Vyzdvižení ostatků obětí z připravovaného povstání 8.3.1949 při pilotním projektu Komise pro otázky masových hrobů z Ďáblického hřbitova

V dubnu 2023 vznikla z iniciativy předsedy vlády prof. Petra Fialy a dalších osobností Komise pro otázky masových hrobů z Ďáblického hřbitova. Komise pod vedením vedoucí Úřadu vlády Jany Kotalíkové mapuje osudy obětí totalitních režimů pro uchování jejich paměti v historické paměti národa.

Na základě provedených archivních šetření a po zvážení všech okolností vybrala Komise pro pilotní projekt vyzdvižení ostatků obětí jako nejvhodnější šachtu číslo 14 ďáblického hřbitova. Součástí přípravy tohoto projektu bylo i oslovení a komunikace s rodinami exhumovaných lidí a též důkladná práce s pitevními protokoly a osobními fotografiemi či poznatky o poloze tělesných pozůstatků, pokud byly k dispozici.

V říjnu 2025 byly na Ďáblickém hřbitově zahájeny práce na šachtě číslo 14 k vyzdvižení ostatků tří politických vězňů a obětí komunistické represe po roce 1948. Jde i kapitána Karla Sabelu, podplukovníka Vilém Soka a majora Miloslava Jebavého, kteří patřili již k příslušníkům druhého a poté i třetího odboje. Práce na místě jsou prováděny ve spolupráci s archeology a rovněž spolupracují odborníci z Ústavu soudního lékařství FN Bulovka, kde bude provedena forenzní identifikace. Následně se ostatky po mnoha desetiletích vrátí k rodinám k jejich důstojnému pohřbení.

„Exhumovaní se zapojili se do přípravy protikomunistického vojenského převratu v roce 1949. Společně s dalšími dvěma členy skupiny Praha – Žatec byli popraveni oběšením dne 18.7.1949 v pankrácké věznici.“ Těmito slovy přiblížil před zahájením prací osudy osob, jichž se týká exhumace ředitel Muzea XX. století a historik Petr Blažek.

Plánovaný pokus o ozbrojený vojenský převrat v roce 1949, jehož hlavními aktéry byli vojáci major Miroslav Jebavý z Prahy a kapitán Karel Sabela ze Žatce, patří k méně známým a zároveň i nejtragičtějším příběhům Třetího protikomunistického odboje. V odborné literatuře je zmiňován pod různými názvy: jako tzv. „Jebavého převrat“ nebo též jako „akci odbojové skupiny Praha-Žatec“. Svoje označení pro ni měla i někdejší tajná policie Stb a ta pro ni měla vyhrazeno označení „Akce Norbert“.

Po únorovém komunistickém převratu se někdejší odbojář Miroslav Jebavý kontaktoval s vícekonzulem britského vyslanectví Philipem Wildashem a vznikla tím představa koordinování vzniku a činnosti protikomunistických odbojových skupin. Cílem těchto aktivit mělo být ozbrojené vystoupení proti totalitní moci, jehož úspěch měl být zárukou konání nových demokratických voleb. Aktivně si počínala žatecká skupina důstojníků, které se podařilo získat pro spolupráci nejenom důstojníky z z Hlavního štábu v Praze, ale i mnoho civilistů. Vedle toho se pak lidé z této skupiny napojili na některé podobně smýšlející vojenské příslušníky menších vojenských posádek. Po schůzkách vedoucích odbojových organizací v Žatce, Praze a v Kralovicích na severu plzeňska stanovil Jebavý definitivní datum. Povstání mělo začít 8. 3. 1949 v noci. K němu však již nedošlo a to z důvodu jeho odhalení a následného zatýkání v režii Státní bezpečnosti a Vojenského obranného zpravodajství.

Případ rozvětvené odbojové skupiny Praha – Žatec je velice složitý a komplikovaný. Nejenom mezi historiky budí dodnes nejednoznačné reakce. To však nic nemění na autenticitě obětí a hrdinství jednotlivých jejich protagonistů.

K osobám odbojářů, jichž se pilotní projekt týká:

Kpt. Karel Sabela (1917-1948) Po německé okupaci v roce 1939 uprchl přes Polsko a Francii do Alžírska kde působil v cizinecké legii. Poté se evakuoval do Velké Británie a působil v československé obrněné brigádě. Po roce 1989 se mu od státu dostalo rehabilitace.

Mjr. Miloslav Jebavý (1911-1949) Po vystudování gymnázia odešel v 1930 do Francie, kde působil v cizinecké legii. Prodělal paradesantní výcvik a v roce 1945 prodělal těžké zranění. I jemu se po roce 1989 dostalo od státu rehabilitace.

Pplk. Vilém Sok (1902-1949). Vystudoval vojenskou akademii. Během druhé světové války působil ve státní správě. Působil v protinacistickém odboji a zúčastnil se Pražského povstání. Po roce 1989 byl od státu rovněž rehabilitovaný.