30.6.2022 | Svátek má Šárka


HISTORIE: Parašutistická skupina Clay-Eva

21.6.2022

Z parašutistických výsadků vyslaných za druhé světové války na Německem okupované území je nejznámějším výsadek z operace Anthropoid. Likvidace Heydricha, prominentní osoby nacistického Německa příslušníky československé armády, měla ve světě pozitivní ohlas. Její různé stránky jsou dodnes předmětem diskusí. V prostoru Protektorátu Čechy a Morava v období války operovaly desítky československých výsadků. Jejich příslušníci se do akcí hlásili dobrovolně s vědomím, že šance na přežití je malá. I když v předposledním válečném roce měli mnozí za sebou dvouletý výcvik a byli připraveni na vše, s čím by se mohli setkat, byl to těžký podzemní boj mnohem horší než boj na frontě.

Jednou z mnoha parašutistických skupin byla skupina „Clay-Eva“ vysazená na Moravě v noci z 12. na 13. dubna 1944. Velitelem skupiny byl čet. asp. Antonín Bartoš (* 12. 9. 1910 Lanžhot; † 13. 12. 1998 New York). Dalšími členy výsadku byli šifrant čet. asp. Jiří Štokman (* 17. 4. 1920 Buchlovice; † 17. 6. 1981 Carmel, USA) a radista čet. asp. Čestmír Šikola (* 28. 11. 1919 Mukařov; † 29. 2. 2008 Malá Skála).

40

Příprava na vysazení byla důkladná. O výsadku se uvažovalo od roku 1942. Součástí výcviku byla „špionáž“ proti Velké Británii. Za simulované situace, kdy na anglickém pobřeží probíhá německá invaze, měli „jako“ pracovat pro Německo. Vybaveni doklady s falešnou identitou sbírali informace o letištích, postupu opevňovacích prací a všem, co by mohlo být pro invazní jednotky důležité. Vysílačkou posílali zprávy do Londýna. Vysílání rušilo rozhlasový poslech u pana domácího, proto si museli opatřit novou vysílačku. S ní pak vysílali z jiného místa. Velitelé v Londýně sledovali jejich počínání a oceňovali konspirační vlohy příslušníků československé zpravodajské služby. Bylo sehráno zatčení člena skupiny a výslech na policejní stanici. Ve všech úkolech skupina obstála. Byla to však stále jen hra, nesrovnatelná s tím, čemu bude skupina vystavena po svém vysazení v protektorátu. „Pamatujte na jedno“, řekl jim školitel, „při práci v nepřátelském území se můžete zmýlit jen jednou, jakmile se jednou dostanete k výslechu na gestapu, již nikdy nebudete mít možnost, abyste se zmýlili“.

Podle plánu měli být shozeni u Přílep na Holešovsku. Navigace nebyla dokonalá a tak se stávalo, že některé výsadky se ocitly i mimo protektorát, na Slovensku. Po zakopání padáků, balícího materiálu, kombinéz a kufrů se vydali severovýchodním směrem, kde se chtěli přes Hostýnské vrchy dostat do Valašského Meziříčí nebo do Rožnova pod Radhoštěm a hlásit se na určených adresách. Všechna spojení a hesla ale pocházela z let 1939-1940. Dali je příslušníci československé zahraniční armády, kteří o adresátech předpokládali, že ochotně přijmou parašutisty, ukryjí je a budou je podporovat. Jednu ze svých dvou stanic zakopali do koryta potůčku s tím, že se pro ni později vrátí. Při náhodném setkání s neznámým člověkem na lesní cestě předstírali, že se vracejí od známých a zabloudili. Tak zjistili, kde se nacházejí. Věděli, jak si v takové situaci počínat, aby nevzbudili podezření. Mapu velké oblasti měli v hlavě. Na otázku, odkud jdou, dokázali pohotově a hodnověrně odpovědět. Dojít do Rožnova nebo do Valašského Meziříčí nepřicházelo do úvahy, proto se rozhodli pro Bystřici pod Hostýnem, kde se jim podařilo ubytovat v domě Oldřicha Procházky. Ten už o nich od manželky věděl a řekl jim, že je udal na četnické stanici. Teprve po jejich reakci se přiznal, že si je tím jen prověřoval, zda jde o skutečné výsadkáře a ne o provokatéry. U Procházků, kteří měli malé děti, nemohl trvale zůstat. Hrozilo nebezpečí, že by se děti mohly někde o návštěvě zmínit. Tak začala činnost skupiny Clay-Eva.

