Obávám se, že tato hrozná tragédie byla nevyhnutelná. Češi sice chybovali, avšak Hitler byl odhodlán zničit Československo stůj, co stůj, i když jeho rozpad, ke kterému osvědčenou taktikou cukru a biče vydatně přispěl, mu to velmi ulehčil.

Začalo to už 7. března 1939, kdy, jak upozorňuje web ustrcr.cz, nacistický předák Arthur Seyss-Inquart jednal v Bratislavě s Jozefem Tisem a Karolem Sidorem a snažil se je přimět k vyhlášení samostatného Slovenska. Ústřední československá vláda v Praze záhy nařídila vojenský zákrok na Slovensku, který začal v noci z 9. na 10. března pod vedením generála Bedřicha Homoly, velitele VII. armádního sboru v Banské Bystrici. Zásah vyvrcholil vyhlášením stanného práva, sesazením Tisovy vlády prezidentem Háchou, odzbrojením Hlinkových gard, internací jejich předáků a nastolením vojenské diktatury. Do čela slovenské vlády byl 11. března povolán Karol Sidor, který dosáhl odvolání mimořádných opatření. Tiso se uchýlil na svou faru v Bánovcích nad Bebravou. O den později němečtí emisaři jednali s Karolem Sidorem o odtržení Slovenska od českých zemí, ten však na to odmítl přistoupit. Nacisté se proto opětovně obrátili na Jozefa Tisa, který 13. března společně s Ferdinandem Ďurčanským jednal v Berlíně s Adolfem Hitlerem. Říšský kancléř se vyjádřil zcela jasně: buď bude vytvořen samostatný slovenský stát, nebo dovolí maďarským jednotkám vpadnout na Slovensko a obsadit je. Tiso se bránil, i když zásadně se této myšlence nevzpouzel. Dosáhl však toho, že bez konkrétního slibu Hitlerovi odjel zpátky na Slovensko, kde Slovenský sněm na jeho návrh 14. března 1939 odhlasoval vznik Slovenského státu. Těžko lze toto rozhodnutí slovenským představitelům vyčítat, ono jim nic jiného nezbývalo, protože představa maďarské okupace po předchozích zkušenostech s nadvládou Budapešti byla děsivá.

Hácha podroben brutálnímu nátlaku

Československý prezident Emil Hácha se o odtržení Slovenska dověděl ještě předtím než 14. března odpoledne odcestoval vlakem do Berlína. Nevěděl dopředu, co jej čeká, doufal, že české země dosáhnou podobného postavení jako Slovensko. Adolf Hitler mu však na jednání v časných hodinách 15. března předložil drsné ultimátum. Německá armáda začne v 6 hodin ráno obsazovat Čechy a Moravu, které se se stanou součástí Třetí říše jako protektorát. Hácha se sice bránil, jenomže byl vystaven velmi tvrdému nátlaku, mimo jiné mu vrchní velitel Luftwaffe Hermann Göring vyhrožoval, že bombardéry změní Prahu v prach a popel, kterému nakonec podlehl. Hitler také křičel, že buď se Češi vzdají a budou žít, v opačném případě však budou bez milosti zničeni. Hácha a vláda tak s německou okupací souhlasili.

Ministr národní obrany armádní generál Jan Syrový na základě jejich nařízení vydal československé armádě rozkaz, aby německým jednotkám nekladla odpor. Tak se také stalo. S výjimkou Místku, kde se Němcům postavil III. prapor 8. slezského pěšího pluku, jelikož zde němečtí vojáci, z obav o možnou snahu Polska obsadit zdejší důležitou průmyslovou oblast, vstoupili na území Československa bez varování o den dříve. Došlo k přestřelce, při níž bylo zraněno několik obránců a zabito až 18 útočníků. Když bránícím vojákům došla munice, vzdali se. Němci pak kasárna obsadili a posádku odzbrojili.

Celková obrana tzv. druhé republiky však byla bez šance. Jak uvedl ve svých Politických vzpomínkách český agrárnický politik Ladislav Karel Feierabend, Němci by nás tenkrát obsadili dřív, než bychom stačili vylepit mobilizační vyhlášky. České země po ztrátě hornatého pohraničí s masivními opevněním byly prakticky nebránitelné. V své knize Jenom ať si nemyslí, že jsme kolaborovali polský historik Piotr. M. Majewski píše, že československý stát, už tak hodně protáhlý, se po Mnichovu ještě více zúžil. Na Moravě v jednom místě dosahovala jeho šířka pouhých 60 kilometrů. Z Prahy to bylo k novým německým hranicím v jednom místě jen 40 kilometrů. Češi tehdy žertovali, že mají po Chile, které však chrání z jedné strany moře a z druhé velehory Andy, druhou nejužší zemi na světě.

Německá armáda měla obrovskou převahu

Jak uvádí web armada.vojenstvi.cz, okupace českých zemí se v rámci Wehrmachtu zúčastnily vojenské jednotky podléhající velitelství sedmi armádních sborů. Mezi nimi VIII. sbor obsazující severní Moravu, dále to byly XIV. sbor obsazující východní Čechy, IV. a XVI. sbor obsazující střední Čechy, XIII. sbor obsazující západní a jižní Čechy a konečně XVII. a XIII. sbor obsazující jižní Moravu. V sestavě jmenovaných sborů působilo celkem 17 divizí, z toho 10 pěších, 4 tankové, 3 lehké, a navíc 3 samostatné pluky SS. V případě potřeby mohly být do akce zapojeny další divize.

