Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak jestli se cvičili dva roky, tak mohli ve výcviku začínat přímo s Gabčíkem a Kubišem a dalšími, kteří v kryptě kostela v Praze položili život. Nebo nastoupit po výcviku hned po nich.

A je vidět, že se v Británii poučili a nacvičili s nimi , jak v Protektorátu přežívat a existovat i sami o sobě, normálně se někde pohybovat v civilním prostředí a obstát s falešnými doklady i při zběžné prohlídce. A nevypadat neverbální komunikací jako vojáci zrovna převlečení do civilu, ale jako civilisté, co nikdy vojáci nebyli. Což pravděpodobně těm předchozím výsadkářům chybělo, proto se o ně muselo starat tolik Čechů odbojářů a proto jich taky tolik po odhalení výsadkářů padlo.

Snad jen doplnění. Antonín Bartoš po roce 1948 musel opět emigrovat. Neměl s komunisty dobré zkušenosti. V citované knížce se uvádí, že dostal spojení i na komunistický odboj. Ti však odmítli jakoukoliv spolupráci. Patrně měli docela jiné úkoly, hlavně spojené s poválečným obdobím.

Těmto, a nejen těmto, chlapům náleží náš stálý vděk!

Každým rokem se v den výročí v místě seskoku skupiny v Hostišové koná pietní akt u pomníku parašutistů a následuje vzpomínkový noční pochod do Bystřice p.H. Akci navštěvují také synové parašutistů i potomci sítě spolupracovníků. K 75. výročí působení paraskupiny několik radioamatérů provozovalo stanici se speciální značkou OL75CLAY a navázali tisíce spojení se všemi kontinenty na krátkých vlnách. Každé spojení bylo završeno odesláním potvrzovacího lístku s vyobrazením parašutistů a stručným příběhem Clay-Eva.