HISTORIE: Příběh Čeladné nezačal včera…

V posledních letech leckdo kroutí hlavou nad rozvojem beskydské obce Čeladná. Mnozí hledají vysvětlení nad jejím současným rozvojem v různých „spikleneckých teoriích“, jiní zase v nezasloužených výhodách atd. Pravdou je ovšem to, že vždycky musíte mít „na čem stavět“. A to Čeladná nesporně má a měla. Její vývoj má základy naprosto nezpochybnitelné, podobně jako řada beskydských obcí, o nichž se bohužel nehovoří….

Podívejme se na posledních sto dvacet let rozvoje Čeladné zejména v souvislosti s vývojem naší země. Jakkoli zná historie většinou negativní obrázek habsburské monarchie, je třeba si přiznat málo uváděná pozitiva. Například postupný rozvoj občanské společnosti již od 13. století, kdy vznikaly v zemích Koruny české různé spolky. Později, díky iniciativě nejvyššího purkrabího hraběte Chotka vznikla v roce 1831 Matice Česká a o dva roky poté Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. A postupně vznikaly nové a nové spolky. Jen na počátku 20. století evidovalo pražské policejní ředitelství přes 18 000 spolků. První spolky (cechy) u nás vznikaly již ve 13. století.

V roce 1890 byl pražskými vysokoškolskými studenty založen „Literární a řečnický spolek Slavia“, když jedním z jeho místopředsedů se stal v roce 1893 student pražské medicíny MUC. Jan May. Ten byl v době svých studií také starostou Spolku českých mediků a předsedou podpůrného spolku Purkyně. Povědomí o potřebě spolkové činnosti si přivezl MUDr. Jan May do Čertovy Lhotky, kde začal pracovat jako lékař revírní bratrské pokladny dolu Ignát a také do Čeladné. A nejen on.

Jeho žena, s níž začali v roce 1895 působit na Ostravsku, založila později podpůrný dobročinný spolek paní a dívek „Božena“ (1902) a oba byli ve stejné době spoluzakladateli místní tělocvičné jednoty Sokol. To vše v tehdejší Čertově Lhotce (dnes městská část Ostravy Mariánské Hory). Jen pro informaci: v té době bylo v Moravské Ostravě celkem 24 spolků, z toho pouze pět českých. Zakládání českých spolků na Ostravsku bylo tak říkajíc příkazem doby. Například spolek „Božena“, založený Boženou Mayovou, měl při založení již 100 členek.

Nu, aby se to nepletlo, počátkem roku 1903 spoluzaložil MUDr. Jan May „Spolek pro stavbu chrámu Mariánského“. Dnes novobarokní farní kostel Panny Marie Královny, postavený v letech 1905–1908, je třetí největší chrám Moravskoslezského kraje a je chloubou nejen našeho kraje. Členové spolku měli tu odvahu, že počátkem června 1903 vyhlásili veřejnou soutěž na stavbu kostela s tím, že nabídky bylo nutno podat nejdéle do 3. července 1903. Což je neuvěřitelné, ale vyšlo to. Ještě mezitím založil MUDr. Jan May v roce 1902 v Čeladné „Lázně Skalka“ (dnešní Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné) a „Okrašlovací spolek pro Velké Kunčice, Čeladnou a okolí“.

Dokladem toho, jak naši předchůdci považovali občanské aktivity za velice potřebné, je i následující situace. Výstavbě lázní se MUDr. May začal intenzivně věnovat až v druhé polovině roku 1902. Současně si uvědomoval, že ke svým záměrům potřebuje získat veřejnost. Proto se rozhodl založit okrašlovací spolek. Tato sdružení u nás vznikala zejména v 18. a 19. století. A tak tento člověk, který měl plné ruce práce s organizací výstavby lázní, po večerech sepisuje stanovy budoucího spolku. Dne 14. prosince je s nimi hotov a k tomuto dni je předkládá Moravskému místodržitelství v Brně. Stanovy byly schváleny místodržitelstvím již 10. ledna 1903 (sic!) a dne 8. února 1903 se konala za účasti 40 zájemců ustavující schůze spolku.

Až do data násilného rozpuštění spolku v roce 1951 odvedli jeho členové neuvěřitelný kus práce. Především pro Čeladnou a sousední, tehdy Velké Kunčice. V roce 1911 převzal funkci předsedy MUDr. Ladislav Jičínský, po něm Jan Chmel, mimo jiné stavitel dnešní vily Anežka v Čeladné. Vilu Šárka, po levé straně cesty na Trojanovice, postavil další předseda spolku JUDr. Karel Fajfrlík. Až do roku 1942 byl předsedou spolku Dr. Ing. Eduard Šebela, centrální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů. Ten přivezl z Podkarpatské Rusi dřevěný kostelík, který věnoval spolku. Současně za jeho předsednictví postavil spolek vlastním nákladem veřejné koupaliště a tenisové kurty nedaleko návrší Na Humenci, kde byl postaven kostelík. Od kunčického nádraží vybudoval spolek chodník směrem k Lázním Skalka, který slouží dodnes.