Hlavní činností skupiny byla zpravodajská činnost. Velmi rychle se podařilo vytvořit skupiny spolupracovníků v Holešově, Kroměříži, Přerově, Hranicích, Valašském Meziříčí, Vsetíně, Zlíně, Uherském Brodě, Hodoníně a Brně. Jednání s účastníky domácího odboje byla často složitá. Bývalí důstojníci armády se například podivovali nad tím, že nebyl ze zahraničí poslán žádný vyšší důstojník. Bartoš jim to vysvětloval tím, že celý výcvik je pro starší osoby náročný. Nejde jen o seskok. Varoval také před získáváním bývalých důstojníků pro zpravodajskou činnost. Vědělo se, že gestapo všechny dřívější československé vyšší důstojníky hlídá, nasazuje na ně konfidenty a proto se s nimi počítá až při ozbrojené akci. Domácí odboj požadoval výsadek zbraní, ten se ale stále odkládal. Londýn se to snažil vysvětlit. Podle jeho říjnové depeše se válka protáhne pravděpodobně až do jarních měsíců roku 1945. Mnohdy bylo těžké lidi zapojené do odbojové činnosti přesvědčit, že je nutno vytrvat ve zpravodajské činnosti. Ta měla přednost. Jen v měsíci září 1944 poslala skupina 160 zpráv. Hlásila transporty vlaků, počty letadel na letištích, dislokaci německých posádek, početní stavy mužstva, jména velitelů, pohyby vojsk a detailní informace o zbrojní výrobě. Je až neuvěřitelné, jaké podrobnosti se skupině podařilo získat. Museli mít informátory přímo na úřadech, ve zbrojovkách i u dráhy.

Členové skupiny se dostali do přímého styku také s konfidenty gestapa. Jeden konfident se Bartošovi chlubil, že má „svého“ člověka na gestapu v Brně, který ho o všech opatřeních gestapa informuje. Dne 5. listopadu 1944 od konfidenta Bartoš získal cyklostylovaný výtisk návrhu na úpravu hospodářských poměrů v osvobozené republice. Ještě téhož dne o tom informoval v rádiové depeši. Za dva dny došla odpověď přímo od Edvarda Beneše, který varoval před lokálními převraty, které by neměly souvislost s celkovým odbojem a celostátním politickým programem.

Až do 28. prosince 1944 pracovala skupina v Bystřici pod Hostýnem. Pak se musela často přesouvat. Nad všemi, kteří byli do její činnosti zapojeni, se vznášel Damoklův meč v podobě zásahu gestapa. Desítky spolupracovníků z těch, kteří poskytli přístřeší nebo se skupinou nějak spolupracovali, zaplatily za svou odvahu životem. Skupina Clay-Eva poskytla svou zpravodajskou činností cenné informace. Byla jedinou skupinou, která se přes mnohé obtíže a pronásledování gestapem udržela po celý rok a po celou dobu byla ve spojení s československou vládou. V roce 1944 nebyly o výsledku války pochybnosti. Přesto se členové skupiny dobrovolně vydali na nebezpečnou misi. Měli vynikající výcvik, ale také štěstí, že se jim dostalo pomoci od mnoha obětavých lidí, kteří si rovněž byli vědomi, že dávají v sázku svůj život.

Pozn.: Fotografie parašutistické skupiny Clay-Eva převzata z publikace Radimíra Kunce Clay-Eva volá Londýn, vlastním nákladem autora, Brno 1948.



Pečujte o svou pokožku s kouzelnými oleji Bi-Oil
Pečujte o svou pokožku s kouzelnými oleji Bi-Oil

Proč je nutné v létě dvojnásob pečovat o pokožku? Protože právě v létě je vystavena mnoha negativním vlivům. Zapojte se proto do soutěže o 6...