Od první republiky až po vznik Státu Izrael
Postavení židovského obyvatelstva za první republiky nebylo zlé. Na československé politické scéně se k otevřenému antisemitismu hlásily zejména extrémní fašistické strany. Režim první republiky dával Židům možnost přihlásit se k židovské národnosti, čehož využilo 30 % celkové židovské populace v Čechách a na Moravě, na Slovensku a Podkarpatské Rusi se přihlásilo mnohem více jedinců k židovské národnosti. Osobnost Tomáše G. Masaryka je dostatečně známá, jeho boj proti antisemitismu (hilsneriáda) i sympatie k sionistickým myšlenkám. TGM byl nadšeným příznivcem obnovy židovské vlasti v Zemi izraelské.
Vláda první republiky antisemitské nálady utlumila a zvládla úspěšně, hlavně zásluhou prezidenta TGM. Židé v Československu se začali zajímat rovněž o sionismus zejména od 30. let minulého století. Sionisté založili také svou politickou stranu - Židovskou stranu, která o dvou poslancích zasedala v Národním shromáždění. K sionismu inklinovali nejprve německy mluvící Židé, česky mluvící židovské obyvatelstvo přijímalo sionistické myšlenky zejména od druhé poloviny 30. let s rostoucím nacistickým ohrožením. Zpočátku se asimilovaní českoslovenští Židé dostávali do určitých sporů se sionisty. Asimilovaní čeští Židé se chtěli co nejvíce začlenit do československé společnosti. Svůj upřímný čecholovakimus dávali Židé najevo hned v počátku budování státu. Mnozí z nich se dobrovolně zúčastnili bojů o Slovensko, důležitou roli sehráli na plebiscitu v Těšínsku, Oravě, Spiši. Židovští podnikatelé a průmyslníci se zasloužili o rozkvět československé ekonomiky.
Českoslovenští Židé byli velmi asimilovaní a zasloužili se o rozvoj mnoha odvětví. Z česky píšících spisovatelů vynikají František Gellner, Richard Wiener, Pavel Eisner, Karel Poláček, Jiří Mordechaj Langer, Jiří Orten, Egon Hostovský. Franz Kafka, Franz Werfel, Max Brod, Egon Ervin Kisch jsou součástí pražské německé literatury. Mezi dirigenty získali proslulost Karel Ančerl, Georg Singer. Do oblasti hudby zasáhli Karel Riener, Hans Krása, sochař Otto Gutfreund a malíři Alfréd Justitz, Emil Orlík, Jiří Kars.
Roku 1921 získali česky mluvící Židé v pražské židovské náboženské obci předsedou byl August Stein, po něm právníci Max Reiner a Emil Kafka. Nejvlivnější česko-židovskou organizací po První světové válce byl Svaz Čechů a Židů v Republice československé, který vznikl roku 1919 Spojením svazu českých pokrokových Židů a politické Jednoty česko-židovské. Nový svaz měl statut politické organizace, ale nevystupoval jako strana, přijímal Židy bez ohledu na jejich politickou příslušnost. V jeho čele se vystřídali právník Heřman Růžička, spisovatel Eduard Lederer (Leda), publicisté Viktor Lederer, Otakar Guth (zemřel v terezínském ghettu), Otakar Fraenkl, Viktor Teytz, posledním předsedou byl publicista Otto Stross (zemřel v koncentračním táboře Buchenwald nedaleko Výmaru). V únoru 1939 se svaz přeměnil na Česko-židovské ústředí,později pokračoval ve své činnosti ilegálně v Praze (O. Guth, V. Lederer, K.Radnitzer). Většina těchto představitelů byla nacisty zavražděna. Svaz Čechů a Židů nebyl jedinou organizací, působily zde i menší spolky různého zaměření: Spolek českých akademiků Židů, roku 1919 přejmenovaný na Akademický spolek Kapper, který otevřel členství všem studentům bez rozdílu vyznání a stál mimo strany. Jeho členy byli sochař Otto Gutfreund, spisovatelé Alfréd Fuchs, Egon Hostovský, Hanuš Bonn a Jiří Orten, sólista Národního divadla Emil Pollert.
