V roce 2013 uspořádali důchodci v obci Tichá výstavu pod názvem „Alžběta Fojtíková − lidová malířka“. Obdobnou výstavu v té době zorganizovalo i občanské sdružení Tichánek. Získat exponáty pro obě výstavy nebyl až zas takový problém. Většina občanů Tiché má doma nějaký ten autorčin obrázek či jejími kresbami vyzdobené talíře, misky, hrnky či vázy, nebo také šátky, na nichž se skví různé květiny z okolí. Oběma výstavami si občané tehdy připomněli, že Alžběta Fojtíková se v Tiché před sto lety, 19. dubna 1913, narodila.

lada3

V rodině zedníka Josefa Fojtíka a maminky, rozené Čulákové (Tichá č. 188), měli celkem pět dětí. Čtyři děvčata a jednoho chlapce Josefa. Ten projevoval také značné výtvarné nadání. Učil se malířem u frenštátského Jana Bartoše (ano, u tatínka malíře Břetislava Bartoše), bohužel však v patnácti letech zemřel. Již ve škole maloval divadelní kulisy a stavěl na poli hrady. Otcova zedničina a malé políčko rodící převážně brambory byly ve své době poměrně obtížnou obživou. Nelze se tedy moc divit tomu, že tatínek Alžbětě (1913-1972) připomínal, že by ji radši viděl s „motykou v ruce, než se štětcem“. Jiného mínění byl ovšem její učitel kreslení Josef Petr z Frenštátu pod Radhoštěm, který jí nosil keramické misky z hrnčířské manufaktury Vojtěcha Mynáře. Ty ona dovedně zdobila různými ornamenty a její učitel je lakoval, aby zůstaly zachovány.

lada2

Nakonec se přičiněním členů frenštátské umělecké skupiny Koliba dostala v roce 1944 do kurzu školy uměleckých řemesel v Brně, kde se učila technice malování na sklo. Během svých uměleckých počátků se potkala s malířem krajinářem Janem Hrnčárkem, s malířem samoukem Ludvíkem Bortlem a také s akademickým malířem Antonínem Strnadlem z Trojanovic. K malování na sklo ji vlastně navedl zasloužilý umělec Jiří Trnka. Takže měla dobré učitele.

Tématy jejích obrázků byly, jak jinak, valašské obyčeje a zvyky a samozřejmě krásná beskydská příroda kolem. Některá její dílka jsou vystavena v Muzeu ve Frenštátě a část jich také najdeme ve sbírkách Slezskému muzea v Opavě. Ale stovky jejích obrázků a maleb najdeme mezi jejími spoluobčany. Odešla z tohoto světa v únoru 1972 tak tiše, jak celý život žila. Všichni ji pamatují jako milou, usměvavou, pohodovou a vstřícnou ženu. Její hrob najdeme naproti zadnímu vchodu do tichavského kostela.