piloti v trenažérech, kteří předem věděli, co bude následovat, takže mohli reagovat ihned – a proto uspěli, mohli velitelé eskort si předem nazkoušet taktiky jako Raspberry. Pineapple, Beta-Search a Step-Aside a na moři také reagovat ihned a bez přemýšlení, tudíž také uspět – nedat německým ponorkám šanci.

Spolu se systémem Ultra, asdikem a jeho elektronickou verzí sonarem, s radarem, rádiovým zaměřováním, prvními verzemi radiotelefonů, jež umožňovaly eskortám během nájezdu na ponorku spolupracovat, přispěl útvar WATU vypracováním taktických postupů významně k tomu, že od poloviny roku 1943 se německé ponorky staly z lovců lovnou zvěří a vítězství v bitvě o Atlantik se admirálu Dönitzovi vzdálilo navždy.

František :Mrož“ Novotný

P. S.: Prosím čtenáře, aby mě v komentářích ušetřili výtek, co všechno jsem vynechal a že jsem ignorant. Ani texty na Neviditelném psu nejsou nafukovací, a kdybych zde o bitvě o Atlantik uvedl vše ze svého rukopisu o námořních válkách XX. století, zabralo by to 150 normostran.