Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dnešní ODS je politicky tak trochu Občanské Fórum roku 1990, nebo ještě spíše Občanským hnutím z roku 1991. Možná ještě okořeněná Unií svobody z roku 1998, psáno v článku. Doplňuji ještě prolezlá eurohujerstvím a napadená zelenou plísní.

Stručně: Dnešní ODS už není ODS.

Zásadní zlom přišel, když ti, co slibovali podporu soukromého podnikání a vypořádání se s komunisty začali dělat pravý opak. A pak, když se z boje o lepší společnost stal boj o koryto v jejím vedení. Třetí etapou je zdá se boj o místa tak vysoká, že na ně ani zákony nedosáhnou.

Kdyby aspoň ten DeepState byl národní! Jenže to je přebarvená Internacionála.

Nikdy nezapomenu, když mi Petr Uhl (spička v OF) řekl, že je politicky revoluční marxista a jak Dienstbeer a Pithart měli starost, aby revoluce nezačala požírat vlastní děti. To vše před volbami roku 1990.

A je to furt dokola. Uděláme cokoli jen když zůstaneme u vesla MY a ne ONI. Zrovna včera bylo další kolo.

Budu prezidentem do svobodných voleb, sliboval Havel. Samozřejmě své slovo nedodržel, stejně jako nedodrželi své sliby další revoluční protagonisté.

Dík autorovi za jeho příspěvek do diskuse o cestě ODS od strany, která svou systematickou snahou o ustavení jasných pravidel tržního hospodářství a fungování bezpřívlastkové demokracie ke straně její dnešní kormoutivé podoby. Prvotní a nemile překvapivý volební úspěch z r.1992 nebyl odeesce nikým z jejích soupeřů, tedy rozličných Obrodných proudů, elitních nepoliticky uvažující hledačů třetích cest či salonních antikomunistů a bohužel i potenciálních spojenců zapomenut, dokud se její představitelé vždy po částech během času nepřizpůsobili požadavkům bruselských dozorových orgánů.

Věci před pěti lety došly až tak daleko, že se ODS stala záchrannou sítí pro strany, které se o její pád z evropského politického Olympu nejvíce zasloužily.

Dobré shrnutí tehdejších událostí

Václav Klaus v 90. letech byl asi jediný opravdový politik. Mluvil jasně, měl srozumitelnou vizi a nebál se nahlas říci "tohle dělat nebudeme"

NEPŘECHVÁLIT

Lidé mají krátkou paměť. Zažil jsem budování OF u nás na vesnici kde jsem tehdy byldlel. Na ustavující schůzi OF v sále místního kina, seděl v čele OF na pódiu člověk, který se před cca dvěma měsíci chlubil na jedné demonstraci u místní fabriky, že ON právě nyní vstupuje do KSČ aby ukázal lidem, KDO je ten komu nutno věřit a koho následovat. Za dva měsíce seděl v čele OF....a jeho spolubratři jako by byli slepí. Když přišli za mnou jako jedním ze známých rebelů a antikomunistů, poslal jsme je do řiti s tím, že pokud mezi nimi budou takoví lidé, nemám s nimi co řešit. A to je myslím krásný obrázek té doby a to co se děje stále od té doby.....jen to lidé prostě nevidí a nechtějí vidět. Proč? Protože slepota je pohodlnější. Proto máme na hradě koho máme a proto mu tolik lidí tleská..........

Někteří lidé jsou prostě aktivnější, vždy a všude.

Nejen na Hradě.

Po každé revoluci zákonitě proběhnou určité politické změny bez extra zásluh politiků, třebaže politici mají tendenci zásluhy si přivlastnit. I OF bylo v určité fázi zákonité, no a pak zákonitě nastoupily politické strany. No a proto, že jsme naskočili na kapitalismus, tak zase zákonitě proběhly určité změny někdy pozitivní, někdy negativní. A politici se opět bušili do prsou, že je to jejich zásluha, přitom šlo z větší části o zákonitosti. Pak už spíš šlo jenom o to, kdo se z těch nahoře uchytí v politice a nebude muset makat, a kdo skončí tak, že bude muset být nějak zapojen do běžného výrobního procesu, tedy neflákat se, ale něco dělat.

Relativně dobře připraven byl v těch dnech Prognostický ústav. Vzpomenula si na něj Rita Klímová. A do OF vstoupil za bukem čekající (a zřejmě připravený) "doktor Volf". Pak se rozpadlo OF a v r. 1992 i republika. Ztráty byly velké. ODS ovládlo devadesátky se všemi plusy i mínusy.