HISTORIE: Penza 1918 (1/2)
Předchozími úskoky byly plánovitě jednotky sboru rozděleny bolševiky ve vlacích na sibiřské magistrále do několika od sebe vzdálených skupin, které se nyní musely bránit proti přesile bolševiků osamoceně. Snažily se k sobě navzájem probojovat a dosáhnout tak opět spojení. I v této kritické situaci, kdy se asi padesátitisícový armádní sbor ocitl ve válce se sovětskou vládou a čekaly ho tak boje s obrovskou přesilou bolševických jednotek, tou dobou zaměstnávaných zejména boji s bělogvardějci (tj, protibolševické síly v Rusku, které v rozpoutané občanské válce vedly boj za osvobození Ruska od sovětské vlády a návrat k demokracii či případně u některých i k monarchii), neztráceli příslušníci sboru naději a svou bojovou morálku. Naopak. Po všech vytrpěných překážkách od sovětské strany v předchozích měsících, při možnosti vidět, jak na ruské obyvatelstvo dopadá vláda bolševiků v praxi, při sympatiích s ruským národem jako celkem a zastávání demokracie, byla všeobecná nálada ve sboru velmi bojovná ještě před zprávami o zmíněných přepadeních. Následné zprávy o přepadech čs. vlaků tak byly již jen pověstnou poslední kapkou trpělivosti.
Spojenci (zejména Francie) žádali přesun sboru podle předchozích direktiv nejkratší cestou do přístavu Archangelsk, odkud měl být sbor lodními transporty přepraven celý do Francie a zde znovu nasazen do boje proti německé armádě (jen připomeňme, že východní fronta přestala existovat na jaře 1918, kdy sovětská vláda za ruskou stranu uzavřela s Německem, Rakousko-Uherskem a jejich spojenci potupný mír za cenu vysokých válečných reparací). Část sboru však již projela předtím během jara přes celé Rusko až do přístavu Vladivostok, kde nyní čekala na ostatní jednotky. Změnou trasy na Archangelsk by došlo k osudovému rozdělení sboru. To nebylo v tehdejší kritické situaci myslitelné. Navíc cesta na Archangelsk byla obtížná, protože byla zcela pod kontrolou sovětské vlády. V tomto duchu také stále sovětská vláda Čs. armádní sbor vyzývala ke složení zbraní a změny trasy na Archangelsk. Plánovala však přitom tajně i možnost po odzbrojení sboru jeho zajetí a internaci. Sovětská vláda donutila také některé vězněné představitele Odbočky Československé národní rady (OČSNR) k provolání ke sboru, aby se vzdal a nechal se odzbrojit. Přímo na Maxovi byl vynucen dopis s výzvou ke složení zbraní, který byl poslán Čechoslovákům. Nebyl samozřejmě uposlechnut, protože nebyl v době zahájeného nepřátelství splnitelný a bylo zřejmé, že jeho napsání bylo vynuceno násilím (sám Trocký tehdy vězněnému Maxovi hrozil zastřelením, pokud výzvy k tomu, aby se čs. sbor vzdal nepodepíše). Samozřejmě propuštění vězněných představitelů OČSNR bylo ultimativně Čechoslováky požadováno a nesplnění této žádosti jen bylo dalším přispěním k výbuchu celkové situace. Bylo tak jen potvrzeno v rámci sboru rozhodnutí probít se přes celé Rusko až do přístavu Vladivostok a odtud se přesunout lodními transporty do Francie. To byl velmi odvážný cíl.
