Běh západního světa razí progresivisté. Hýbají Amerikou, ovládli její univerzity i média, řídí velké korporace. V Německu se chystají vládnout pod vlajkou Zelených. Jejich avantgardou jsou party jako Antifa, BLM či bojovníci za sociální spravedlnost. Prostě lidé, kteří by před 150 lety hájili barikády Pařížské komuny. Ale jak se ke Komuně, prvnímu pokusu o diktaturu proletariátu, staví dnešní moderní levice? Co si o tom myslí lidé jako Maláčová, Petříček, Rychlíková či Uhlová? To je otázka.

Pařížská komuna byla vyhlášena 18. března 1871 po vojenské porážce Francie. Vydržela jen dva měsíce, ale její požadavky znějí i dnes povědomě: nahradit policii a armádu národní gardou, zavést volitelné a sesaditelné úředníky, sociální opatření ve prospěch pracujících, bezplatné školství, rovnoprávnost žen…

Proč se tedy k její tradici pokroková levice moc nehlásí? Snad z téhož důvodu, proč se nehlásí k proletariátu. Pro Karla Marxe byla Komuna prvním příkladem diktatury proletariátu. Milan Hlavsa, frontman Plastiků, v 90. letech říkával, že diktaturu proletariátu nahradila diktatura peněz. A dnešní progresivní levice považuje proletariát za škodnou, za bigoty a tmáře, kteří hlasují pro Trumpa, brexit či Miloše Zemana. Třídní hledisko nahradila rasovou, etnickou, náboženskou či genderovou identitou. Jak říká francouzský filozof Pascal Bruckner, „starému bílému muži“ je dovolena jediná identita – identita pokání.

Představa diktatury proletariátu pokrokáře děsí. Diktatura prekariátu (vrstev, které globalizace připravila o pevná pracovní místa a vazby) je nemyslitelná. Hegemonem revoluce už nemůže být proletariát, ale ti, kterým se říká hipsteři – mladí, zaopatření, pokrokově uvažující lidé ve společnosti i v čele korporací a globálních komunikačních společností. Neusilují o „diktaturu hipsteriátu“, protože praktickou moc již vykonávají skrze Facebook, Twitter, Google či Amazon. O něčem takovém se komunardům před 150 lety ani nesnilo.

LN, 18.3.2021