25.10.2020 | Svátek má Beáta


HISTORIE: Jak komunisti okradli vlastní národ

30.5.2008

Pouhých pět let „radostného“ budování socialismu pod Gottwaldovou hrůzovládou stačilo k tomu, aby se československá ekonomika ocitla na pokraji krachu. Osm let po válce stále existoval lístkový systém, volný prodej byl neúměrně dražší a zboží, které iracionální socialistické hospodářství stále nedokázalo zajistit, doplňoval černý trh.

Už v listopadu 1952 bylo rozhodnuto o přísně tajných přípravách měnové reformy. V Moskvě se okamžitě pustili do výroby nových československých bankovek a mincí, často nesmyslných nominálních hodnot – 3 Kčs, 25 h. Nové peníze, které byly kvůli naprostému utajení před obyvatelstvem schovány v nejrůznějších vojenských skladech, obdržela Státní banka československá v noci z 30. na 31. května 1953.

Už v polovině května se o možnosti měnové reformy navzdory nejpřísnějšímu utajení šuškalo i mezi obyčejnými lidmi. Nedalo se totiž přehlédnout, jak paničky dobře informovaných prominentů překotně utrácejí za módu, šperky a další drahé zboží veškeré peníze.

V posledních květnových dnech už nebylo prakticky co kupovat. Obchody zely prázdnotou a Lidové milice dostaly rozkaz k bojové pohotovosti. Přesto miliony československých občanů uvěřily lživému prohlášení soudruha Antonína Zápotockého o pevnosti měny a byly následně komunistickou zvůlí okradeny o veškeré úspory.

V sobotních večerních zprávách po uzavření obchodů a ve všech nedělních novinách pak seznámil premiér Široký veřejnost s rozhodnutím vlády. Měnovou reformu nazval úspěchem pracujícího lidu a sovětský rubl, od něhož se bude napříště určovat kurz koruny, za nejpevnější měnu na světě.

Staré peníze se od pondělí měnily za nové v poměru 5:1, ale jen do výše 300 korun staré měny, takže od 1. června 1953 začínalo veškeré obyvatelstvo s 60 korunami v kapse. Větší částky byly měněny v ještě nevýhodnějších kurzech, a to až do poměru 50:1. V tomto přepočtu se pak za staré peníze dalo nakupovat v obchodech, takže litr mléka stál 100 korun, kilogram mouky 250 korun, litr benzínu 300 korun… Filatelisté jistě potvrdí, že dopisy a pohlednice posílané v létě roku 1953 byly oblepené starými, znehodnocenými známkami často i z obou stran.

V prvních červnových dnech roku 1953 bylo vyměněno skoro 50 miliard korun za 1,5 miliardy, z toho jen 725 milionů v „nejvýhodnějším“ kurzu 5:1. Pečlivě vymyšlené přepočty měly zlikvidovat „zbytky kapitalistických živlů“, „vesnické boháče“, řemeslníky a obchodníky, ale přinesly spoustu osobních tragédií především obyčejným lidem. Občané byli okradeni o své celoživotní úspory, poslední živnostníci a drobní podnikatelé přišli o veškerý provozní kapitál a „dobrovolně“ převáděli své provozy pod státní nebo družstevní správu.

Spolu se zrušením lístkového systému stanovil cenový úřad nové ceny potravin, které byly sice o něco málo nižší než předchozí, ale vzhledem ke snížení příjmů obyvatelstva na pětinu šlo vlastně o částky závratné. Náhle poklesla životní úroveň i reálná výše mezd, což se citelně dotklo zejména sociálně nejslabších vrstev.

Komunistická zvůle se tak poprvé demaskovala a po krvavé likvidaci úhlavních nepřátel z řad politických oponentů i ve vlastních řadách se zcela nepokrytě obrátila i proti dělníkům, v jejichž jménu dosud „bojovala“. Svou pravou tvář ukázaly i odbory, které nejenže se nepostavily za své lidi, ale nespokojence ještě perzekuovaly a vyhazovaly z práce.

