V neděli 15. srpna 1943 brzy ráno zjistili obyvatelé bialystockého ghetta, že v ulicích Połna, Częstochowska, Kupiecka a taky v ulici Nowy Swiąt a jinde jsou rozestaveny kordony německých vojáků, každý s výhrůžně namířeným samopalem. Příslušníci SS a gestapa, kteří vtrhli do domů a bytů, nenechávali nikoho na pochybách. Raus! Schnell! Od června 1941 zbývalo v ghettu ještě třicet tisíc židovských mužů, žen i dětí - a ti všichni se měli teď postupně dostavit na shromaždiště v ulici Jurowiecka a odtamtud - s rukama nad hlavou - přejít, přebelhat a překulhat až k nádraží. - Pod ozbrojeným dohledem wehrmachtu a oddílů SS a také vojáků z kolaborantské Nacionální ukrajinské armády - měli nastoupit ukázněně do vagonů pro dobytek - a nechat se v nich odvézt - prý do města Lublin. Bude tam pro vás práce! křičeli esesáci. Budete tam v bezpečí! ujišťovali gestapáci zoufalé ženy s dětmi.

Ve stejné ráno mezi lidmi v ulicích - všichni byli nenadálou akcí zaskočeni a vystrašeni - se objevily letáky.

"Židovští bratři! - Je důležité, abyste věděli, že ti, kteří jsou transportováni na práci, nejdou na práci, ale na smrt. Ta práce končí v plynových komorách a v krematoriích a na hořících hranicích. Židovští bratři! - Uvědomte si, že nás odvážejí do Treblinky, aby nás otrávili jedovatým plynem a pak spálili naše těla. Nechoďte dobrovolně na smrt! Jsme slabí na to, abychom ochránili naše životy, ale jsme dost silní, abychom chránili naši židovskou čest a lidské hodnoty. Nepřítel musí svými životy splatit naši prolitou krev. Neumírejme bez boje! Jděte do lesů, jděte k partyzánům. Vezměte mrtvým Němcům zbraně! Když budete bojovat, přežijete a nadechnete se svobody!"

Autorem textu na letácích byl Daniel Moszkovicz, člen vedení odbojových skupin, které se organizovaly v ghettu už víc jak rok. Většinu v těchto skupinách tvořili mladí lidé, kterým navzdory nelidským životním podmínkám, panujícím v ghettu, zbývalo nejvíc sil. Také velitel odboje Mordechaj Tenenbaum byl mladý, sedmadvacetiletý Varšavan, kterého po porážce Polska a zahájení německé okupace vyslala Židovská odbojová organizace, aby organizoval ozbrojený odpor v Kovelu a Vilně, a později v Białystoku. Kolem Tenenbauma se v bialystockém ghettu zorganizovalo asi tisíc mužů i žen, odhodlaných k povstání. Měli několik samopalů, asi dvacet pušek a trochu munice, pár pistolí, svépomocí vyrobené ruční granáty, skleněné láhve s benzinem, nože, ocelové hole s nabroušeným hrotem a kyje ze železných trubek. A měli plán, jak využít vzniklého chaosu, založit na důležitých místech ghetta požáry, zničit ohrazení (kolem ghetta nebyla postavena zeď jako ve Varšavě, nýbrž dřevěná hradba) a uniknout z likvidovaného ghetta do lesů k sovětským partyzánským oddílům.

Jak sdělit dnešním lidem, co se dělo před šedesáti devíti lety v deset hodin dopoledne na ulicích Gorna, Ciepla a Chmielna? Povstalci ze svých úkrytů vypálili na na německé stráže salvy z pušek a samopalů. Podařilo se jim taky roznítit několik požárů; největší oheň planul v ulici Fabryczna nad továrnou, kde se zpracovávaly bavlněné materiály. Pohledy na mrtvé Němce a zbraně, které židovští bojovníci získali, znásobily jejich odvahu. Snažili se využít svého překvapujícího útoku, prorazit obklíčení a uniknout pryč z ghetta. Počítali také s tím, že proudy lidí postupující směrem k nádraží se zastaví a vyslyší varování povstalců, přidají se k povstání nebo se budou snažit uprchnout.

V průběhu boje se už v nedělním odpoledni ukazovalo, že se povstání nezdaří. Němci začali rychle situaci v ghettu kontrolovat. Měli bohaté zkušenosti s potlačením povstání ve varšavském ghettu, při kterém ztratili hodně vojáků. Měli desetinásobnou přesilu. Měli samopaly, kulomety a obrněné vozy. Obsadili ve vyklizených několikapatrových domech okna, odkud s přehledem stříleli po povstalcích. Použili i letadla, která při nízkém letu ostřelovala povstalecké pozice a úkryty. Pokus zastavit na opačné, severovýchodní straně ghetta lidi, odcházející na nádraží, selhal. Ti se povstání neúčastnili. V dalších dnech a hlavně v nocích se ještě na několika místech bojovalo. Počet obětí na straně povstání rychle narůstal. Záložní tajný bunkr, do kterého se uchýlilo několik desítek bojovníků, byl prozrazen udavačem - gestapo mělo mezi Židy "své lidi" - a taky výpověďmi mučených obětí. Boje skončily 26. srpna. Skupina bojovníků se prodrala na svobodu narychlo vybudovaným podkopem, ti se přidali k partyzánům.

Transporty ze zlikvidovaného bialystockého ghetta mířily do vyhlazovacích táborů Treblinka, Majdanek, Poniatowa, Blizyn, Auschwitz... Známá a často zmiňovaná krutá historie o osudu 1196 dětí a 53 doprovázejících dospělých osob, deportovaných v té době z Białystoku do Terezína a posléze do plynových komor v Osvětimi, je jenom výstražným vykřičníkem za závěrečnou větou, kterou připsal doktor Szymon Datner pod svou studii Walka i zagłada białostockego ghetto:

Memento Germanie!

© Petr Kersch, Děčín, srpen 2012