HISTORIE: Tajné služby u Bratislavy a tajemství letadla DC-9? (3)
„Uslyšel jsem bouchnutí, jako když někdo odpálí dělbuch,“ vyprávěl později jeden z očitých svědků celé tragédie, tehdy pětadvacetiletý elektrikář Zdeno Kubík z České Kamenice. „A za pár sekund ještě jeden. Pak jsem zaslechl zvuk, jako když letí dvě trysková letadla. Nic jsem však pořád neviděl. Hukot, praskání a svištění zesilovalo. Díval jsem se na oblohu a najednou z mraků vylétlo ve velmi šikmém úhlu letadlo. Zřetelně bylo vidět, že to jsou jen křídla a zadní část trupu. Všechno trvalo jen velice krátce. Pak letadlo zmizelo za strání. Přímo nade mnou jsem jen o něco později uslyšel hluk padajících předmětů a hvízdání. A pak tlumené bouchnutí. Jako když padají pytle. Můj bratr Kamil stál na dvoře a začal křičet: „Podívej, padají lidi!“ Bylo to šokující. Jen pár metrů od chalup obce. do zahrad, do pole, mezi domky padala odkudsi z nebe bezmocná lidská těla.“
Prostor mezi nebem a zemí byl najednou plný všelijakých věcí. Z oblohy padaly kusy zavazadel, potrhané látky i celé pláště, talíře, příbory, dopisy, rajská jablíčka a hlavně spousta všelijakých papírů.
Na krajinu prosycenou mrazivou šedí se snášel pochmurný soumrak. Otevřelo se poslední dějství tragédie. Ocasní část letadla se zbytky kormidel a s rozdrceným zadním prostorem s aerodynamickým ukončením dopadla nejvýše na příkrý svah se skalnatým hřebem o šířce asi 45 metrů a hloubce kolem 80 metrů, rozkládajícím se poblíž silnice z České Kamenice do Olešné. O něco níž na svahu zůstaly ležet zbytky kormidel a rozdrcená křídla, křidélka, sloty a vztlakové klapky. Ještě níž pak spočíval přelomený trup v délce zhruba od náběžných hran rozlámaných křídel dozadu k odtržené ocasní části. Byl zaklesnutý o stromy podélnou osou zhruba ve směru vrstevnice. V jeho blízkosti se válel odtržený pravý motor i s nosným pylonem, části hlavních podvozkových noh, rozdrcený centroplán a další části křídel.
Pod svahem se ve zcela deformovaném a roztříštěném trupu nakupila změť i s podlahovými rošty vytrhaných sedadel z kabiny pro cestující a některé další části z interiéru.
Zajímavé také bylo, že okna kabiny cestujících zůstala neporušená až na jediné, které však bylo vyraženo v posledních okamžicích tříštění trosek.
Na žádných nalezených částech nebyly zjištěny stopy požáru.
Bylo jasné, že do uvedeného místa dopadlo letadlo už bez levého motoru s pylonem a především bez přední části trupu, která se ještě ve vzduchu odtrhla až k náběžným hranám křídel.
S největší pravděpodobností dopadly trosky ocasní částí pod velmi strmým úhlem, což značně ztlumilo první náraz a vytvořilo zcela mimořádné podmínky, díky nimž se zachránila Vesna Vulovičová.
Zcela roztříštěná přední část s pilotní kabinou skončila až o notný kus dál ve vzrostlém lese téměř na vrcholu kopce jižně od osady Lužná a nad rybníkem u obce Stará Oleška a byla převrácena spodní částí nahoru. Kolem ní byly v okruhu přibližně 25 metrů roztroušeny drobné trosky a částí potahových panelů. Vnitřek byl zcela rozdrcený.
Na protějším břehu rybníka u Staré Olešky byl nalezen levý motor, který se - jak ukázalo vyšetřování - oddělil záhy po destrukci letounu při prudkých pohybech ocasní části. Dopadl i s nosným pylonem do místa nálezu téměř kolmo. Ani na tomto motoru nebyly nalezeny žádné stopy požáru.
V prostoru obcí Filipov a Jánská se povalovalo značné množství věcí z kabiny, oblečení cestujících a drobnějších částí letadla.
