Od okamžiku vypuknutí první světové války, Itálie, člen Trojspolku, vyjednávala s Rakousko-Uherskem (respektive jen Rakouskem, Uher se to s výjimkou italského nároku na Zadar netýkalo) o předání italské části Tyrol, jakož i Terstu a Istrie, Římu. Nedohodli se, takže Itálie se nakonec dohodla s Dohodou a vyhlásila Rakousko-Uhersku válku. 23. května 1915 (ale až v srpnu i Německu). Známe ze Švejka, podobně jako si právě ze Švejka pamatujeme 91. regiment.

Kromě Tyrol, kde strategická výhoda byla na straně R-U, se válčilo také v Juliánských Alpách a tam byli Italové úspěšnější. Rakousko teprve v červenci 1914 otevřelo strategický tunel z Bohinjské Bistrice, jedinou komunikaci na tuto frontu, ale Italům se podařilo odříznou jeho jižní vyústění. Takže se válčilo hlavně tam, kde se dnes rozkládá Triglavský národní park, přes který tenkrát nevedla žádná cesta. Plus na řece Soči (tehdy Isonzo).

Že by se tohoto tamního válčení účastnil i 91.regiment, se arciť ve Švejkovi nedočteme, ale byl tam, je tam jen zmínka o tom, že na Soči dostávalo Rakousko na kalhoty.

Silnice za Bohinjskou Bistrickou končí parkovištěm u vodopádů (kam jsem v mladším věku šplhával, ale poslední dobou už se mi do těch 1440 schodů nechce). Díky každoročním konferencím slovinského PEN klubu (na nedalekém Bledu, ten ostatně pro maršála Tita zveleboval nám známý Plečnik) jsem tam byl od roku 1979 jen s několika málo výpadky každoročně. Ačkoli automobily se přepravují tunelem navagonované, tedy pokud nevlastníte 4x4, odvážil jsem se (byl od Hertze) i vrchem, cestou vybudovanou v létech 1915-1917 ruskými válečnými zajatci (v přípravě na Caporetto – dnes Kobarid). Cosi přes 34 000 jich během toho budování zemřelo, hlavně v lavinách, jak se poučíte v Ruském ošetřovaném památníku. Ale teprve loni jsem objevil i hřbitov 91. regimentu, jen kousek od parkoviště u vodopádů. Byl totiž skryt v lese a Slovinsko k němu očistilo cestu teprve nedávno.

Nu, na rumunských hrobech byly rumunské trikolory, na německých německé, na polských polské. Maďaři tam měli i praporky a věnečky, dokonce i na těch se slovenskými jmény a ukrajinskými (rusínskými) jmény. Češi nic. Pokusil jsem se to letos napravit, ale praporky jsem nikde nesehnal. Dokonce ani přes internet. Či sehnal, ale jen plátěné za 89 Kč za kus. Na což jsem při ždané tak stovce neměl. Takže musely posloužit trikolory.

Ona ta válka zřejmě nebyla taková sranda, jak nám to může z četby Švejka připadat. A považuji za ostudné, že naše zastupitelské úřady obecně a ten v Ljubljani jmenovitě se o tyto hroby nestarají.

Ten zmíněný strategický tunel byl roku 2004, slavilo se jeho devadesáté výročí, mimochodem, Slovinci navrácen svému původnímu názvu a jmenuje se Tunel Františka Josefa I. – je to tam zlatým písmem. A z Bledu vymizely původní a jistě originální Plečnikovy rudé hvězdy.