Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

A co je na tom divného? Komunistům i nacistům šlo přece v zásadě o totéž - o vítězství socialismu. Komunistům o vítězství socialismu internacionálního, nacistům o vítězství socialismu nacionálního.

Proto byl také Stalin tak šokovaný, když Německo napadlo Sovětský svaz - nemohl pochopit, proč se napadají dva socialistické státy.

P.S. To, že je dnes nacionální socialismus považován za pravicové hnutí, je jedním z největších majstrštyků sovětské propagandy

Přesně tak, program obou z nich se v zásadních věcech nijak nelišil.

Pane Zieglere, tyto věci je sice dobré připomínat, ale je to už historie a o skutečném charakteru komunistů nejsou pochybnosti.

Teď by bylo dobré soustředit se na současnost. Zejména pak na to, jestli se nám tady zase něco podobného nevytváří. Jestli nechvalime někoho, kdo nás chce zničit, nebo přinejmenším vyždímat až do sucha. Samozřejmě za doprovodu vzletných řečí a dehonestace těch, co nesouhlasí. A za spolupráce domácí páté kolony, to už je u nás tradice.

Tohle ovšem není zdaleka a pouze o komunistech. V čele politiky appeasementu (Hitlera, později SSSR) byla třeba ve Velké Británii socialistická Fabiánská společnost, u jejhož vzniku stál "Stalinův přítel" George Bernard Shaw. Obecně lze říci, že proti válce byla velká část levicové inteligence Západní Evropy i USA, francouzští komunisté dokonce do VI. 1941 fyzicky sobotovali železniční přepravu armády ve Francii. Své o tom napsal i gen. Klapálek ve svých pamětech, kde se rozepisuje o rozvratné činnosti tzv. "hvězdářů". Jinak pro anglojazyčné doporučuji velmi zajímavou knihu amerického profesora Thomase Sowella "Intellectuals and Society", běžně dostupnou na internetu, ale u nás bohužel nevydanou.

A největší a nejlepší komunisti byli tehdy evidentně na Ukrajině. Ti kolaborovali dokonce ještě při útoku na SSSR.

To je šokující asi jen pro pana Zieglera...

A je pro něj šokující třeba i to kolik sudetských Němců volilo henleinovce nebo, že se Ukrajinci přidali k Hitlerovi? Mne třeba nic z toho nešokuje, většina lidí se halt zařídí, jak je to zrovna třeba a jak si to doba žádá. Janů Husů po světě moc neběhá...

Jen si dovolím připomenout, že Ukrajinci, počítám, že i ti ruskojazyční, po čerstvé zkušenosti mj. se sovětským hospodářstvím na způsob hladomoru, považovali Němce spíš za osvoboditele než za okupanty. Jasně, šeredně se mýlili, ale to se ukázalo až potom, totiž že to nebylo ani tak z bláta do louže jako spíš z močálu do bažiny.

Strategický úprk sovětských vojsk do předem připravených pozic taky nebyl zrovna argument pro odpor, protože jak píšete: většina lidí se zařídí a je jim v podstatě jedno, kdo sedí na radnici.

Pokud je podle Zieglera dnešní Rusko nástupcem Sovětského svazu, pak je Brusel nástupce čeho? Třetí říše, Herr Ziegler?

Pokud není Rusko nástupcem Sovětského svazu, proč se tak vehementně hlásí k vítězství v II. sv. válce?

V tehdejší době nelze komunistické strany jednotlivých evropských zemí chápat jako svébytné politické organizace. Byly fakticky součástí jediného, z Moskvy řízeného hnutí. Kominternou prošla každá zásadní personální i ideologická linie a rozhodující otázkou nebylo, co chtějí komunisté v Paříži, Praze nebo Berlíně, ale jakou strategii aktuálně sleduje sovětská diplomacie.

Proto také působí mylně představa, že „komunisté kolaborovali“. Oni především plnili instrukce. Když Stalinův režim potřeboval uklidnit vztahy s Německem a vytvořit prostor pro svou politickou přestavbu ve východní Evropě, evropské komunistické strany okamžitě přepnuly na linii proti „imperialistickým demokraciím“ a na obhajobu paktu s Hitlerem. Nebylo to výsledkem nějaké samostatné úvahy místních funkcionářů, ale příkazem centra. Stejně rychle dokázali přepnout i zpět, jakmile se sovětská strategie změnila.

Ve výsledku jsou tyto dějiny méně o kolaboraci a více o podřízenosti. Komunistické strany nebyly samostatní hráči, ale transmisní páky sovětské zahraniční politiky. A právě v této logice je třeba číst i jejich tehdejší postoje k Hitlerovi — nikoli jako autonomní ideologické rozhodnutí, ale jako důsledek absolutní centralizace celého hnutí.

Ziegler je historik, nebo jen vyzobává různé články? jak řekl strom dřevorubci: jsem na rozpacích. historik musí být naprosto apolitický, na tom se snad shodneme. platí to i pro Zieglera?

Právě, že neshodnem. Pokud máte na mysli "fandění" jedné či druhé straně, pak ano, historik by skutečně neměl být v tomto smyslu "politický". Pak to není historik, ale více či méně poučený beletrista a pábitel, což mnohdy nemusí být na škodu. Ale úplně apolitický historik, nezajímající se o politiku? A co by asi tak zkoumal? Historie jako věda je věda společenská, právě ono "polis" studující. A zda je pan Ziegler graduovaný historik s diplomem či ne, to je naprosto jedno.

Zjevně to netušíte, obě strany si tím kupovaly čas. Již účast obou diktatur na španělském bojišti byla projevem vzájemného antagonizmu a byla výmluvnou předehrou dění věcí příštích.

Tam ovšem nešlo až tak o ideologii, ale o testování vojenských technologií. I když v případě SSSR byla politická podpora španělským levičákům výrazně vyšší, než německá Francovi. Porovnání velikosti Legie Condor x počet "internacionalistů" je dost jasný.

"Šokující informace o spolupráci rudých a hnědých ... " ?

Nic nového, kdo chtěl, věděl.

Navíc už dlouhodobě je to v všech historiích 20 století popisováno i u nás.

RE: "Josef Pokoutný

2. 12. 2025 9:46

Tohle ovšem není zdaleka a pouze o komunistech. V čele politiky appeasementu (Hitlera, později SSSR) byla třeba ve Velké Británii socialistická Fabiánská společnost, u jejhož vzniku stál "Stalinův přítel" George Bernard Shaw."

-------------------

skutecny historik musi/zasadne/ v kontextu doby kdy se udaly, a nejako soudruh politruk Ziegler, kterysi vyzbne "roziknky"ktere se mu hodi do politruckeho kramu. Ano, SSSR/soudruh Stalin s nacistickym nemeckem/soudruhem Hitlerem spolupracoval, ovsem do naruce Hitlerovi/Nemecku je nahnala GB/Francie/Polsko, protoze od roku 1933 shanel SSSR/CSR spojence pro kolektivni obranu proti Nemecku/soudruhu Hitlerovi a GB/Francie/Polsko, vsechny tyto pokusy torepedovaly.

A vsechny komunisticke strany v ramci Kominterny drzely basu.

Coz skoncilo 22 June 1941 . napadenim SSSR