Před 35 lety se odehrála největší světová bitka v dějinách vrcholového ledního hokeje. Shodou okolností se tak stalo v tehdejším Československu!

Patrně každý Američan si okamžitě vybaví, kde byl a co dělal, když zastřelili J. F. Kennedyho, když americká vesmírná loď s lidskou posádkou dosedla úspěšně na Měsíc, když Američané porazili tehdy neporazitelné Sověty na ZOH v Lake Placid nebo když se zřítilo World Trade Center v New Yorku.

A co si ze své historie vybaví Češi? Zpravidla to, co je časově nejblíže. Rok 1968 byl například v nedávném průzkumu opakovaně označen jako konec druhé světové války...

Obecně platí: čím je událost na časové ose blíže, tím větší je šance, že nebyla zapomenuto. Ta, o které se chci zmínit, ovšem alespoň v našich luzích a hájích zapomenuta více méně byla.

Téměř každý z nás si vybaví rok 1989 a sametovou revoluci, rok 1993 a rozpad federace, rok 1998 a vítězství hokejistů na ZOH v Naganu, povodně v roce 2002, vstup do NATO (1999) a Evropské unie (2003) apod. Pikantní je, že když obdobnou otázku položíte v Kanadě, ale i v Rusku, zcela jistě uslyšíte cosi o roku 1987 a bývalém Československu.

Co se ale vlastně tak zajímavého přihodilo začátkem roku 1987 – to jest takřka před 35 lety? Největší hokejová bitka v dějinách této hry! A to na mistrovství světa juniorů v ledním hokeji ve slovenských městech Piešťany, Nitra, Trenčín a Topoľčany.

Celý tento turnaj probíhal v podstatě bez jakýchkoliv incidentů až na velký sportovní propad hráčů Sovětského svazu. To všechno dospělo až k poslednímu zápasu šampionátu. Jako by se v zaplněné hale v Piešťanech usídlil „Bůh masakru“ (název známého snímku režiséra Romana Polanského z roku 2011).

Nastoupily proti sobě (zdůrazňuji, že stále ještě v období studené války – tomu odpovídala vzájemná nevraživost) týmy Sovětského svazu a Kanady v sestavě s budoucími hvězdami NHL, jako byli Sergej Fjodorov, Alexandr Mogilnyj, Theoren Fleury nebo Brendan Shanahan. Například z 20 hráčů, kteří nastoupili za Kanadu v tomto zápase, jich později 19 pokračovalo v kariéře v NHL. A mnozí junioři, kteří v Piešťanech reprezentovali Sovětský svaz, se později stali součástí první vlny hokejistů z východního bloku, která dorazila do NHL krátce po pádu železné opony na počátku 90. let. Pět z nich se dokonce zapsalo mezi vítěze Stanleyova poháru.

Kanaďané tehdy potřebovali porazit Sověty o pět gólů, aby získali titul. Theoren Fleury jako celoživotní provokatér na bruslích už od začátku velmi poťouchle provokoval Sověty známé svými kamennými tvářemi a želenou disciplínou a kázní. Je ale pravda, že Kanaďané se na vlně Fleuryho strategie vezli po celý zápas, tedy alespoň po tu jeho část, jež byla vůbec dohrána.

Hned v páté minutě utkání Fleury slavil první gól zápasu tak, že si obrátil hokejku jako samopal a začal pomyslně střílet po sovětské střídačce. To se ještě nic nedělo. V podobně napjatém duchu pokračoval zápas ještě bezmála další dvě třetiny, kdy dosáhlo skóre stavu 4:2 pro Kanadu.

V čase 33:53 totiž už jeden z Rusů, Pavel Kostičkin, Fleuryho provokace psychicky prostě neunesl, uchopil hokejku oběma rukama a kanadskému hráči uštědřil úder, jako když máchnete šavlí. Po tomto faulu se do sebe pustili všichni hráči na ledě. Pak ze sovětské střídačky seskočil Jevgenij Davydov a vyjel svým spoluhráčům na pomoc.

A to byl přesně ten moment definitivního zlomu a také zmaru hokeje, protože na led se postupně vrhli všichni hráči obou týmů a začalo hokejové inferno.

Vladimir Konstantinov uštědřil Gregu Hawgoodovi tak silný úder hlavou, že mu zlomil dokonce nos. Do Stephana Roye se pustili dva sovětští hráči. Někteří hráči do sebe dokonce kopali bruslemi a předváděli zápasnické chvaty z úplně jiných sportů, než je lední hokej. Když už bylo jasné, že rozhodčí situaci nezvládnou, vypnuli organizátoři v aréně všechna světla ve snaze rvačku tímto způsobem zpacifikovat a ukončit, jenomže hráči se prali vesele dál i potmě, takže když se opět rozsvítilo, diváci mohli vidět pouze o nějakou tu krvavou stopu na ledě a na tvářích hokejistů víc.

Byla to tehdy velká mezinárodní ostuda. Kamery ČST se signifikantně zaměřovaly na dění mimo led, aby televizní diváci viděli z bitky pokud možno co nejméně. Něco takového se ale ututlat ne dalo.

Mezinárodní hokejová federace (IIHF) na svém okamžitém zvláštním zasedání konaném přímo hned v Piešťanech suspendovala všechny hráče, kteří se do rvačky zapojili (40 hráčů!) na 18 měsíců a jejich trenéry dokonce na tři roky. Hráčům byl trest později po odvolání snížen na šest měsíců.

Pro většinu Sovětů to ovšem byla katastrofa, neboť trest, který obdrželi od své národní federace, jim vystavil de facto politicky zvýrazněnou stopku v reprezentační kariéře (za to, jaké ponížení sovětskému hokeji přinesli a co si komunista a sportovec obzvláště dovolit nemůže). Kanaďané naopak přijeli domů téměř jako hrdinové.

Pokud jde o sportovní stránku: veškeré výsledky Kanady a Sovětského svazu byly v závěrečné tabulce anulovány, jen týmům, které v zápasech s těmito dvěma mužstvy bodovaly, byl tento bodový zisk ponechán.

Zápas Sovětský svaz – Kanada z roku 1987 tedy v žádných hokejových statistikách nenaleznete. A možná je to tak nejlepší. Kéž by se i některé další historické události daly takto anulovat – a nejenom na papíře.