Ing. Šebela rovněž výrazně podpořil činnosti kunčického starosty Antonína Pustky a školství v Kunčicích vůbec. Posledním předsedou, který od roku 1942 až do roku 1951 vedl spolek, byl Ing. Antonín Bechný, generální ředitel Vítkovických železáren. Dřevěný kostelík, postavený na katastrálním území dnešních Kunčic pod Ondřejníkem, byl 25. srpna 1931 zasvěcen sv. Prokopu a sv. Barboře, patronu a patronce horníků. Je chloubou naší oblasti. Ing. Šebela uschoval v kostelíku během války i cenné obrazy z ostravské galerie. Rozvíjely se i soukromé firmy, lesnictví a vznikaly další aktivity – hrálo se divadlo.

Téměř půl století ovlivňovali předsedové a členové Okrašlovacího spolku kulturní a společenský život v Čeladné i v sousedních Velkých Kunčicích. Ten dosáhl netušeného rozvoje. Již od počátku století přijížděli do Čeladné malíři, hudebníci, spisovatelé, novináři, umělci a další kulturní pracovníci. Zejména malíři, ilustrátoři a výtvarníci zde nacházeli tvůrčí prostředí. Čeladná tak hostila Jana Michnu, Jana Knebla, Jožku Barucha, Břetislava Bartoše, Ferdiše Dušu, Leopolda Parmu a mnoho dalších. O Čeladné se psalo v krajském i celostátním tisku, pozornost vzbuzovaly básně místního učitele Josefa Kaluse, který posléze vydával celostátně sbírky básní. Čeladná se v brzké době stala kulturním centrem a symbolem rozvoje regionu. Za Kalusem přijížděli Leoš Janáček i Petr Bezruč. Zavítal sem i známý cestovatel Stanko Vráz a jiní. Nejen kulturou je člověk živ. Ve stejné době, kdy začínal MUDr. Jan May provozovat „Lázně Skalka“, koupili majitelé čeladenské tkalcovny bratři Žaarové parní stroj, jímž vyráběli potřebnou elektrickou energii pro tkalcovnu. Protože se elektrická energie nedá skladovat, používali její přebytek k veřejnému elektrickému osvětlení. Čeladná se tak stala první obcí na Moravě s veřejně osvětlenou částí obce. Od května 1906 již v Čeladné stavěl vlak. O rok později byla zavedena autobusová přeprava dělníků z Frýdlantu do čeladenských hutí. Šlo o úplně první veřejnou autobusovou linku v zemích Koruny české. V roce 2010 spolek obnovil činnost pod názvem „Okrašlovací spolek Rozhledna“, jehož předsedou je MUDr. Milan Bajgar, ředitel Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné.

Jak platí z výše uvedeného, byli naši předchůdci nejen podnikaví, ale i moudří. Takže Čeladná rozhodně měla a má na čem stavět. Neměli to lehké ti naši předchůdci. Tak například MUDr. May byl pro stavbu kostela v dnešních Mariánských Horách různě napadán a denuncován. Rozumní občané ho ale podpořili. V historických análech lze najít tak trochu souvislost s dneškem: v srpnu 1902 napsal novinář a spisovatel František Sokol Tůma v oblastním tisku o přípravě stavby kostela v Mariánských Horách mimo jiné následující text:

„Záleží arci na oněch málo mužích v Mariánských Horách, by se v pevný kruh semkli a svorně na zdaru a blahu obce… pokrokově a účelně pracovali a od rozličných těch lidiček navedených na štvaní… se nenechali naváděti. Myslíme, že časy zpátečnické na Mariánských Horách našich už minuly, a že je tam dosti rozhodných mužů, by dovedli se vymaniti z područí různých chlebařů, hubařů, nohsledů a kývalů, že je tam dosti lidí pokroku dbalých, by dovedli se vzepříti podrývačným snahám různých nerozumů a ubíječů rozkvětu obce, ať už z jakéhokoliv důvodu a snahy…“ Nepřipomínám vám to něco?

Například ve třicátých letech minulého století vznikl v Čeladné folklorní soubor, který nacvičoval tance a písně z Čeladné a okolí. Poradcem souboru byl pan učitel Polanský z Frenštátu pod Radhoštěm. V té době již od roku 1896 fungoval v Čeladné zábavní a vzdělávací spolek Beseda. Počátkem století bylo v Čeladné celkem pět divadelních jevišť. Místní ochotníci na nich odehráli několik desítek divadelních her ročně.

Není to dobrý fundament pro dnešek?