Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Součástí zcela zdegenerované zamuslimené západní Evropy nechci být ani náhodou!

Považujeme Finsko za Západ ? Jižní Itálii ? Bavorsko ? Rozsáhlé oblasti Francie ? Irsko, Norsko, Dánsko? Švýcarsko. Všechny tyhle oblasti, státy měly ve většině své historie místo na periferii Evropy, nebyly tahounem rozvoje ani žádnou kulturní kolébkou Evropy. Stejně jako Čechy. Stejně jako většina Evropy. Čechy nejsou v rámci Evropy vůbec ničím výjimečným, ale ani nijak zaostávajícím.

Myslím že to jestli do Evropy patříme či ne záleží výlučně na nás teď a tady. Na každém jednom z nás.

A také jsme nekolonizovali jako významné západní státy a nerozpoutali války. Kupříkladu taková Belgie dokázala vyvraždit miliony Afričanů, včetně usekávání ručiček dětem. Dnes si v Belgii můžete model useknutých ručiček zalitých kvalitní čokoládou koupit. Že bych toužil být součástí Západu, to teda ne. Bohatě mi stačí Střední Evropa.

Rozdíl mezi východem a západem je, že u západu se tyhle věci obvykle dozvíte (na tenhle konkrétní případ napsal povídku i Mark Twain) a můžete být zhnusen, případně usilovat o nápravu.

Prakticky po celý středověk byly české země součástí Svaté říše římské, kam spadala území dnešního Německa, Nizozemska, Švýcarska a dalších zemí. České knížectví a později království bylo pevně včleněno do západní Evropy, což se projevovalo politickými vazbami na německé země, přijetím latinské kultury a západního křesťanství. Již od středověku bylo území charakteristické dlouhodobým soužitím Čechů a Němců.

A skončilo to nakonec -

300lety v monarchii, co by slouhové.

Tedy, dovolil bych si souhlasit. Tam dokonce, když půjdeme až ke zmíněnému Karlu IV, tak ten nepochybně součástí Západu byl - v dětství byl vychováván v Paříži a vyřvořil si už tam řadu kontaktů.

Svou, evropskou politiku, začínal po boku svého otce. Jana Lucemburského. A udržel si jí pak po celou dobu své vlády.

Jenomže, tento jeho (jejich) vklad vyčerpán velice brzy, už Karlův syn Václav IV byl sesazen z trůnu svaté říše římské, se zdůvodněním, že jde o krále „nepotřebného, nečinného i nedbalého“. A následné husitské války, současně s dlouhým bezvládím srazily renomé českého státu velice hluboko. Vlastně by se dalo říct, že na tuto úroveň už se náš stát nevrátil nikdy.

A pokud jde tedy o náš tradovaný ekonomický vzestup během 19. a na počátku 20.století , tak ten se skutečně děl celosvětově. A ty naše statistické úspěchy se dají vysvětlit třeba neúplností těch dat. Dejme tomu, i novinář E.E.Kisch, popisoval ve 20.letech ohromný průmyslový rozvoj v Čině ovšem za velice drastických podmínek pro dělníky (nebo často i pracující děti)

Popřípadě že ohromným akcelerátorem světové produkce - byla první světová válka. Která se v mnohém podobala té současné na Ukrajině.

Že totiž světoví spojenci Francie, státy Dohody musely pro válečnou podporu napadené Francie produkovat a dodávat ohromné množství válečného materiálu, Doslova od Austrálie, přes řadu afrických a asijských států - tehdy ještě třeba britských či francouzských kolonií. Až a třeba dokonce i pro někoho. zaostalé a primitivní Rusko - i tam tehdy rostly zbrojovky, ale i další podpůrný průmysl, v ohromných počtech.

Ale pak se musíme podívat na období po té první světové válce, kdy sice přešla dekáda "štastných let dvacátých", ale pak nastoupila na počátku 30.let Velká hospodářská krize. Je to hrozný paradox - že právě to co se počítalo dosud jako plus, onen průmyslový rozvoj. se stal náhle opakem, totiž hlubokým sociálním problémem, se kterým si ani tehdejší západní státy (a demokracie) nedokázaly dlouho poradit

