Masarykův vřelý vztah k Moravě je dostatečně znám. Na Moravě se narodil, prožil tu své dětství i studentská léta, na která často vzpomíná: „Kdežpak, o Praze a Čechách jsem tehdy nevěděl.Pro Slováky v tom mém kraji bylo tenkrát jenjedno město — Vídeň. O Praze jsem se poprvé dověděl v knížce Dědictví maličkých, kde se líčilo,jak je ta Praha krásná. Já se cítil být Slovákem.“

Pro něho bylo už velké město, jak sám říká, Hodonín, kde měli věž, kdežto u nich v Čejkovicích, kde tenkrát bydlel, byla jen zvonice. Na Valašsku se jako student poprvé zamiloval a v Brně prožil svoji první velkou lásku. Počátkem století byla i období, kdy u nás na Valašsku každoročně pobýval s celou rodinou v hájovně u malíře Hanuše Schweigera na stráních Hostýna, v rodině básníka J. S. Machara ve Chvalčově, či ve Valašském Meziříčí. Masaryk Valašsko důvěrně znal. Je proto přirozené, že když byly v únoru r. 1907 vypsány volby do říšské rady, první na základě všeobecného hlasovacího práva, navrhl meziříčský Pokrokový spolek, aby na poslance za třináct valašských měst kandidoval profesor Tomáš Masaryk. Ten po krátkém váhání přijal.

Mezi třinácti městy byl Rožnov, Příbor, Štramberk i Kopřivnice. Frenštátsko, tedy ani Kunčice pod Ondřejníkem, k Masarykovu IV. moravskému volebnímu okruhu českého katastru nepatřilo. Masaryk bral kandidaturu o poslanecký mandát

velmi vážně a odpovědně, nic si neodpustil, celý obvod poctivě objížděl a města několikrát navštívil. Jeho schůze byly velmi náročné. Obvykle zahajoval projevem k danému tématu, nejméně dvouhodinovým, pak následovaly živé, dlouhé a vyčerpávající debaty a diskuze s přítomnými. Sály předvolebních schůzí, kde Masaryk vystupoval, byly doslova narvány posluchači. Většinou mu fandili, stáli obyčejně na jeho straně, ale byla i taková shromáždění, kde nebyl laskavě vítán. Tak třeba ve Štramberku v roce 1907 se mu dostalo nepřátelského přivítání s posměšným pokřikováním a urážením. Masaryk svým klidem, věcnou a logickou argumentací vyřešil obratně i tuto situaci. Mluvil za všech okolností klidně, nepoučoval ani nekázal, avšak také se shovívavě nepřizpůsoboval lidovým posluchačům.

Oldřich Šuléř v eseji „Valašský poslanec“ uvádí, že shromáždění mu viselo na rtech, nebylo šumotu a kašlání, třebaže mluvil i přes dvě hodiny. Z Kunčic pod Ondřejníkem do Štramberku, či Kopřivnice, je coby kamenem dohodil. Někteří kunčičtí občané tam tehdy pracovali. „Kunčičané naučili se znáti p. presidenta dr. T. G. Masaryka z článků novinářských... Mimoto donesli posluchači ze schůzí v okolí konaných zprávy o něm... Ze všeho čteného i slyšeného bylo zřejmo, že dr. T. G. Masaryk je člověk pravdu

a spravedlnost milující a její obhájce za všech okolností spolehlivý.“ Vzpomíná starosta Antonín Pustka ve svých Pamětech. Dnes nemáme doloženo, co bylo hlavním motivem jmenování prof. Masaryka čestným občanem obce Velké Kunčice. S udílením této pocty některým osobnostem, či osobám se v té době setkáváme poměrně velmi často. Nevyplývaly z ní pro žádnou stranu žádné závazky, bylo to opravdu jen a jen uznání, hold úcty a vyznamenání. Můžeme se domnívat, že v případě Masaryka byl to ne-
změrný ohlas na jeho vystupování v předvolebních obdobích, který byl kolportován po kraji, a s každou další schůzí se stupňovalo. Autor článku v novinách Moravský východ byl konkrétnější, když napsal, že „pro své neohrožené vystupování na říšské radě byl Masaryk jmenován čestným občanem Kunčic pod Ondřejníkem, takže malé Kunčice předčily tímto uznáním Masarykovi sta jiných obcí.“ Ať jsou důvody jakékoliv, motiv musel být velmi silný a naléhavý. Zasedání místní rady konané 11. března 1911, projednávalo celkem osm bodů, některé z nich byly velmi akutní a důležité, jako třeba rozpočet. Této schůze zastupitelstva se zúčastnilo 14 osob a řídil ji starosta Antonín Pustka. Člen výboru František Borovec navrhl, aby profesor Masaryk spolu s dalšími osmi kandidáty (poslanec F. Tomášek, poslanec Jan Prokeš, pozdější primátor Ostravy, nadučitel v Tiché K. Bordovský, Josef Bača, starosta Trojanovic, Josef Drtina, prof. v Praze byli jmenováni čestnými občany obce Velké Kunčice. Pustka ve svých Pamětech dále uvádí: „Ješto současně s T. G. Masarykem bylijmenování též i jiní čestnými občany, jistá částobecního výboru podala odpor, patrně v tom mínění, že tento čin má pozadí politické.“ Zřejmě nešlo o osobu Masaryka, ale o někoho z dalších
kandidátů.
Můžeme s velkou pravděpodobností určit, kteří členové obecního výboru odpor podali, protože zápis této schůze byl podepsán pouze 11 členy ze 14 přítomných. Dnes jen stěží pochopíme, že tato událost, tento odpor proti usnesení schůze byl tak naléhavý a závažný, že se celá záležitost dostala postupně až k Nejvyššímu soudu do Vídně. U soudu obec zastupoval starosta A. Pustka, jenž po skončení přelíčení vzal na vědomí vynesený rozsudek, „dle něhož zástupce žaloby tuto při prohrál.“ Od té doby, od 23. května 1912, je prof. T. G. Masaryk právoplatným a soudně potvrzeným kunčickým čestným občanem. Pustka v Pamětech pokračuje: jako čestný občan vykonal T. G. Masaryk v Kunčicích svou volební povinnost 19. ledna 1914 (konaly se obecní volby).
Ustanovil plnomocníka, který za něj volil. Lidé si Masaryka opravdu vážili. O. Šuléř píše: „Valašsko ke svému poslanci opravdově přilnulo, jinak se to nedá vyjádřit. Důkazem toho jsou četné pamětní desky, pomníky, jmenování škol, ulic a náměstí, čestná občanství udělovaná dlouho předtím, než se stal TGM prezidentem. Tak již v roce 1908 jmenovala Masaryka svým čestným občanem obec Kopřivnice, v roce 1910, kdy se Masaryk dožil šedesáti let, pak občané Valašského Meziříčí.“