Zato státní podniky, které po pár letech pod vedením komunistických nýmandů stály před krachem, byly najednou oddluženy. Zdevastovanému socialistickému hospodářství vynesl velký peněžní podvod v nové měně čtyři miliardy korun, státní banka si za kov a papír ze starých bankovek vydělala skoro milion, Sovětský svaz si na tisku nových peněz pro Československo přišel na 27 milionů korun.

Rozpor mezi oficiálně hlásanou propagandou a konkrétními kroky bezskrupulózní komunistické politiky vedl k deziluzi statisíců dosud loajálních občanů. Zatímco propaganda sprostě hlásila spokojené a děkovné reakce obyvatel, závodů, družstev i nejrůznějších spolků, situace byla pochopitelně přesně opačná.

V pondělí 1. června 1953 se „kupodivu“ málokomu chtělo pracovat. Shlukování lidí v závodech spontánně přerostlo v řadě případů ve stávky, když ne celých podniků, pak alespoň některých dílen či provozů.

Za pravděpodobně první velkou revoltu pracujících proti totalitě v celém socialistickém bloku lze považovat nepokoje v Plzni, které později vešly do historie pod názvem První zvonění. Nespokojení Škodováci, tedy vlastně zaměstnanci Závodů Vladimíra Iljiče Lenina, se vydali na pochod městem, kde se k nim postupně spontánně přidalo až 20 tisíc lidí. Z oken plzeňské radnice záhy létaly busty a portréty komunistických pohlavárů a na jejím průčelí byl dokonce na chvíli vyvěšen portrét Edvarda Beneše.

Mnohatisícový dav se pak vydal ke křižovatce U Práce, kde vzdal hold základnímu kameni pomníku americké armádě, a pokračoval na Masarykovo náměstí, kde spontánně strhl a spálil komunistické fangličky, kterými svazáci „ozdobili“ sochu prvního československého prezidenta. Demonstranti hodlali pokračovat v pochodu až k budově rozhlasu, jejich cesta však skončila na hrázi jednotek Pohraniční stráže, Lidových milicí, armádních posil a ozbrojených složek StB, kteří se nerozpakovali proti občanům použít jakýchkoliv prostředků včetně samopalů.

Jiná skupina demonstrantů obsadila nenáviděnou budovu soudu, pověstnou vykonstruovanými politickými procesy. K nejrůznějším incidentům a potyčkám s armádou docházelo ještě na mnoha místech města. V podvečerních hodinách již odpor utichal, udavači a tajní policisté se pustili do „práce“.

Důsledky otevřeného protestu proti tupé komunistické zvůli měly pro stovky obyčejných lidí tragické důsledky: dlouholetá vězení, mučení, pracovní tábory, ztráta majetku i zaměstnání, vystěhování do pohraničí... 200 lidí bylo při protestech zraněno, 650 zatčeno, ve 14 velkých procesech pak 331 lidí odsouzeno.

Sochu T.G.M. nechali komunisti zlikvidovat těžkou technikou ještě 1. června večer, o jejím zničení však rozhodla rada města až následující den a své rozhodnutí antedatovala. Komunistická propaganda pak bez rozpaků prohlásila, že pomník strhl „rozhněvaný lid“.

První krize komunistického režimu v Československu byla zažehnána a rudý teror mohl pokračovat. Je tomu právě 55 let.

www.vhrsti.cz
blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vhrsti



Knížkový adventní kalendář: vyměňte letos čokoládu za kouzelné vánoční příběhy
Knížkový adventní kalendář: vyměňte letos čokoládu za kouzelné vánoční příběhy

Chvíle strávené nad knížkou jsou pro děti velmi důležité. Pořiďte dětem adventní kalendář plný kouzelných vánočních příběhů. Zkraťte si čekání na...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.