Moře v oblasti Kurilských ostrovů je v listopadu vždy bouřlivé. 25. listopadu 1941 byla hustá mlha, takže flotila šesti letadlových a desítky doprovodných lodí opustila kotviště japonského válečného námořnictva téměř nepozorovaně. Během příštích deseti dnů sledovala za přísného radiového ticha opuštěnou 43. rovnoběžku. Cílem byl bod na mapě vzdálený asi 230 mil severně od Pearl Harboru. Admirál Yamamoto očekával zhroucení diplomatických jednání mezi japonskou vládou a Spojenými státy a chtěl mít údernou flotilu včas na místě, z něhož by okamžitě po vyhlášení války mohl zahájit překvapivý útok.. Dne 2. prosince přijal radista vlajkové lodi Abukama kódovanou větu „vystupte na horu Niitaka“. Pro velitele seskupení admirála Naguma tím začala válka.

Plán útoku na Pearl Harbor načrtl admirál Yamamoto v listopadu 1940 podle příkladu úspěšného útoku britských námořních letounů na italskou základnu v Tarantu, při němž Angličané potopili tři italské bitevní lodě. K rozpracování plánu si našel perfektního spolupracovníka - důstojníka admirality Gendu, který byl v době britského útoku na Taranto japonským námořním atašé v Londýně. Genda okamžitě zkorigoval původní Yamamotův plán použít bombardérů z pozemních základen, z nichž by po zničení bitevních lodí v Pearl Harboru osádky vyskákaly do moře a byly posbírány čekajícími ponorkami. Genda přesvědčil Yamamota, že hlavní údernou silou moderního námořnictva jsou letadlové lodi.

Dne 6. prosince večer byly letadlovky Akagi, Kaga, Hiryu, Soryu, Shokaku a Zuikaku na určeném místě. Na stožár Akagi byla slavnostně vytažena vlajka válečného námořnictva, pod níž v roce 1905 flotila admirála Toga zničila u Cušimy ruské loďstvo. V podvečer však dostal Genda zdrcující zprávu od námořní rozvědky. Z očekávaných šesti amerických letadlových lodí nebyla v Pearl Harboru ani jedna. Genda by operaci nejraději odvolal, ale vzhledem k pevně stanovenému plánu operací to nebylo možné. Pro Naguma a jeho náčelníka štábu admirála Kusaku bylo osm bitevních lodí v Pearl Harboru dostatečným cílem. Navíc se podle poslední zprávy do přístavu vrátily těžké křižníky obvykle doprovázející letadlovku Enterprise, takže se dalo čekat, že aspoň jedna mateřská loď bude ráno v přístavu.

Těsně před svítání odstartovalo z palub japonských lodí 183 letadel. 43 námořních stíhaček A6M2 Zero-sen mělo vyčistit nebe nad přístavem od hlídkujícího nepřítele. 51 střemhlavých bombardérů Aichi D3A2 Val a 49 přízemních bombardérů Nakajima B5N2 Kate bylo vyzbrojeno protipancéřovými pumami, zatímco zbytek 40 Kate nesl speciální torpéda pro útok v mělkých vodách.

Američané se cítili v kotvištích Fordova ostrova bezpeční. Jejich vlastní torpéda potřebovala k leteckému útoku daleko větší hloubku než jakou měl záliv Pearl Harboru. Nepředpokládali, že by Japonci mohli vymyslet něco dokonalejšího. Tajemství japonských torpéd bylo v jednoduchosti – velké stabilizační plochy a útok podniknutý z hladinové výšky.

V době startu první vlny se do přístavu snažily vplížit tři miniaturní japonské ponorky. Ve 4 hodiny ráno spatřila hlídka minolovky Castor věžičku jedné z nich. Torpédoborec Ward, který přispěchal na místo, nemohl ponorčičku najít. Kontakt zůstal nepotvrzen a komunikační centrum podle platných regulí nepovažovalo za nutné vyhlásit poplach. Velitel tichomořské flotily admirál Husband L. Kimmel klidně spal.

V 6:45 narazil torpédoborec Ward na miniaturní ponorky znovu. Během několika minut byly obě zničeny palbou děl a hlubinnými náložemi. Hlášení o zásahu opět skončilo u operačního důstojníka v komunikačním centru. Velitel pozemních sil generál Short se soustřeďoval na první golfovou jamku.

Oahu je hornatý ostrov a na jeho severovýchodním cípu, na kopci Opana, končila v 7 hodin ráno vojínům Lockardovi a Elliotovi služba u radaru. Záblesk na okraji obrazovky je však přiměl zůstat. V 7:06 ohlásili dozorčímu důstojníkovi velký svaz letadel mířících o Oahu rychlostí 150 uzlů. Ten je však uklidnil, že se jedná o skupinu bombardérů B-17 na cestě z Kalifornie. Po pravdě řečeno, na účinnou obranu už bylo stejně pozdě. Letiště byla opuštěna, letouny úhledně zaparkované jeden vedle druhého v řadách, aby se snadněji hlídaly před sabotáží a flotila kotvila bez páry.

