Slova Vejvodovy písně Škoda lásky znějí každoročně Plzní jak v češtině, tak v angličtině. Těch, kdo si ji pamatují jako Roll out the Barrel, těch, kdo 6. května 1945 přijeli se 3. americkou armádou do Plzně, je stále méně, v loňském roce (pokud vím) to byl už jediný, poslední účastník toho významného dne.

7. května 2005 dopoledne to ale ještě bylo jinak. Po Klatovské třídě přijížděly džípy s veterány, jejich rodinnými příslušníky a další členové Military Car Clubu. Slavnost pak pokračovala nejen v Plzni. Množství lidí se odpoledne přesunulo do nedaleké obce Dýšina. V 15 hodin tam byla odhalena socha generála George S. Pattona. Lilo jako z konve. Čerstvě narychlo zasetý trávník to množství vody nevydržel. Socha v nadživotní velikosti ale stála pevně. Přítomen byl generálův vnuk George Patton Wakers, náčelník generálního štábu Armády ČR Pavel Štefka, starostka obce Dýšina, členové Military Car Clubu a množství přihlížejících. Oficiální představitelé Plzně nebo ČR nebyli přítomni.

Proč tomu tak bylo a proč socha nebyla odhalena na významném místě v Plzni? Proč v malé obci severovýchodně od krajského města? Logicky by se jevilo proto, že velení 3. americké armády mělo ve zdejší škole štáb. Ale logika v tomto případě šla stranou.

Proč tomu tak bylo se musíme vrátit o pár měsíců zpět. Dozvěděli bychom se, že sochu významného generála objednalo město Plzeň od sochaře Jaroslava Bockera (údajně) bez výběrového řízení. A co čert nechtěl, ve chvíli, kdy již byla dokončena, objevily se informace, že sochař byl veden v seznamech STB. Město pak (asi kvůli neexistenci výběrového řízení) sochu odmítlo. A tak začátkem března 2005 dostávaly radnice měst v ČR dopis Military Car Clubu, podepsaný tehdejším starostou Jaroměře Jiřím Klepsou, aby na sochu-věrný obraz generálův i s oním pověstným jezdeckým bičíkem, přispěly a tím pomohly smazat pachuť, že socha velitele osvoboditelů západních Čech bude ležet v nějaké kůlně a sochař na její tvorbě zkrachuje. Částky větší i menší, od soukromníků i obcí tak sochu uhradily a každý donátor obdržel pamětní list. S umístěním sochy pomohla starostka obce Dýšina (Sdružení nezávislých kandidátů) a odpovídající místo se našlo právě před tamní základní školou.

7. květen onoho roku 2005 byl opravdu studený a deštivý den. Přesto ale na plácku před budovou dýšinské školy zazněla nejen česká hymna, ale i melodie Vejvodovy Škoda lásky (americky Roll out the Barrel), v projevech pak slova o Bastogne, Ardenách, Remagenu i osvobození Buchenwaldu. Tam všude generál Patton se svými vojáky byl. Bohužel nesměl dojít až do Prahy na pomoc Pražskému povstání. Tady už zasáhla politika a jednoznačný požadavek Stalinův, že do Prahy musí dojít Rudá armáda. Československo proto zůstalo na východ od později spuštěné železné opony.

O deset let později byl v centru Plzně odhalen jiný památník. Velmi futuristicky pojatý, zadaný na základě výběrového řízení a postavený s platným stavebním povolením. Ale slova písničky Honzy Vyčítala „Já trvám na tom, že Plzeň osvobodil Patton“ člověka napadají před základní školou v Dýšině, nikoli u památníku v Plzni. Pro to město je to škoda.

Generál George S. Patton zemřel v Heidelbergu 21. prosince 1945. Pokud pojedete do Lucemburska, zajděte se podívat na americký vojenský hřbitov v Lucemburgu. Oproti množství bílých křížů je v čele jeden. Na něm jméno Patton. Čelem ke svým vojákům.