V jedné z nejtěžších situací se z celého sboru nacházela tehdy koncem května 1918 tzv. Penzenská skupina, jejíž velení následně převzal poručík Čeček. Její části se tou dobou nacházely na magistrále totiž nejzápadněji. Jednalo se o 1. střelecký pluk, části 1. záložního pluku a 4. střeleckého pluku. Jednotky 1. stř. pluku a 1. zál. pluku se nacházely v oblasti Penzy, jednotky 4. stř. pluku byly jako poslední část Čs. arm. sboru ještě západněji – u Rtiščeva. Tehdy ještě před přepadením čs. vlaků bolševiky u Marianovky, Irkutska a Zlatoustu předcházely v Penze některé události - především opět průtahy místního sovětu ve věci vypravení čs. vlaků na východ. Zprávy o zmíněných přepadech čs. vlaků se k Penzenské skupině dostaly potom až se zpožděním.
Po událostech tzv. Čeljabinského incidentu byl Penzenský sovět (s předsedou Minikinem v čele) značně nervózní, protože z Moskvy obdržel Trockého rozkaz k odzbrojení a internaci Čechoslováků. Uvědomoval si však sílu Čechoslováků v oblasti Penzy, proti kterým v případě boje měl málo sil, protože před několika dny musel poslat velkou část svých jednotek na frontu proti bělogvardějcům (proti atamanu Dutovovi). Žádal proto několikrát telegraficky Moskvu (dokonce i přímo Lenina) o poslání posil k provedení rozkazu - odzbrojit Čechoslováky a v případě jejich neuposlechnutí ke složení zbraní (bylo jasné, že neuposlechnou) je zničit, přeživší internovat. Posily však stále nepřicházely a tak se Minikin snažil splnění nesplnitelného rozkazu Moskvy vyhnout. Obsah jeho telegramu zaslaného předtím do Moskvy s vysvětlením situace jako beznadějné k odzbrojení a zajetí Čechoslováků, z jejichž síly měl Minikin obavy, byl Trockým odmítnut. Přitom mu Trocký pohrozil vojenským soudem v případě neuposlechnutí zmíněného rozkazu. Dále mu Trocký telegramem sdělil, že na pomoc mu tedy posílá několik obrněných vlaků. V Penze bylo také centrum českých komunistů. Ti vystupovali proti Čechoslovákům velmi bojovně. Když však viděli, že Penzenskému sovětu (u něhož působili) chybí absolutní přesila k likvidaci čs. legionářů rovněž nakonec radili akci raději odložit. Penzenský sovět tedy na všechny strany žádal posily - i od okolních oblastních sovětů, kdy k dramatizaci situace často síly Čechoslováků v Penze a okolí i přeháněl, aby dostal jednotek co nejvíce. Večer 26.5.1918 přijel do Penzy oblastní komisař Kurajev, který vystupoval proti Čechoslovákům verbálně velmi radikálně. V té době kulminovala v Penze také propaganda českých komunistů, kteří vyzývali čs. legionáře na nádraží buď k přechodu do jejich rudých gard, případně pracovních oddílů s tím, že kdo neuposlechne této výzvy bude považován za nepřítele.
Na základě zmíněných skutečností, kdy o některých z nich se Čechoslováci dozvěděli, byly toho dne večer příslušníkům 1. stř. pluku rozdány opět zbraně. Ty byly do té doby podle původních požadavků sovětské vlády připraveny v posledních vagónech k odevzdání.
Ráno 27.5.1918 1. stř. pluk vyslal do Penzy na průzkum několik svých vybraných příslušníků. Zároveň poručík Švec, který pluku nyní velel, začal pracovat na plánu k obsazení Penzy. Někteří vysocí ruští velitelé v československých službách nezvládli vypjatou situaci, ztratili nervy a ve strachu rezignovali – například velitel 1. divize Čs. arm. sboru ruský generál Kolomenskij a náčelník jeho štábu ruský plukovník Leontěv. Byly následně místopředsedou OČSNR praporčíkem Medkem zbaveni svých funkcí a zatčeni (posléze byli propuštěni z československých služeb a na základě jejich přání v utajení a přestrojení ještě odvezeni do jejich domovského kraje). Odpoledne toho dne se ještě pokusil Penzenský sovět na svolaném meetingu za městem demagogicky ovlivňovat čs. legionáře, aby složili zbraně a dali se do služeb sovětské vlády, nicméně neúspěšně.
