V únoru zřejmě proběhne volba hlavy státu a jak zápolení o nejvyšší ústavní funkci skončí, naznačuje řada okolností. Václav Klaus získal k výročí „sarajevského atentátu“ úpisy volitelů ODS a stal se prvním oficiálním kandidátem. My, nefandové stávajícího prezidenta, se zřejmě – pokud nezasáhne vyšší moc – budeme muset smířit s tím, že stárnoucí (nicméně „ageistická“) hlava státu obhájí svůj post na dalších dlouhých pět let. Takováto prognóza ohledně bývalého prognostika si zaslouží retrospektivní srovnání. Netoliko s TGM čili Prezidentem Osvoboditelem, když jeden zasloužil se o stát a druhý hned o dva. K veletočům středoevropské minulosti přináleží tradičně problémy (budoucích) hlav státu s takovým či makovým zákonem či represivním aparátem.

Ale popořádku. Profesor Masaryk emigroval, neboť jej „vovinula mračna“ c. k. policie začínající světové války. S ním zajedno, z hlediska Rakouska-Uherska vlastizrádně, postupoval jeho následník v úřadu Eduard Beneš, který si odchodem do ciziny na sklonku třicátých let najisto zachránil kůži. A hlavně mohl pokračovat na čele boje londýnského exilu za naši nezávislost. Zdatný jurista Emil Hácha, tzv. státní prezident, přiznáme-li mu legitimitu, umírá roku 1945 ve vězeňské nemocnici. Klement Gottwald na sebe ještě před 2. světovou válkou strhl pozornost radikálním parlamentním výrokem o „zakroucení krků“; odjezdem do SSSR roku 1934 vzdoroval československému zatykači. Antonín Zápotocký, oblíbený odborový předák a múzicky založený člověk s přímým podílem na zločinnosti 50. let, strávil léta života v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Obdobně prezident Antonín Novotný (v úřadu v letech 1957 – 1968) zažil kvůli ilegální činnosti útrapy Mauthausenu. Generál Ludvík Svoboda, jehož jméno je spojeno s úzkými dlouholetými vztahy k sovětským tajným službám a nadějemi Pražského jara, zažil ruské a sovětské zajetí, legionářskou éru i přímou hrozbu smrti ze strany stalinistických orgánů moci. Normalizační kariérista doktor Gustáv Husák si za „buržoazní nacionalismus“ odseděl dlouhá léta, když byl předtím odsouzen na doživotí. Osudy dramatika Václava Havla naplněné střety s represivním aparátem netřeba rozebírat. A stávající hlava státu Václav Klaus? Vcelku nenápadný pracovník Státní banky československé a Prognostického ústavu ČSAV, po 17. listopadu 1989 politicky aktivní odpůrce nepolitické politiky a občanské společnosti…

Je dobře, že s nynějším prvním občanem nastala konečně patrná změna? Předznamenává naznačená diference dlouhodobé relativní zklidnění a kultivaci našeho prostředí, anebo jde o skutečné vítězství víkendových zahrádkářů a chalupářů, těch, kteří měli údajně rozložit minulý komunistický režim? O triumf technokracie a šedé zóny?