Řada židovských autorů působila v českých novinách a časopisech prosazovali se už před první světovou válkou - jedná se o významné osobnosti Josef Penížek, dlouholetý vídeňský parlamentní zpravodaj Národních listů a editor spisů Gustava Eima, Hugo Traub psal četné studie z novodobých českých politických dějin. Po roce 1918 působili Židé v českých novinách ve velkém počtu, působili především v Tribuně, Lidových novinách, Právu lidu, v Rudém právu. K židovským redaktorům Tribuny patřili režisér a kritik Josef Kodíček, filosof Jindřich Kohn, spisovatelé Alfred Fuchs, Karel Poláček, Vojtěch Rakous, novinář Arne Laurin, prozaik Ivan Olbracht, spisovatel a politik Gustav Winter. Z redaktorů komunistického Rudého práva patřili k předním novinářům filosof a publicista Arnošt Kolman, novinář Oto Synek, Viktor Synek, Stanislav Budín, Kurt Konrad, Andre Simon. V Lidových novinách působil František Gellner, Richard Wiesner, Karel Poláček, kritici Arnošt Vilém Kraus, Otakar Fischer, Pavel Fraenkel,dále E.E.Kisch, hudební kritik a novinář Jan Lövenbach, zoolog, cestovatel a spisovatel Jiří Baum, publicista František Gellner
Někteří židovští publicisté a novináři emigrovali před nacisty a komunisty a posléze působili či publikovali v médiích jiných zemích - Moše Tavor (vlastní jménem Fritz Tauber 1903 Olomouc - 1978 Jeruzalém), Meir Faerber (1908 Ostrava - 1993 Tel Aviv), Ruth Bondyová, Tomáš Kulka, Petr Brod. Ne všichni Židé, kteří se hlásili k české řeči a kultuře cítili potřebu svůj vztah institucionalizovat, někteří pochybovali o smyslu organizovaného česko-židovského hnutí vůbec. Své pochyby vyjadřovali někteří česky píšící židovští spisovatelé František Langer či prozaik a básník Richard Wiener.
Příznivci organizované asimilace ovšem věřili ve své řešení situace. Z autorů, kteří toto téma promýšleli hlouběji jsou známi Viktor Vohryzka, právník a filosof Bohdan Klineberger a především Jindřich Kohn, který ve svém díle (vydané posmrtně) Asimilace a věky I-III položil filosofické základy novému pojetí úlohy a smyslu asimilace a tím i česko-židovského hnutí. Podle Kohna, přívržence panevropské myšlenky je asimilace procesem, který by měl daleko přesáhnout židovský rámec. Její vlastní smysl je modelový a má všelidský obsah - ukazuje ostatním národům cestu od separace k vyšším nadnárodním a nadstátním společenským celkům. Kohn byl přesvědčen o nutnosti kvalitativně vyšší, lidsky dotvořené lidské rasy zahrnující celé lidstvo a založené na absolutní humanitě
Tak jako v jiných zemích i v ČSR začalo získávat sympatie sionistické hnutí. Sionismus se v českých zemích začalo formovat v 90.letech 19. století a získalo podněty- na jedné straně antisemitská vystoupení v souvislosti s česko-německými jazykovými spory a s hilsneriádou a na druhé straně konáním Prvního sionistického kongresu v Basileji roku 1897 a založením Světové sionistické organizace. Někteří z prvních zastánců židovské národní ideje u nás kladli důraz na politické znovuzrození židovského národa ve smyslu Herzlova politického sionismu, poukazovali také na příklad českého národního obrození, ale většina z první generace dávala přednost „duchovnímu“ či „kulturnímu“ sionismu, který zdůrazňoval potřebu náboženské a kulturní renesance evropských Židů, návrat k judaismu a poté fyzický návrat do Eretz Yisrael (Země izraelské). Vycházeli při tom z ideje prvního židovského dělnického vůdce Davida Gordona, podle něhož osvobození člověka předchází osvobození národa a své vykoupení člověk nalezne v práci. Jedním z kulturních center sionismu u nás před první světovou válkou byl studentský spolek Bar Kochba, který vznikl v Praze ve stejném roce jako organizace Zion tj. roku 1899 ze židovské nacionální studentské společnosti Makabea, kterou založili roku 1892 studenti pražské německé univerzity a která se od roku 1897 přejmenovala na Verein der jüdischen Hochschüler in Prag. Členové spolku byli studenti ze středních vrstev, kteří se pokoušeli o návrat k židovství prostřednictvím studia hebrejštiny, judaismu, židovské historie a kultury.
Tito lidé hledali nový vztah ke Svaté zemi ovlivnily je myšlenky filosofa Martina Bubera, který při svých návštěvách Prahy pronesl své Tři řeči o židovství, ve kterých formuloval filosofické a etické zásady kulturního sionismu. Spolek Bar Kochba věnoval přednáškové, osvětové publikační činnosti, jádrem jeho aktivit byly debatní večery. Tyto osobnosti hrály významné role v politickém a kulturním životě Československa, Palestiny a Státu Izrael. Ideovými vůdci pražského sionismu v jeho počátcích byli Felix Weltsch (Praha 1884-1964 Jeruzalém), šéfredaktor týdeníku Selbstwehr, filosof Samuel Hugo Bergmann (1883 Praha - 1975 Jeruzalém), který roku 1920 přesídlil do Jeruzaléma, později se stal ředitelem Židovské národní a univerzitní knihovny, přednášel moderní filosofii na Hebrejské univerzitě a byl zvolen jejím rektorem. Mezi další významné osobnosti patřili Robert Weltsch (1891 Praha - 1983 Jeruzalém), historik a novinář Hans Kohn (1891 Praha - 1971 Filadelfie), Hugo Hermann (1880 Moravská Třebová-1940 Jeruzalém) básník novinář, vydavatel Jüdischen Rundschau, jeho bratranec Leo Hermann (1888 Lanškroun-1951 Londýn), později působil v čelných skupinách světových sionistických organizací.