pokud se tyka posledniho obdobi naseho zapadniho angazma, je nutno si priznat, ze velikost francie byla budovana na podnecovani rozmisek v ramci i stredni (vychodni) evropy, jejimizto produkty melo byt, ze rozhadane zeme nebudou protivnikem francie, protoze budou slabe, po r. 89 ekonomicka okupace pripravenych zapadnich 'pratel' reagujici s nepripravenymi zastupci cerstve zesvobodnelych dusi po nekolika desetiletich nevyzniva jako uprime minena sance na rovnopranost a spolupraci po padu zelezne opony. k tomu pripocteme ceskou vlastnost,ze pro korunu prodam i vlastni rodice a postoj, ze sousedova koza se musi vzdy mit hure nez moje vlastni......nikde nevidim snahu, pychu postavit cesky narod do urovne jinych, je to proste v pristupu kazdeho jedince k vnimani velikosti vlastniho naroda (nemec se vzdy prezentuje jako jednotlivec velkeho naroda, na de gaulla taky chteli vyzkouset nastup ala 89 na cz po ww2, ale rekl jim, ze to nedovoli a nedovolil a mel vlastne tou dobou take 'hole v ruce ̈':), po karlu IV. to uz v cz nikdo nikdy nezkusil prezentovat nas jako velky narod, proto to tak vypada a bude vypadat)

Velký národ asi nebudeme, ale trochu víc hrdosti by to chtělo.

No, jestli nyní zkusíme dohnat západní Evropu, tak potěš "pánbů".

Dohnat se dá ledacos, ale jestli si tu namixujeme muslimský blízký a střední východ, tak jsme v háji. Můžeme leda tak spekulovat, kdy to tady bude vypadat jako v Libanonu, Sýrii.

Jinak podle autorova přispěvku to vypadá, že vždy po staletích úpadku vždycky strašným fofrem z. Evropu lehce skoro doženeme. Trošku divná tempa zaostáváni a dohánění. Také bych vzal v potaz dynamiku poklesu a růstu na západě.

Mohli jsme být na té cestě k tomu i po " sametu ",

ale to by museli politici

začít uplatňovat to, co chtěli -

TGM, Rašín, Švehla, Baťa a další,

nestalo, takže jsme tam kde jsme/kolonií EU/Německa,

NO

Byli jsme a vždycky budeme ti na hranici.

Západ nechce, abychom byli tak úplně západ, ale abychom chránili jeho zájmy.

Východ vlastně taky nechce, abychom byli tak úplně východ, ale aby přes nás získávali, co západ má a oni ne.

My se nedokážeme rozhodnout, jestli o nějaké spojence stojíme, a když, tak o koho.

Uprostřed Evropy je pás, který to řeší proklamovanou nebo faktickou neutralitou, ale ani jim to moc nefunguje.

Jediná výhoda je, že bude pořád o čem diskutovat.

Autor ignoruje kulturu, náboženství, filozofii, jazyk.

To je spíše vědomé zúžení než ignorování.

Autor nepopírá význam kultury, náboženství, filozofie ani jazyka. Jen s nimi nepracuje jako s primární vysvětlující proměnnou, protože jejich vztah k ekonomické výkonnosti a institucionální kapacitě je nejednoznačný a obtížně oddělitelný od jiných faktorů. Tyto prvky realitu nepochybně ovlivňují, ale samy o sobě nedávají dostatečně stabilní vysvětlení, proč se některé regiony v určitých obdobích přibližují a jindy vzdalují.

Zvolený přístup je tedy analytický, nikoli hodnotový. Snaží se pracovat s menším počtem předpokladů a soustředit se na proměnné, které jsou lépe srovnatelné v čase i mezi regiony – tedy na institucionální strukturu, schopnost koordinace a ekonomickou dynamiku. Kultura a náboženství do toho vstupují, ale spíše nepřímo, skrze tyto struktury, než jako samostatné vysvětlení.

Alternativní výklad, který by postavil kulturu nebo náboženství do centra, je samozřejmě možný. Jeho slabinou ale je, že často zpětně přisuzuje úspěch „správné kultuře“ a neúspěch „špatné kultuře“, aniž by byl schopen přesně určit mechanismus, kterým tyto faktory působí. To vede spíše k popisu než k vysvětlení.

Jde tedy o rozdíl v metodě: text neříká, že tyto faktory neexistují, ale že pro účely tohoto typu vysvětlení nejsou nejspolehlivějším výchozím bodem.

Musíme se snažit budovat a bránit naší specifickou středoevropskou kulturu a tradice spolu s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem a Poláky. Tzn. to není ani západní, ale ani východní Evropa, ale naše Střední Evropa. Tzn. také nenechat se zatahovat na Západ ani na Východ.

A Rakušani, Slováci, Maďaři a Poláci to taky tak vidí?