Původní Švecův plán byl obsadit Penzu v noci, kolem 1 hodiny ranní. Tento plán byl však odložen. Do Penzy přijel odpoledne poručík Čeček (velitel celé skupiny). Chtěl se osobně seznámit s vyhrocenou situací na místě. Chtěl také co nejdříve dosáhnout spojení jednotek v oblasti Penzy s ostatními jednotkami v Čeljabinsku, který byl vzdálen přes 1.000 km východně. Zvažoval tedy samotnou nutnost obsazení Penzy, protože pořád byla ještě naděje, že Penzenský sovět nechá raději Čechoslováky v klidu odjet na Čeljabinsk a nebude se mu do boje s nimi chtít. Pro jistotu ale naplánoval přísun 4. stř. pluku (prozatímní velitel poručík Gayer), který se nacházel tehdy v oblasti Serdobska a Rtiščeva. Následně odjel ke 4. stř. pluku do Serdobska vydat potřebné dispozice pro přesun do Penzy. Pokud by se Penzenský sovět nenechal přesvědčit k volnému odjezdu všech čs. jednotek a neposkytl lokomotivy (čs. vagóny byly odstavené bez lokomotiv), měl být použit vypracovaný Švecův plán k obsazení Penzy i se zapojením sil 4. stř. pluku.
Celý den se snažil Penzenský sovět získávat čas dohadováním se s Čechoslováky, pro maximální přísun posil na připravovanou akci proti nim. Čechoslováci však tyto snahy zjistili. Byla pak na československé straně vyhlášena bojová pohotovost, která trvala i přes noc. Očekával se boj.
Následný den, 28.5., přijel na nádraží bolševický vlak se třemi obrněnými automobily, dělem a množstvím kulometů. Jeho osádka (vesměs „rudí“ Číňané, ve službách sovětské vlády) se chovala vůči vše sledujícím Čechoslovákům provokativně. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Ze II. praporu 1. stř. pluku se 5. rota na rozkaz poručíka Švece rychlým útokem vrhla na vlak a prakticky takřka bez výstřelu jej celý zajala i s osádkou. Tato rychlá ztráta ceněných obrněných automobilů a celého vlaku Penzenský sovět šokovala. Přestože se rychle pokoušel sovět s Čechoslováky na oko vyjednávat o vrácení vlaku, tak ve skutečnosti připravoval k boji všechny své jednotky, posílené během posledních dní z okolních oblastí.
Poručík Švec na základě nových skutečností upravil svůj plán. K zajištění nádraží chtěl hned využít ukořistěné ceněné obrněné automobily. Následně na nádraží získat potřebné lokomotivy a poslat jich část do Rtiščeva, aby přivezly vagony s jednotkami 4. stř. pluku. Teprve po příjezdu 4. stř. pluku plánoval zahájení samotného útoku k obsazení Penzy, která byla mimo vojenské síly nepřítele chráněna i přírodními překážkami – město stálo na kopci a bylo chráněno od východu řekou Surou. V držení nepřítele byla také další dvě nádraží na druhé straně města, která mu umožňovala případný přísun dalších posil od Moskvy a Kazaně.
Plán zahájil Švec vysláním předsunutých hlídek za nádraží k městu. Čtyřčlennou hlídku praporčíka Hromádky a praporčíka Vršeckého kolem 14 hodiny u mostu za nádražím napadl bolševický oddíl silnou palbou. Hlídka utrpěla z této palby ztráty jednoho padlého a dva zraněné. Jedním ze zraněných byl praporčík Hromádka. Při ústupu zpět na nádraží ho těžce zraněného donesl praporčík Vršecký. Tato událost byla signálem k boji. Části 1. stř. pluku začaly postupovat podle plánu k obklíčení Penzy ze severu, jihu a východu. Záložní pluk, posílený 8. rotou 1. stř. pluku obsadil nádraží a železniční most. Byly ukořistěny podle plánu lokomotivy, které byly ihned odeslány do Rtiščeva pro 4. stř. pluk.
