Letos si připomínáme 500 let od okamžiku, kdy se Habsburkové v roce 1526 dostali volbou Ferdinanda I. na český královský trůn. Jistě se najdou i důvody ke kritice, ale neměli bychom zapomínat i na pozitivní momenty jejich téměř čtyřsetletého panování.

Jedním z nich je též podíl na výrazném hospodářském vzestupu českých zemí v druhé polovině 19. století, který je přivedl mezi nejvyspělejší regiony v Evropě. Cesta k rozvinutému kapitalismu začala přijetím dvou klíčových právních norem; živnostenského zákona v roce 1859 a obchodního zákoníku v roce 1862. Těmi stát uzákonil prakticky neomezenou podnikatelskou svobodu, když k většině živností nebylo třeba nějakých složitých byrokratických úkonů a zvláštních osvědčení, ale stačilo se pouze zaregistrovat na příslušných úřadech. Podnikaví lidé toho masivně využili a tak od dubna 1867 do dubna 1873 bylo v Rakousku vydáno 1005 povolení k založení akciové společnosti a realizováno jich pak bylo 628 s kapitálem 2,58 miliard zlatých. Výrazně se na těchto číslech podílely též české země, kde na přelomu 60. a 70. let působilo asi 300 akciových společností.

Průmyslová výroba však v českých zemích ve větším měřítku začala ještě dříve, zhruba ve třicátých letech 19. století. Klíčovou podmínkou pro příznivý vývoj bylo zavádění tehdejší převratné novinky – parních strojů. Zpočátku se to týkalo převážně textilního průmyslu, který se rozvíjel hlavně ve svých tradičních baštách na Liberecku, Brněnsku a v pohraničních podhorských oblastech. K významným průmyslovým centrům patřily Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Kladno, v nichž vyrostly velké strojírenské podniky. Na Ostravsku a Kladensku se rozvíjely těžba černého uhlí a hutnictví. Vyspělý byl v té době i český potravinářský průmysl - pivovary, cukrovary, lihovary atd. Na přelomu 19. a 20. století se začal rozmáhat chemický a elektrotechnický průmysl, začala výroba železničních vagónů, aut, parních lokomotiv a tramvají.

Na tomto vývoji mají zásluhu mnohé osobnosti, mezi nimi František Ringhoffer, Tomáš Baťa, Emil Škoda, Emil Kolben, Václav Klement, Václav Laurin, Antonín Petrof a řada dalších. Firmy, které tenkrát tito podnikatelé založili, působí úspěšně i v současnosti. Třeba Škoda Plzeň, Škoda Mladá Boleslav nebo výroba klavírů Petrof v Hradci Králové. V éře Rakouska-Uherska tak byl položen základ pozdějších českých úspěchů.

Na tomto pozitivním vývoji nelze upřít podíl také tehdejšímu panovníku císaři Františku Josefu I., který zákony přispívající k ekonomickému růstu svými podpisy odsouhlasil. On možná úplně nerozuměl moderním novinkám své doby, ale pochopil, že nemá cenu se jim bránit, jelikož posouvají společnost dopředu.

Autorje ředitel Českého královského institutu