Roku 1909 vznikl pro zájemce tehdy ještě malé skupiny židovských studentů spolek Theodor Herzl. Ke spolku se hlásili právník, politik a budoucí poslanec za Židovskou stranu Angelo Goldstein (1889 Milevsko - 1947 Tel Aviv), vedoucí činitel Pražské židovské obce a za Protektorátu František (Franz) Friedmann, spisovatel, lékař, grafik Karel Fleischmann, spisovatel František Gotlieb a Viktor Fischl (Avigdor Dagan), český a izraelský spisovatel. I když se idea židovského hnutí uchytila v českých zemích poměrně brzy, počet jejich zastánců před první světovou válkou nebyl velký. Širší ohlas sionismus získal po vzniku První československé republiky. Režim první republiky dovolil Židům přihlásit se k židovské národnosti. Mluvčím židovské národně cítící pospolitosti v Československu se v prvních měsících stala Národní strana židovská, kterou dne 22.10. 1918 založili v Praze zástupci nacionálních organizací (Sionistický svaz, socialistická Poalej Cion), k nim se brzy připojily i obdobné židovské organizace na Slovensku i Podkarpatské Rusi. Do čela rady byl zvolen právník Ludvík Singer, významný činitel židovské národní politiky v českých zemích během 20.let minulého století. Prezident Masaryk sehrál velmi důležitou úlohu v roli zápase sionistů o uznání židovské národnosti ČSR. Byl toho názoru, že Čechoslováci nemohou upírat jiným, co žádají sami pro sebe. Pro židovskou národní ideu měl pochopení, kterou občas vyslovil i veřejně a vyvolal tak rozladění pro mezi zastánci české asimilace.
Jeho podpora sionismu a židovské národnosti byla principiální, nelze pominout ani politické motivy, uznání židovského národa oslabí německou i maďarskou menšinu. TGM podporoval osídlení Země izraelské Židy, roku 1927 ji také navštívil. Vstřícnost první republiky k židovským národním představám, podpora sionistické myšlence přes všechny výhrady vyslovoval zejména TGM, ale i někteří další čeští intelektuálové, to vše napomohlo československým sionistům k dobrému postavení ve Světové sionistické organizaci a ČSR se stala jedním ze středisek sionismu. V ČSR se konaly tři světové sionistické kongresy, XII. A XIII. Sionistický kongres v Karlových Varech a XVIII. Sionistický kongres v Praze.
Důležitým krokem v židovském zápase o politická práva a uznání představoval vznik Židovské strany Československa, která byla založena roku 1919 na konferenci Národní rady židovské v Praze. Strana usilovala o zastoupení židovské menšiny na komunální i parlamentní úrovni, do parlamentu vstoupila až roku 1929 v koalici s polskými sociálními demokraty - tehdy byli zvoleni dva poslanci za Židovskou stranu Ludwig Singer a bratislavský právník Julius Reisz. Roku 1935, kdy šla Židovská strana v koalici s českými sociálními demokraty, byli do parlamentu zvoleni Angelo Goldstein a Chaim Kugel (1897-1956 Izrael),zakladatel a ředitel hebrejského gymnázia v Mukačevu. Roku 1935 došlo k posílení vlivu Židovské strany. V jejím čele stál Emil Margulies (1877 Sosnowiec- 1943 Tel Aviv), strana byla zrušena v lednu 1939. Vedoucí činitelé Židovské strany byli většinou sionisté, strana měla přátelské vztahy s československou sionistickou organizací, ale svou činnost organizovala odděleně.
Československá sionistická organizace vznikla v letech 1919-1920 z potřeby nově organizovat sionistické hnutí a jeho instituce u nás. Po vzniku ČSR se museli sionisté vypořádat s tím, že přibyli noví členové a organizace ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde žilo dvakrát více Židů než v českých zemích a kde proces asimilace de facto začal. Právě Židé z východní části republiky přispěli rozhodující měrou k tomu, že se v roce 1921 51 % československých Židů přihlásilo k židovské národnosti. Na Slovensku se přihlásila 54,28 % Židů k židovské národnosti, na Podkarpatské Rusi tak učinilo 86,31 % židovských voličů. Politické středisko sionismu v českých zemích přesunulo z Prahy do Brna a do Moravské Ostravy, kam byl v roce 1921 přeložen výbor československé Sionistické organizace. Téhož roku byl do jejího čela zvolen advokát Josef Rufeisen (1882 Vítkovice- 1949 Tel Aviv). Organizace brzy převzala úlohu reprezentanta národních zájmů v ČSR: do čela hnutí se na místo filosofů a učenců dostali politici všedního dne.V Mukačevu sionisté založili několik hebrejských středních škol a dvě gymnázia.
Dokončení zítra.