Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Velmi čtivě se Erasmem a jeho myšlenkami zabývá Stefan Zweig ve svém dílku "Triumf a tragika Erasma Rotterdamského" (česky Odeon 1970). Doporučuji.

Legrační bylo, když před pár lety odjížděl jeden z vnuků "na erasmus" do Berlína, vůbec netušil, kdo to Erasmus byl. Tak jsem to fyzioterapeutovi vysvětlil.

Teofrastus Bombastus Von Hohlfhaim , též pozoruhodná a svobodná postava novověku ..

Křesťanství je iracionální, nedává žádný smysl.

"Svět vypadá zcela jinak, než bychom mohli očekávat, kdyby křesťanský Bůh existoval. Svět naopak vypadá přesně tak, jak bychom očekávali, pokud by neexistoval."

https://www.i-ateismus.cz/2011/08/racionalita-krestanstvi/

To je naprosto nelogický výrok. Dnešní podoba světa neříká nic o existenci nebo neexistenci křesťanského Boha. Křesťanský Bůh může existovat bez ohledu na to, jak dnešní svět vypadá.

Pokud je Bůh všemocný a vševědoucí, pak řídí naše kroky a předem ví, jak se zachováme. Potom bychom ovšem nebyli nic jiného, než laboratorní morčata v jím řízeném labyrintu.

No, ono je to prý složitější: Bůh možná neřídí každý náš krok. Ale protože je vševědoucí, tak ví, jak se rozhodneme...

Aniž bych chtěl nějak fušovat do teologie: nespočívá milost boží v tom, že i duše předurčené hříchu mohou dojít milosti? Samozřejmě skrz upřímné(!!!) pokání a tak?

Vůbec ne. O spáse duše je rozhodnuto zcela nezávislým soudcem Bohem, který je při svém rozhodování zcela nezávislý a nemusí respektovat žádný ústavní či boží pořádek. Lidé musí tato rozhodnutí respektovat a nekritizovat je. Proti těmto rozhodnutím není žádný opravný prostředek. Souzený člověk si nemůže dobrý rozsudek nijak nárokovat či vynutit svým vlastním chováním.

Spor Erasmus - Luther na mně dnes působí jako absurdní humor při cvičení z logiky, i když vím že se neobešel bez násilí. Spor je to významný a poučný pro dnešek. Vysvětluji : v Evropě působí strany preferující multikulturní pseudohumanitu, přitažlivou pro spíše mladší voliče. Protože jsem konzervativní dědek, považuji rozpuštění naší civilisace v multikulturní břečce za škodu. Nechci, aby potomci mých vnoučat řešili podobně absurdní spor jako Erasmus - Luther, spor sunni - shia.

Pýcha a povýšenost, je průvodní jev křestanské Evropy dodnes, i bez náboženství Výzvy k solidaritě a pomáhání ,májí opět agresivní prvky poslušnosti a vyčlenění

Jsem velmi vlažný pokřtěný katolík a dobře si ve věku 80+ pamatuji, co říkal pan farář v první třídě: Pán Bůh je všude. V tom případě nepotřebuji žádného prostředníka mezi Bohem a mnou, PROTOŽE MÁM SPOJENÍ PŘÍMÉ, stejně tak Bůh ví o mých hříších i snahách je napravit. A korunou nad lidským životem je názor arcibiskupa z Canterburry: KAŽDÝ SLOUŽÍ BOHU TAK JAK JE MU DÁNO.

Jako vlažný dopadnete špatně.

Zj 3,15 „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech."

Mazanou fintou katolictví je nevyvratitelný slib: budeš odměněn po smrti.

Pohrobci katolické totality se tím živí dodnes.

Škoda, že si na to nezařídili copyright. Dnes by vydělali balík za poplatky na tvrzení "zachráníš tím planetu".

Zmínka o katolících a svobodné vůli mi připadá úsměvná, jakkoliv je to v tomto případě zřejmě myšleno jinak.

Jak je člověk spasen? Je v tom naprostý zmatek:

Pavel říká v Gal 2:16 a Ř 3:20, že je to pouze vírou. Jakub 2:21–24 uvádí, že je to ze skutků. Skutky 2:21 a Římanům 10:13 říkají, že stačí vzývat jméno Páně a budete spaseni, Mt 7:21 však říká, že ne každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen. Matouš 25:34–46 učí, že nebe lze získat pouze pomocí chudým a potřebným, a bez toho, abychom tyto věci dělali, je člověk věčně zavržen.