Postupné šetření odhalovalo jeden hrůzný detail za druhým. Bezesporu nejotřesnější byla zjištění toho, jaký osud potkal posádku a cestující. Oba piloti zůstali ve chvílích dopadu v přední roztříštěné části letounu. Byli na svých sedačkách a připoutáni upínacími pásy. Nohy měli na pedálech nožního řízení a ruce na volantech. Pitva odhalila, že zemřeli až v důsledku děsivého nárazu kabiny, ale po celou dobu předtím byli plně schopni jednat a také se zcela nepochybně snažili nečekaně vzniklou dramatickou situaci řešit a padající letadlo řídit.
Vzhledem k rozsahu poškození letounu, který se rozpadl už vysoko ve vzduchu, však byla jakákoli jejich snaha naprosto marná. Neovladatelná odtržená přední část se řítila volným pádem...
Dokážeme si vůbec představit pocity obou mužů, kteří se rvali s řízením? Stačili si uvědomit, že jsou uvězněni v neovladatelném torzu přední části letounu bez křídel, bez zadní části trupu a bez motorů?
Už jen pouhá letmá představa toho všeho je strašlivá!
Většina mrtvých ležela na polích jen pár metrů od okraje obce Srbská Kamenice, někteří byli nalezeni v širším okolí. Brzy vyšlo najevo, že celkem 19 osob vypadlo z kabiny letadla, které se ve výšce kolem 10 050 metrů rozlomilo. Jejich těla dopadla prakticky kolmo a bez dopředné rychlosti. Tři z nich byly poraněny ještě před dopadem, ale pitva jednoznačně vyloučila, že by tato poranění vedla bezprostředně k jejich smrti.... Její příčinou byl až hrůzný náraz o zem. K uvedeným poraněním zřejmě tito nešťastníci přišli při rozpadu letadla a svá zranění přežili, aby pak ještě museli projít pekelnou hrůzou šíleného pádu bez možnosti na spásu.
Charakter i rozsah zjištěných smrtelných poranění u všech 19 osob, které z letadla vypadly, stejně jako nález na místě nehody, odpovídaly totiž skutečně následkům volnému pádu z velké výše.
Pitva podala svědectví o krutých vteřinách či spíše minutách, které nešťastníci prožívali bez jakékoli šance na spásu.
Kromě obou pilotů ještě celkem dalších 7 osob dopadlo na zem v trupu letadla, přičemž 3 zůstaly v troskách a 4 byly vymrštěny po dopadu mimo ně. U čtyř z těchto nešťastníků byl při pitvě zjištěn poměrně malý rozsah poranění, což podle odborníků bylo s největší pravděpodobností způsobeno relativně dlouho dráhou účinného brzdění, jak se trosky valily po dopadu na zem z příkrého srázu. Přesto tato poranění vedla k jejich smrti.
Pouze ve třech případech se nepodařilo při pitvě zjistit u mrtvých tukovou embolii. V ostatních případech a především tam, kde byla tato tuková embolie konstatována dokonce ve větším rozsahu, šlo o důkaz přežívání poranění. Pitva u některých osob rovněž odhalila známky explozívní či rychlé dekomprese na plicích, což potvrdilo, že došlo k prudkému vyrovnání přetlaku v kabině na velmi nízký podtlak v okolní atmosféře už ve velké výšce. K rozpadu letounu skutečně došlo už v letové hladině ve výšce 10 050 metrů!
Biochemická vyšetření také u sedmi osob odhalila výrazné změny, které se daly vysvětlit zvýšenou svalovou námahou před smrtí. Vyvolává to strašlivé představy! Po roztržení trupu a v počínající destrukci letadla se tito nešťastníci snažili ze všech sil zachytit a udržet na svých místech, ale byli obrovskou silou vysáváni ven z kabiny do prostoru. Někteří si přitom způsobili i různá poranění.
Úřední jazyk pitevních protokolů hovoří rovněž o jasných stopách po změnách, které v lidském organismu vyvolává psychický stress. Byly zjištěny u všech obětí. Pouze u jednoho cestujícího nikoli. Tento podivný a především skutečně jediný nález lze vysvětlit spánkem v okamžiku neštěstí, po němž následovala milosrdná a především rychlá ztráta vědomí.
Ostatní nešťastníci však o svém neodvratném a krutém konci věděli a marně proti němu bojovali!
(Podle knihy „Přísně tajné - třetí setkání s tajemstvím“, Pavel Toufar, Akcent, Třebíč 2000)