V rozpoutaném boji byl v tu dobu poměr sil následující:
Bolševické jednotky v Penze (hlavním velitelem byl komisař Kurajev) měly celkem kolem 3.000 (odhadováno však dokonce i 4.000) mužů. Mimo ruských bolševiků bylo z tohoto počtu asi 700 rudých internacionalistů – 500 Němců a Maďarů a 200 českých komunistů (pod velením českého komisaře Štrombacha)… Dále zde byla i rota osvědčených rudých Lotyšů. Bolševici měli velkou převahu ve výzbroji. Mimo 5 děl měli i 400 kulometů a obrovskou zásobu munice a ručních granátů (vesměs výzbroj z dříve odzbrojených čs. vlaků).
Československé jednotky v Penze (pod velením poručíka Švece, který měl nyní svůj štáb na nádraží) měly celkem 2.300 mužů – tj. 3 prapory 1. stř. pluku, část 1. záložního pluku a vlak s novobranci. Měly silný nedostatek výzbroje, hlavně kvůli předchozímu odzbrojování bolševiky. Neměly děla, kulometů měly pouze 26. Dále měly velký nedostatek munice a ručních granátů. Určitou pomocí tak alespoň byly 3 ukořistěné obrněné automobily z rána.
Celé dopoledne trvaly přestřelky s bolševiky. Ti se také pokusili nádraží obsazené Čechoslováky ostřelovat děly, ale bez většího výsledku. Za zmínku jistě stojí, že bolševickému dělostřelectvu velel český komisař Pospíšil… Mezitím Penzenský sovět stále telefonicky vyzýval Čechoslováky ke složení zbraní a vydání důstojníků k potrestání. Dále také stále zoufale na všechny strany žádal u okolních sovětů o pomoc proti Čechoslovákům. Bolševici vystavěli na přístupových cestách ve městě proti Čechoslovákům několik barikád, vytvořili také kulometná hnízda na většině vyšších postavení – na střechách, v oknech, na věžích atd. Dobytí města s takovým množstvím kulometných postavení, chráněného navíc řekami, se tak očekávalo jako těžký úkol. Roty 1. stř. pluku mezitím přes noc během přestřelek se silně střílejícími bolševiky, kteří vůbec nemuseli municí šetřit, obklíčily za tří stran město. Čs. jednotkám na jihu velel podporučík Hrůza, na severu podporučík Voženílek (zde ještě roty z 1. stř. pluku na tomto úseku posiloval 1. záložní pluk) a na východě praporčík Jezvina. Samotný útok na město měl být zahájen podle Švecova plánu ve 4:00. Čekalo se ještě na 4. stř. pluk. Bolševici celou noc silně stříleli do československých pozic, ale bez většího výsledku. Jen plýtvali municí a neuváženě tím prozrazovali svá postavení. V noci také bolševici spálili jeden ze dvou dřevěných mostů přes řeku. Druhý se jim spálit nepodařilo, ale měli ho pod dělostřeleckým obstřelem.
(pokračování příště)
Hlavní prameny:
Archiv autora
Československý denník. Orgán Československé Národní Rady a správy Svazu československých spolků na Rusi. 1918- . Ročník 1918.
Památník čs. legií Čestná vzpomínka. Památník čs. legií Čestná vzpomínka [online]. 2005 [cit. 2007-07-31]. Dostupný z WWW: .
KUTHAN, Pavel. Od Čeljabinsku k válce. Kaleidoskop : Journal legionářských tradic. 2007, roč. 07, č. 2, s. 18-20. ISSN 1802-1409.
MEDEK, Rudolf, et al. Za svobodu, III. díl : Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Vaněk Otakar; Holeček Vojta. Praha : Památník odboje, 1926. 891 s.
PLESKÝ, Methoděj. Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-1920. 1. vyd. Turnov : Nákladem autora, 1927. 388 s.