V mracích nad Oahu rozdělil velitel první vlny Mitsuo Fučida letouny přesně podle nacvičeného plánu. Po očekávaných amerických stíhačkách ani stopy. To Fučida ještě netušil, že japonské ultimatum s vyhlášením války nebylo doposud předáno. Překvapení bylo dokonalé. V 7:53 uslyšeli piloti ve sluchátkách smluvené heslo k útoku: „Tora, tora, tora..“

První bomby dopadly na námořní leteckou základnu na Fordově ostrově a vzápětí na další letiště na Oahu. Během dvou minut zničili útočníci všech 33 strojů na letišti Kanehoe a 33 letadel na základně Ewa. Chaos na letišti Hickham dovršil přílet neozbrojených bombardérů B-17, které se snažily přistát mezi dopadajícími pumami. Na letišti Wheeler se několik pilotů pokusilo odstartovat stíhačky P-40, ale nepovedlo se to žádnému. Jedině pilotům Kennethu Taylorovi a Georgi Welchovi se podařilo dojet na nedokončené a nebombardované letiště Haleiwa. Třikrát během útoku odstartovali na zastaralých Curtiss 36A (ve filmu Tora, Tora, Tora to byly ahistoricky P-40) a sestřelili sedm japonských letadel. Jinak to byla pro Američany katastrofa. V neděli ráno bylo na Oahu 349 letadel. Ale z toho jen 88 stíhacích, většinou P-36, které by ve vzduchu stejně neměly proti Zerům šanci. Na konci dne spočítali 188 zničených a 159 těžce poškozených strojů. Mezi nimi bylo i 9 z 18 strojů z letadlovky Enterprise, která se pro poruchu palivového systému opozdila a v době útoku byla ještě 200 mil od základny. Některé z nich pravděpodobně sestřelila protiletecká obrna napadených lodí. Piloti však stačili ještě varovat Enterprise, aby se do přístavu nevracela. Z dvanácti B-17 jich díky pevné konstrukci 11 přežilo. Hlavní hangár v Kanehoe byl zničen, když poručík Fusata Iida úmyslně namířil střelbou poškozené letadlo do budovy. Temná předzvěst budoucích útoků kamikaze.

Zakotvené lodi neměly šanci. První dvě torpéda zasáhla starou bitevní loď Utah a křižník Raleigh. Torpéda z dalších letadel poslala ke dnu křižník Helena a minolovku Oglala. Na druhé straně ostrova kotvilo ve dvou řadách pět bitevních lodí. První oběti torpéd z nízko letících Kate byly Oklahoma, West Virginia a technická loď Vestal. West Virginia byla zasažena šesti torpédy, ale jako zázrakem se nepřevrátila a dosedla na dno ve vzpřímené poloze. Oklahoma to štěstí neměla. Pět torpéd rozpáralo její pravý bok natolik, že se během osmi minut obrátila kýlem vzhůru.

Ve vnitřní řadě byly zasaženy střemhlavými bombardéry lodi Maryland a Tennessee. Během těchto náletů se Američané začali bránit. Otevřely se sklady s municí, některá však byla dvacet let stará a selhala. Munice ve skladišti Arizony, do něhož prorazila japonská bomba, bohužel neselhala. Mohutná exploze roztrhla Arizonu na dvě části, které se okamžitě potopily. Bitevní loď s sebou vzala na mořské dno skoro 1100 mužů posádky. Dnes je nad Arizonou vybudován památník. Pod hladinou modrého zálivu jsou jasně viditelné kontury lodi, z níž dodnes po kapkách uniká olej.

V 8:15 dal Fučida povel k návratu první vlny. Ve zmatku bombardování pronikly do přístavu další miniaturní ponorky. Torpédoborec Helm poškodil jednu z nich natolik, že uvázla na mělčině a její kapitán Sakamaki se tak stal prvním japonským válečným zajatcem. Druhou ponorku zaměřil torpédoborec Monagham a zničil ji hloubkovou náloží.

Námořníkům na Nevadě se podařilo roztopit kotle a bitevní loď se pomalu rozejela ve snaze opustit přístav. Ve stejném okamžiku se nad Pearl Harborem objevila druhá vlna japonských útočníků. Nad Nevadou se rozpoutalo peklo. Během dvou minut začala hořet a potápět se. Japonci pochopili, že kdyby se jim podařilo potopit Nevadu v plavebním koridoru, byl by Pearl Harbor jako přístav vyřazen z činnosti na dlouhou dobu. Stejné nebezpečí vycítil i kapitán Nevady a úmyslně s ní najel na pobřežní mělčinu. Díky soustředěnému útoku na Nevadu Japonci přehlédli tanker Neosho plný leteckého benzinu. Kdyby ten explodoval, v kotvišti mohl zapálit tři bitevní lodě. Naštěstí doktrinární Japonci považovali za důstojný cíl pouze bitevní lodě.

