Před 55 lety dne 5.3.1953 zemřel generalissimus Josif Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Džugašvili.

O jeho smrti, životě a díle byla napsána spousta a spousta knih, takže bych nenapsal nic nového, snad jen srovnání dětství J.V. Stalina a jeho kolegy diktátora A. Hitlera bylo obdobné, oba byli vychovaní dominantními matkami, role otců byla zanedbatelná, spíše negativní a jedna medicínská zajímavost - J.V. Stalin dostal mrtvici (cévní mozkovou příhodu) a upadl do bezvědomí 1. března, teprve 3. března byli povolání lékaři, takový strach vzbuzoval ochrnutý a chroptící diktátor.

Za jeho života jsem chodil do mateřské školy a moje setkání s poezii bylo díky následující říkance:

Po celém sovětském bloku se konala velkolepá rozloučení, celé národy truchlily, také v tehdejším Gottwaldově se po jeho smrti konala velká smuteční tryzna. Před Velkým kinem stálo rozsáhlé pódium, na kterém byla obrovská fotografie Stalina obklopená množstvím věnců, kolem stály plačící davy, oddělené mezerou, ve které hlídkovaly lidové milice, celou scénu podmalovávala "Píseň padlých revolucionářů".

Noviny vyšly s obrovskou Stalinovou smuteční fotografii a všechny se předháněly v oslavování velkého vůdce:

"Stalin zemřel, žije však jeho nesmrtelné dílo, jeho geniální směrnice o výstavbě socialismu a přechodu ke komunismu. Stále mohutní jím vybudovaný sovětský stát, záštita světového boje za mír a pokrok. Se Stalinovým jménem na rtech zasazují stále drtivější rány imperialistickým útočníkům hrdinní korejští vojáci a čínští lidoví dobrovolníci. Věren památce Stalinově bude všechen náš lid ještě usilovněji pokračovat ve své budovatelské práci a vybuduje novou socialistickou společnost."

Jaké bylo mé překvapení, když jsem listoval ve starých předválečných novinách a našel jsem výtisk ze 14. září 1937. Na první straně byla velká smuteční fotografie TGM. V dalších dnech byl popisován velkolepý pohřeb pana prezidenta. Na fotografii ze Zlína byla před s Velkým kinem prakticky identická tryzna s velkou fotografii TGM, přece však bylo něco jiné, místo Lidových milicí stáli na stráži Sokoli a legionáři. Jinak bylo vše identické, včetně plačících davů.

Na Stalinův pohřeb tehdy odletěl poměrně vážně nemocný Klement Gottwald, u kterého bylo diagnostikováno luetické aneurysma (postižení aorty luetickým onemocněním) a lékaři mu zakázali cesty letadlem. Přesto Gottwald odlétá a po svém návratu dne 14.3.1953 umírá. Fyzická námaha a stressová situace ukončily jeho život.

Opět se konala tryzna, kulisy stejné jako při Stalinově smrti, jen hlavní protagonista jiný.

Je zajímavé, jak někdy historie má své déja vu.

Vzpomenul jsem těchto výročí proto, že aktéři, zemřelí před 55 lety, byli spojeni s únorovými událostmi.

J.V. Stalin nesměl chybět ani v nemocnici, snimek z Baťovy nemocnice 1952