Pravidelně čtu články Mariana Kechlibara. Ne vždy s ním souhlasím, ale vždy je to dobrý podnět k přemýšlení. V poslední době mě trklo něco moc zajímavého – protože se to týkalo práva (a to je vždycky zajímavé, že ano). Napsal článek Testovací polygon pro zákony, jehož pointou je, že chytré hlavy přijímají zákony tak, že si je promyslí a pak je naostro vysypou na všechny občany. Neprobíhá žádné testování (jako v jiných oborech), takže cosi jako testování probíhá v ostrém provozu a tedy logicky nese vysoké externality. Až potud má vlastně pravdu (protože veškeré připomínkování návrhu zákona není testování v praxi).

Jenže v následném článku píše, že v reakci na jeho nápad mu napsalo spousta lidí, že není právník, nic o tom neví a že to prostě nejde. A on si jede svou, že by to ve 21. století jít mělo. A hádejte co – vlastně má pravdu taky, ale ještě o tom neví. Ale moc mě mrzí, že mu určitě napsali i nějací právníci o tom, že to nejde. Dovolím si citovat jednu z mých nejoblíbenějších povídek oč Čapka – Pád rodu Votických: „“To je chyba,“ mínil přísně pan Divíšek. „Dějiny byste měl znát. Ale i když, pane, vám příslušný historický materiál není znám z první ruky, já vám uvedu všechny zjištěné okolnosti.“

Ano, já vím, že jsem otravný se svou doktrínou a historií, ale přátelé, můžete mi vysvětlit, jak je možné, že mu ani jeden právník nenapsal, že přijetí zákonů na zkoušku není nic nového, že se o tu nás provedlo již před více než dvěma sty lety a že se nejednalo o nic jiného, než o občanský zákoník! A to ne o nějaký občanský zákoník, ale o první moderní občanský zákoník v monarchii, který byv přijat na zkoušku předešel většinu moderních zákoníků evropských! Samozřejmě, že to jde, vždycky to šlo a dokonce se to velmi úspěšně udělalo!

A teď vás unudím pomocí dat a čísel zákonů, jako když Rimmer popisuje své staré hry v kostky! Dělám si legraci, vezmu to neobvykle stručně. V druhé polovině 18 století probíhala kodifikace soukromého práva (samozřejmě to začalo za Marie Terezie) a ke konci 18. století bylo hotovo. Zároveň si v té době mocnosti rozdělily Polsko a tedy do monarchie připadlo území Haliče, jehož právní systém nebyl zrovna moderní. A tak je napadlo, že zabijí dvě mouchy jednou ranou a zavedli v Haliči v roce 1797 rovnou fungl nový moderní občanský zákoník na zkoušku. Zkouška se podařila a v roce 1811 ho proto zavedli jako ABGB (obecný občanský zákoník) pro celou monarchii.

Takže až vám někdo bude tvrdit, že to nejde, buď kecá, nebo nezná historii. Jde to. A v zásadě vůbec nic nebrání našemu zákonodárci, aby přijal nový zákon a „otestoval“ ho například v jednom kraji. Samozřejmě, že se to nedá dělat s každým zákonem, to by byl zmatek. Samozřejmě, že některé předpisy musejí být natolik obecné, že je ani nelze přijmout lokálně (těžko může být hranice zletilosti jiná kraj od kraje). Ale u některých by to šlo naprosto krásně, zejména u těch, které jsou tak nějak svázány s nemovitostí nebo s bydlištěm. Třeba kdyby chtěl stát přistoupit k vydávání nějakého elektronického dokladu místo listinného, pak mu nic nebrání vydat je nejprve v jednom kraji, zjistit, jak se to osvědčilo, jak systém funguje atd. A nemyslete si, různé předpisy na různých místech nakonec už dávno platí a svět se nezhroutil – například obce si vydávají vlastní předpisy (obecně závazné vyhlášky), a tyto nejsou všude stejné. Takže až vám bude někdo tvrdit, že to nejde, pošlete ho …třeba sem.