Zůstal poslední velký nedotčený cíl – vlajková loď Pennsylvania, která byla právě v suchém doku opravována. Byla zasažena jen jednou. Hůře dopadly torpédovky Cassin a Downes. V 9:37 vybuchla po zásahu pumou na Cassinu prachárna. Loď se obrátila kýlem vzhůru a přitom doslova rozmáčkla Downes. Zanedlouho poté výbuch doslova rozmetal torpédoborec Shaw. Torpédoborec Curtiss byl zasažen nejen pumou, ale i havarujícím japonským bombardérem.

Byla to poslední oběť japonského přepadení. Po návratu na palubu Akagi naléhal Fučida na admirála Naguma, aby spustil ještě jednu vlnu letadel. Na Oahu zůstalo ještě mnoho nedotčených cílů a obrana byla zanedbatelná. Opatrný Nagumo odmítl a dal povel k návratu. Tak se stalo, že rozsáhlé sklady paliva a munice na Oahu zůstaly nedotčeny. Podobnou příležitost už Japonci během války nikdy nedostali. Podle velitele amerických námořních sil v Pacifiku admirála Chestera W. Nimitze se Nagumo a Kusaka spokojili s taktickým vítězstvím, když měli na dosah ruky vítězství strategické.

Nagumo byl s výsledkem přepadu spokojen. Za cenu všech pěti miniaturních ponorek a 29. letadel Japonci potopili nebo těžce poškodili 18 válečných lodí, zničili 80% protivníkových letadel a zabili 2403 Američanů. Pro svět zvyklý poměřovat sílu námořních velmocí počtem bitevních lodí to byl totální americký debakl. Ve skutečnosti nebyly následky útoku tak katastrofální. Zničené bitevní lodě byly většinou zastaralé a jen těžko se mohly měřit s moderní německou a japonskou technikou.

Útok na Pearl Harbor přesvědčil velení amerického námořnictva, že rozhodujícím činitelem moderní námořní války je letectvo a nikoliv linie bitevních lodí. Schopnost improvizovat a rychle reagovat byla vždy americkou předností. Během měsíce byla celá tichomořská flotila přebudována. Základem se stala rychlá úderná skupina (Fast Carrier Task Group) lodí soustředěných okolo letadlové lodě. Druhou rozhodující zbraní byly ponorky. V době přepadu Pearl Harboru měly USA 112 ponorek a 65 dalších se dokončovalo. Žádná z nich nebyla poškozena, stejně jako žádný z těžkých křižníků.

Tato síla rozhodla o konečné porážce Japonska vlastně už v prvních hodinách útoku na Pearl Harbor. Nagumovi piloti přehlédli pozemní nádrže obsahující čtyři a půl milionu galonů, paliva, bez něhož nemohla pacifická flotila operovat. Nezničili ani jedinou elektrárnu, ani jediný dok. Většina poškozených lodí byla opravena a zmodernizována a během několika měsíců zpátky ve službě. Podrobné analýzy z dostupných dokumentů dokazují, že pro Američany vlastně bylo štěstím, že k přepadu došlo bez varování. Většina lodí byla poškozena v přístavu a dosedla na mělké dno. Pokud by k útoku došlo na volném moři, byly by zřejmě všechny lodě ztraceny s daleko většími ztrátami na životech. Bez leteckého krytí neměly ani moderní britské lodě Repulse a Prince of Wales proti japonským letadlům šanci a obě byly potopeny. Studie dokazují, že i kdyby se podařilo odstartovat americkým stíhačkám včas, nic by to na výsledku útoku nezměnilo, jen ztráty japonských a amerických pilotů by byly vyšší.

Genrál Short i admirál Kimmel byli odvoláni z funkcí, vyšetřováni vojenskými autoritami i výbory Kongresu a shledáni zodpovědnými za katastrofu. Jejich nadřízení, zejména admirál Stark a generál Marshall, jejichž byrokratická mašineri neuznala za vhodné velitel Oahu včas informovat, postiženi nebyli. Admirál Kimmel se bránil až do konce života a dosáhl částečné revize odsouzení, ale až v roce 1996, 28 let po smrti, se mu dostalo zadostiučinění a byl rehabilitován.

Japonská převaha trvala jen půl roku, do 4. června 1942, kdy světem proletělo jméno ostrůvku Midway.

Předchozí část: Cesta k Pearl Harboru