Římanům 8:29–30 a Ř 9:15–16 říká, že spasení je pouze výsledkem vyvolení a předurčení Bohem bez ohledu na to, co kdo dělá. V Řím 10:9 musíme svými ústy vyznat, že Ježíš je Pán a ve svém srdci věřit, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých.

Marek 16:16 prohlašuje, že musíte být pokřtěni, ale pak v 1Kor 1:14 Pavel děkuje Bohu, že žádného z nich nepokřtil, kromě jednoho nebo dvou. Řím 2:13 učí, že musíte dodržovat zákon. Pak máme Mat 10:22 a Marek 13:13, kteří říkají, že jen ti, kteří vytrvají až do konce, budou spaseni. Jan 3:16 říká, že vše, co musíte udělat, je věřit. Jakub 2:14 tvrdí, že samotná víra nemá žádnou hodnotu, zatímco Gal 5:4 říká, že jste zatraceni, pokud nepoužíváte samotnou víru.

Lukáš 21:19 učí, že je to jen tím, že stojíme pevně, zatímco 1Kor 28:9 tvrdí, že vše, co musíme udělat, je hledat Ho, ale Zj 20:11–13 říká ne ne, budeme souzeni podle svých skutků. Ale Mt 7:2 říká, že budeme souzeni podle toho, jak soudíme druhé. V Janovi 3:5 Ježíš říká, že abyste byli spaseni, musíte se narodit z vody a z Ducha. V Mt 19:16–17 se říká, že musíme dodržovat přikázání. Židům 9:28 říká, že i v hříchu, pokud dychtivě očekáváme jeho druhý příchod, dá nám spásu.

Ano, některému čtenáři Bible se může zdát, že mnohé výroky si navzájem odporují. Ve skutečnosti ale jde o reakci na nějakou konkretní situaci. My tyhle situace neznáme a tak těžko můžeme rozhodovat, který z těchto (zdánlivě si odporujících situací) máme považovat za správný. Nebudu zde citovat jednotlivé autory, ale měli bychom si uvědomit, že ze čtyř evangelistů byli přímými Kristovými učedníky byli jen Matouš a Jan. Lukášovo a Markovo evangelium jsou reprodukovaná kázání apoštola Petra a a apoštol Pavel se s největší pravděpodobností s Ježíšem nikdy nesetkal byl dokonce jedním z těch, kteří první křesťany pronásledovali. Ale působením Boží milosti se obrátil a křesťanskou víru šířil hlavně mezi pohany a úspěšně je k přijetí křesťanství přesvědčil. Totéž platí i pro starozákonní proroky, kterým také jako sv. Pavlovi byly Boží pravdy zjeveny s tím, aby je šířili dál. Nakonec mezi apoštoly,které si Ježíš vybral, byli lidé prostí bez nějakého vzdělání. A naopak sv. Pavel byl velmi vzdělaný a dosáhl bezesporu mnohem vyššího společenského postavení.

Níže uvedené verše říkají, že Bůh předurčuje osud každého jednotlivce. To znamená, že člověk nemá svobodnou vůli, pokud je jeho osud již předem určen. Bible nepodporuje koncept svobodné vůle, spíš naopak říká, že Bůh má stanovený plán pro každého člověka, přičemž někteří jsou navrženi tak, aby byli ctnostní, a jiní pro zlé skutky. To znamená, že Bůh je zodpovědný za zlo.

Jer 10,23 Je mi známo, Hospodine, že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde.

Skutky 13,48 Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.

Řím 8,29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil...30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Ef 1,4 ... v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil...

2. Tes 2,11 Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.

2. Tim 1,9 ... který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy ...

Jan 3,27 Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.

Pokud nejste věřící, pane J.S. tak nemůžete věřit na nějaké boží předurčení. Pokud věřící jste, proč nevěříte, že vše, co Jahve, Bůh Bible, činí, je spravedlivé?

Proces údajného předurčení a následného vyvolení je srozumitelně popsán v listě Římanům 8:28-30:

„Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“ (Český studijní překlad)

Protože Bůh, když chce, může, ale nemusí (kdyby musel, nebyl by všemohoucí), vidět do budoucna, může (ale nemusí) už dopředu vidět, kdo ho bude milovat. Takového člověka může (ale nemusí) znát ještě předtím, než se narodí a udělá něco dobrého nebo špatného. Takového člověka může (ale nemusí) k něčemu předem určit a ten člověk to jednou může (ale nemusí) přijmout. A takového předem poznaného a předem určeného člověka může (ale nemusí) povolat (a ten člověk to jednou může (ale nemusí) přijmout. To vše Bůh může (ale nemusí) udělat ještě předtím, než je dotyčný člověk počat a než se vůbec narodí.