Každá obec má konec konců nějaká ta údobí světlá i černá. Krásnou beskydskou obec Ostravici to špatné potkalo hned na začátku. V roce 1848 byl přijat nový obecní zákon a tím se stalo, že v červenci 1848 byl zvolen prvním starostou obce poslední fojt Jan Pavliska. Obec řídil téměř třicet let velice mizerně, nikoli k jejímu prospěchu, spíše však ku prospěchu svému. Nejinak se v dalších dvaceti letech choval ve funkci starosty jeho syn Josef, který si do obecního výboru vybral sice zámožné, leč negramotné rolníky. Pavliskům se přezdívalo „baroni“ a mnozí občané byli přesvědčení, že skutečnými barony jsou. Rodiny Pavliskových se totiž staly zámožnými a zpanštěly. Padesát let, až do roku 1896, otec ani syn nevedli téměř žádné obecní písemnosti, ztratili dokonce obecní pečeť s obecním znakem a hospodářské výkazy byly značně nevěrohodné, pokud vůbec existovaly.

A posléze se do toho vložili hajní…A to v první řadě syn velice přísného arcibiskupského hajného Willerta, Richard. Ten do té doby zastával funkci arcibiskupského lesního kontrolora, v důsledku čehož se v obci i v okolí těšil značné vážnosti. A tak se stalo, že v obecních volbách roku 1896 byl zvolen starostou Ostravice Richard Willert (1862-1910). Jeho věrným pomocníkem ve funkci předsedy místní školní rady se stal knížecí arcibiskupský lesmistr Jan Kupka.

Prvním, co si tito dva muži a s nimi i celá obecní rada předsevzali, bylo postavení nové školy v prostorách u kostela. Ta stará budova naprosto nevyhovovala, takže když se v květnu 1899 začalo s kopáním základů, následně se stalo neuvěřitelné: Již pátého listopadu téhož roku se v nové škole učilo! (na snímku ostravická škola dnes). Taková byla touha ostravických maminek a tatínků, aby se jejich dětem konečně dostalo potřebného vzdělání v důstojných prostorách…

Nebylo totiž divu. Ve školní kronice té doby se o staré stávající škole píše: „Jest nejbídnější v celém okrese místeckém a jest ku posměchu četným turistům kolemjdoucím. Je to pravá mučírna pro učitele i žáky…“

A školu postavili bez dluhů. Podstatnou část nákladů uhradil arcibiskupský statek, zbytek nákladů byl pokryt subvencí a dotací frýdlantských železáren. Ovšem nezůstalo pouze u školy, které věnoval starosta Willert několik svých sbírek brouků a jiné pomůcky.

Zasadil se o zřízení obecní nemocnice, obnovil provoz evangelického hřbitova, postaral se o výzdobu kostela a za dobu jeho starostování byly finanční poměry naprosto uspořádané. Jakkoli měli s manželkou celkem sedm dětí, věnovali značné částky a mnoho darů chudým žákům. Starosta Richard Willert se dokonce v jejich prospěch vzal své kompletní starostenské odměny.

Bohužel, v roce 1900 byl starosta Willert jmenován nadlesním v Rajnochovicích a v březnu roku 1900 se z obce odstěhoval, když při jeho odchodu ho obec poctila udělením čestného občanství. Marné bylo jeho niterné volání po vysněných plánech a nesplněných snech. Navíc v roce 1905 nečekaně umírá jeho přítel a spolupracovník Jan Kupka, rovněž čestný občan Ostravice, avšak Richard Willert ostravické zdaleka neopustil. Ostravičtí se totiž nevzdali.

V únoru 1908 byl Richard Willert zvolen znovu starostou Ostravice a tehdy mu již nemohl nikdo zbránit, aby nerealizoval své další sny. Ke škole přibyla další třída a byt pro učitele. V Hutích pod Smrkem byla postavena nová školní budova. V roce 1909 zakoupila obec pozemek „Na Hrachovičném“ a již 2. října 1910 byla nová školní budova slavnostně vysvěcena a předána žákům a kantorům.

Splnil si svůj další sen a nechal zmodernizovat místní arcibiskupskou pilu. V červenci 1909 byly instalovány moderní stroje na elektrický pohon (řezací katry, kruhové a pendlové pily - u všech bylo instalováno odsávací zařízení), vznikla nová brusírna, stolárna a zámečnická dílna. A jak bylo u hajného Willerta zvykem, dříve než za rok od započetí rekonstrukce jela pila na plné obrátky. Což nesmírně prospělo práci místního dělnictva.

A ještě má tento obdivuhodný muž něco na svědomí. Inicioval výstavbu úzkokolejné lesní dráhy z Bílé na Mezivodí, která navázala na klasickou železnici z Frýdlantu do Bílé. V roce 1908 bylo postaveno 600 m kolejí z Bílé na Starý plac. Do roku 1911 byla vybudována trať dlouhá přes pět kilometrů do Mezivodí.

Inspirátor této dráhy, neuvěřitelně pracovitý, vynalézavý a čestný muž, lidumil a mecenáš, odešel na věčnost 9. října 1910 - přespříliš namáhané srdíčko nevydrželo. A tak si tohoto osmačtyřicetiletého muže Bůh povolal k sobě, protože zřejmě i v nebi chodí andělé do nějakých škol, které je třeba rychle postavit. Není-liž pravda?

A pouze mezi námi, milý čtenáři. Najděte dnes v této zemi alespoň jednoho člověka, který přijme funkci starosty, vzdá se ve prospěch potřebných svého starostenského platu, vykonává mimořádně skvěle svoji funkci a ještě obdarovává potřebné?