Přání „přátel“, jak Sovětům pracovníci československé rozvědky říkali, se rovnalo rozkazu. V červnu 1966 se vrátil z jednání s představiteli KGB v Moskvě náčelník první správy plukovník Josef Houska: Činnost správy zvláštního určení rozšíříme! Její pracovníci se musí hlouběji věnovat uprchlíkům z řad příslušníků ozbrojených sborů a nositelů vojenského či státního tajemství. Dne 19. listopadu byl dokonce založen objektový svazek Zrádci s krycím názvem Vlast. Nedávno připomněl tento úkol ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Podle záznamu z 15. srpna radili Sověti používat proti nebezpečným exulantům diferencovaný přístup. Jestliže zrádce pracuje v důležitém objektu bezpečnostním, vojenském či ekonomickém, zkuste ho převerbovat nebo „vyvézt“ na naše území. Teprve když neuspějete, máte možnost ho zkompromitovat anebo – pokud soud vynesl pravomocný rozsudek – ho zlikvidovat.

Avšak jaké zkušenosti mají v této oblasti „přátelé“? Sověti měli v únosech i vraždách nepohodlných lidí v zahraničí rozsáhlé zkušenosti už od třicátých let. Československá Státní bezpečnost unesla od konce čtyřicátých let ze západních okupačních zón Německa a Rakouska nejméně patnáct lidí a několik dalších zavraždila.

Major Zdeněk Hegr, který dostal referát Vlast na starost, chtěl získat z Moskvy podrobnější zkušenosti. Sestavil proto seznam otázek pro „přátele“. Jenže odpověď na ně – aspoň v písemné podobě – nedostal anebo se nedochovala.

Nakonec mu nezbylo nic jiného, než aby sestavil vlastní metodiku. Do kategorie zrádců navrhl zařadit lidi, kteří se dopustili vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, záškodnictví, sabotáže, vyzvědačství, dále uprchlé příslušníky první správy a jejich spolupracovníky, vedoucí pracovníky centrálních úřadů a ministerstev, špičkové vědecké a technické pracovníky.

Zakončení akce: a) utajené dopravení do ČSSR, b) diskreditace, c) získání ke spolupráci, d) „fyzická likvidace: správná volba vhodného místa, času a prostředku; výběr a příprava vykonavatele. Pokyn dává náčelník správy a Generální prokuratura na základě přijatého rozsudku (nutno vyjasnit postup).“ Vykonavatel – toto eufemistické označení si můžeme přeložit jako kat – tedy měl „vykonávat socialistickou spravedlnost v zahraničí u osob, které byly v Československu odsouzené k trestu smrti“.

Zpočátku dali na seznam asi pět lidí, o vypátrání dalších požádala československou rozvědku i KGB. Rozběhlo se hledání, ale například u bývalého vojenského zpravodajce Františka Tišlera, který zůstal v USA, se to ukázalo nemožné – FBI mu dala novou identitu a hlídala ho. Totéž platilo o ostatních lidech, kteří měli být zlikvidováni.

Přišlo Pražské jaro a všichni dostali jiné starosti. Dne 9. dubna 1968 poslal major Hegr svazek referátu Vlast do archivu. Žádnou variantu akcí proti zrádcům nikdo neschválil, práce na koncepci byly nakonec zastaveny.

Otištěno po drobných úpravách v časopisu Reflex 19. 11. 2009, číslo 47

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz