HISTORIE: Povstání ve varšavském ghettu
V létě roku 1942 bylo 300 tisíc lidí z ghetta posláno do vyhlazovacích táborů Treblinka a Belzec, kde většina z nich zahynula. Obyvatelé ghetta, kteří uvnitř tohoto stísněného prostoru zatím zůstali, nechtěli a snad ani nemohli podnikat žádné protiakce, protože se zprvu domnívali, že jejich příbuzní byli posláni do pracovních táborů.
Aby nacisté vyloučili možné nepokoje, promyšleným způsobem lhali ve všech stádiích vyhlazovacího procesu. Po celou dobu tvrdili, že deportace jsou přesunem do průmyslových oblastí, kde je potřeba pracovních sil, dokonce nechali natisknout pohlednice s razítkem Waldsee, které měly sloužit jako falešné doklady o bezproblémovém příjezdu příbuzných do místa určení. Pohlednice pak posílali táboroví velitelé příbuzným „domů“, do ghett. Na železniční odbočce, kam přijížděly transportní vagóny určené do Treblinky, vybudovali nacisté s důkladností sobě vlastní fingovanou železnici s všemi náležitostmi – s pokladnou, i s ručně namalovanými hodinami s nápisem „Vstup do Bialystoku“. Plynové komory, které na bezbranné oběti na konci jejich cesty čekaly, byly zase maskovány jako hygienická zařízení se sprchami. Nad vstupem do místností, kde čekala smrt, byl umístěn znak Červeného kříže.
Dvěma Židům se však podařilo z tábora Belzec uprchnout, a ti vydali svědectví o detailně propracovaném a prováděném vyhlazovacím procesu. Tehdy se varšavští Židé odhodlali k zoufalému činu a i ve zcela beznadějné situaci a prostředí se rozhodli bojovat. Ve Varšavě vybudovali podzemní úkryty napojené na městskou kanalizaci a zmocnili se devíti pušek, pětapadesáti pistolí a několika granátů. Když se r. 1943 nacisté rozhodli ghetto zlikvidovat a jeho obyvatele deportovat, nikdo ze Židů se k deportaci nehlásil. Ihned však propukly boje, během nichž židovští bojovníci šestnáct Němců zabili a osmdesát jich zranili. Vojáci wehrmachtu byli nečekaným útokem zesláblých civilistů, ozbrojených pouze pistolemi, granáty a Molotovovými koktejly, zaskočeni. Povstalci důmyslně propojili všechny domy sítí průniků a průkopů, takže pro Němce představovalo jejich zdolání nesnadný bojový úkol.. V polovině dubna 1943 vedení wehrmachtu převzal SS-Gruppenführer Jürgen Stroop, ale již poté se Němci byli nuceni stáhnout, čtyřicet z nich bylo ve střetech s povstalci zabito.
Dalšího dne se cílem útoku stalo Muranowského náměstí, kde bojovníci odpálili bombu, která zabila osmdesát Němců. Nacisté zlomili urputný odpor povstalců až s použitím plamenometů a za pomoci Luftwaffe, která ničila domy v oblasti, kam se německým pozemním jednotkám nepodařilo dostat. Večer 19. dubna 1943 němečtí vojáci opět museli ustoupit. Toho dne přišli o sto vojáků. Němci začali pak plamenomety systematicky vypalovat dům od domu, až dobyli Muranowského náměstí, kde sídlilo židovské velitelství v čele s Mordechajem Anielewiczem.
Protože židovští povstalci neměli dostatek munice, muselo jejich velení změnit taktiku. Zpočátku útočili na Němce z domů, posléze se stáhli do podzemních bunkrů a prováděli jen nepředvídatelné cílené akce. Jürgen Stroop zakázal svým vojákům pochodovat v zástupu, což židovské protiakce znesnadňovalo. Ke konci dubna 1943 už nacisté odhalili většinu bunkrů a skrýší, hodně domů vypálili nebo srovnali se zemí. Značný počet obránců ghetta byl otráven plynem, který Němci vháněli do bunkrů, mnozí povstalci spáchali sebevraždu (včetně vůdce povstání Anielewicze). Dne 16. května 1943 boje skončily, zbývající židovští bojovníci byli zastřeleni nebo deportováni do vyhlazovacích táborů, jen několika stovkám Židů se ke konci bojů podařilo z ghetta uprchnout, aby se pak přidali k polskému odboji.
Velitel SS Jürgen Stroop byl po válce odsouzen americkým vojenským tribunálem za zločiny proti lidskosti k trestu smrti.
*************************************************
Zrušená diskuse
Omlouváme se všem slušným diskutujícím, ale vzhledem k vysokému počtu nevhodných příspěvků jsme diskuzi po tímto článkem zrušili.