Síly československé armády soustředěné v Čechách a na Moravě byly daleko slabší. Šlo o čtyři velitelství sborů (dvě v Čechách a dvě na Moravě), kterým podléhalo celkem 13 divizí, z toho 10 pěších a 3 rychlé, a navíc 2 zvláštní skupiny. Je ovšem třeba zdůraznit, že všechny tyto divize měly nízké stavy a tvořili je převážně nováčci, kteří nastoupili vojenskou službu 1. března 1939. Vycvičené mužstvo bylo již delší dobu odesíláno z Čech a Moravy na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Skutečnou sílu armády v českých zemích lze proto odhadnout na zhruba 7 divizí, tedy asi polovinu z uvedeného počtu. Německá převaha byla tedy zřejmá.

Emil Hácha už byl v té době starý a nemocný muž a nelze mu vyčítat jeho jednání. On neměl prakticky žádný manévrovací prostor a nezbylo mu než přistoupit na brutální ultimátum. Asi nikdo z nás by nechtěl být jeho kůži.

Nabízí se také otázka, jestli se dalo takovému vývoji předejít? Existuji námitky typu, že Češi měli být ke Slovákům a Němcům vstřícnější a začít s nimi o jejich požadavcích jednat dříve než v osmatřicátém roce. Odkládání slovenské autonomie, ke které došlo až v listopadu 1938, bylo chybou, k té mělo dojít dřív. Rovněž jednání s Němci o rozšíření vnitřní samosprávy na území s převahou německého obyvatelstva se nemuselo nechávat až do doby, kdy už byla ohrožena samotná existence Československa. Obávám se však, že by to stejně nepomohlo, i když, jak se říká, zkusit se má všechno.

Velmoci protestovaly jen slovně

Hitler byl totiž odhodlán zničit Československo, které fanaticky nenáviděl, za každou cenu. Nutno ale dodat, že si počínal velmi chytře. On dobře věděl o rozporech mezi Čechy a Slováky a dovedně jich využil. Zařídil rozklad Československa, když po zákroku čs. vlády na Slovensku vykřikoval, jak tento stát zkolaboval, jeho vnitřní situace je neudržitelná, Slováci a Němci jsou v něm utiskováni, je zdrojem napětí v Evropě, a proto Německo musí zakročit a nastolit pořádek. Britský premiér Neville Chamberlain později prohlásil: „Dali jsme sice pomnichovskému Československu nějaké záruky, ale nemůžeme přece za to, že se samo rozpadlo.“

Hlavní velmoci - Velká Británie, Francie, USA a SSSR – podle webu fronta.cz vznik samostatného Slovenského státu a německou okupaci českých zemí de iure ihned neuznaly. Jejich protesty byly ovšem akorát slovní a později respektovaly realitu. Velká Británie a Francie uznaly samostatné Slovensko de facto, obě země zřídily nové konzuláty v Bratislavě a v létě 1939 se zdálo, že bude následovat i jejich uznání de iure, kterému pak zabránilo vypuknutí války 1. září 1939. SSSR navázal v létě 1939 přátelské vztahy s Německem a na podzim 1939 uznal Slovenský stát i stav v českých zemích, tedy existenci protektorátu, de iure. Sovětská strana už předtím posuzovala situaci velice realisticky a lidový komisař (ministr) zahraničních věcí Maxim Maximovič Litvinov již 23. března 1939 Stalinovi doporučil „ukončit činnost sovětského vyslanectví v Praze a změnit ho na generální konzulát.“ Sovětský svaz ve skutečnosti už v září 1938 neměl v úmyslu přijít Československu na pomoc a po podpisu paktu Molotov – Ribbentrop v srpnu devětatřicátého roku nechal uzavřít československé velvyslanectví v Moskvě. USA okupaci ani samostatné Slovensko nikdy neuznaly de iure, ale byly nuceny uznat německou správu českých zemí de facto.

Říšský protektor jako absolutní vládce v protektorátu

Adolf Hitler vydal 16. března 1939 výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava, který neměl žádnou státní povahu s stal se součástí Třetí říše. Nesměl mít vlastní armádu a tzv. vládnímu vojsku o zhruba 6000 mužích byly přisouzeny jen symbolický ráz a plnění pomocných služeb. Představiteli protektorátní správy se stali státní prezident Emil Hácha a protektorátní vláda v čele s předsedou. Dva dny po tomto výnosu jmenoval Hitler říšským protektorem v Čechách a na Moravě Konstantina von Neuratha a jeho zástupcem ve funkci státního tajemníka Karla Hermanna Franka. Říšskoněmecké a okupační úřady představovaly opravdové nositele státní moci v protektorátu. Říšský protektor byl nejvyšší institucí říšské moci v českých zemích a ve svých rukou soustředil veškerý dozor nad mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní. Bez jeho souhlasu nesměly protektorátní úřady nic podniknout. Začalo tak jedno z nejtemnějších období českých dějin.

Zdroje:

Tři osudové březnové dny: 14.–⁠16. březen 1939 – Ústav pro studium totalitních režimů

Armáda a březen 1939 – Československá armáda

Reakce velmocí na 15. březen 1939 | Fronta.cz

Rozhovor | 15. březen 1939: S nacistickou okupací i protektorátní minulostí jsme se nevyrovnali, říká historik

Armáda a okupace v březnu 1939 – Československá armáda

Jenom ať si nemyslí, že jsme kolaboranti, Piotr M. Majewski, nakladatelství Argo, Praha 2025

Politické vzpomínky /I/, Ladislav Karel Feierabend, nakladatelství Atlantis, Brno 1994