J. Urban 17.2.2011 23:27

Chápu správně,

že dle autora Sudetský Němec = nacista? Ví autor také o tom, jak silná byla před válkou sociálně demokratická strana mezi sudetskými Němci a jak silní tam byli křes'tanští demokraté? Uznávám, že nakonec jich asi většina toho Hitlera a jeho NSDAP chtěla, ovšem tak jako tak hráli sudetští Němci v protektorátě naprosto podřadnou úlohu - koneckonců ani ten Frank se nikdy nestal protektorem a spoustu dalších klíčových míst obsazovali zasloužilí Němci z Řiše, nikoli ze Sudet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Löbl 17.2.2011 22:59

Pane Vlk,

to co zde píšete je mě osobně známo již více než 20 let. Tím se sice zločiny spacháné po válce  dají pochopit, ovšem nikoliv alibisticky omluvit. Stěžujete si že dnes se o tom více píše než o těchto hrozných událostech. Ale pláčete na špatném hrobu. Protože to bylo dříve nejen zakázáno a utajeno, tak se nesmíte divit že dnes toto se vyplavuje i někdy nekorektně  navenek. Ostatně jsem rád že jste citoval V. Zimmermanna, jehož disertace je bohužel jediná doposavaď solidní kniha o sudetské župe za Hitlera. Další je ještě od Jörga Osterloh od Persekuci židů v Sudetech. Co se týče K. H. Franka, jsou tam v detailech nějaké chyby ve vašem článku, ale tendence je správná. Byl to velký zločinec. Bohužel podle zákona končila válka v ČR až 28. října. Ale mnoho těchto věcí se dozvíte ve vysílání historie cs 21. února o B. Reicinovi jehož kariera začala v Buzuluku a jeho oddíly OBZ se společně se Svobodovou armádou podíleli na "čištění pohraničí" po svém způsobu, vraždnami a rabování. Což je zřejmé již lokalizace jednotek a hlavně speciálních jednoteck OBZ, která byla armádou v armádě. Ano vše má svojí příčinu, ale příčina toho co se stalo na Němcích po roku 1945 byla jiná, než výbuch "lidového hněvu" nebo´t  ti lidé co začili hrůzy, nejen že neměli sílu k takovým zločinům, ale měli více pokory a úcty k životu než aby se věnovali tomu co se dělo v pohraničí. Je zde nutno rozlišovat a přemýšlet a hodnotit. A to není přepisování dějin, pouze doplńování. Jak jsem řekl v reportáži o Podbořanech: "je to vytrhávání plevelu v českých dějinách, aby kytičky měli více prostoru a záhonky se zkrásnili".  Tolik k mému záměru.  Že někteří mají jiné záměry musím vzíti  prostě sebou a nemohu tomu úploně zabránit, ovšem již jsem tomu a to vždy v naších akcích zamezil. Nejsem na jednom oku slepý. Alespoň se o to snažím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 17.2.2011 20:43

Potřetí díky, pane Vlku,

znát objektivně histotické konflikty je nutné, chce-li člověk rozpoznat blížící se nové nebezpečí. K životu patří ostražitost, ne se nechat chlácholit jednou či druhou stranou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 17.2.2011 20:06

aby neadorovali

To je cesky..jako, ze aby je neoslavovali?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pašek 17.2.2011 15:33

Mám knihu s dobovými fotkami . .

Sudetští Němci v naprásknutých stadiónech coby protivládní demonstrace,  solidarity,  se vší parádou, vlajkonošové, transparenty a lá MY CHCEME DO ŘÍŠE . . .Nebyli tam všichni Sudeťáci . . . Nebylo pro všechny místo-nevešli by se tam. A jak skončilo 4. jednání? Dostalo se jim co chtěli . . . 

 Žid Franta S. coby promovaný chemik skončil v Osvětimi a byl vybrán docházet pracovat v narychlo tam Němci postavené chemičce-fabrice na umělou gumu . . . . Franta S. koncentrák přežil a po 1968 skončil v USA kde racoval s bráchou ve výzkumáku v Pittsburghu . . .  Scházeli jsme se jednou za rok na českém letním mejdanu-slezině. Poprve jsem tam vyděl na vlastní oči  vytetované číslo na ruce . . . . Franta S.byl první Čech-imigrant v Pittsburghut, kdo si koupil vlastní vilu. Protože v koncentráku chodil pracovat, dostával trochu větší množství jídla, kterét tajně pronášel  dělit se tam s jedním židem, který nechodil pracovat . . . Žid kamarád po válce skončil v USA a Franta S. po 1968 skončil v USA jakbysmet . . .  Když Franta S. přiletěl do USA, na letišti ho vítal ten žid, se kterým se dělil o jídlo . . .a on z vděku mu dal prachy na tu vilu . . . .

V tom výzkumáku také pracoval už starý pán, pan Kolben, syn, kterého otec poslal před válkou studovat do USA a okoukat jak Westinghouse dělá parní turbíny . . .Před válkou vláda -prezident Beneš skoupil akcie Kolben-Daněk s rozuměním, že pan Kolben převede ty prachy do Londýna, za které prezident Beneš později koupil Spitfiery pro české kluky-piloty v Anglii . . . .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Běhal 17.2.2011 14:03

Jak s námi chtěli po válce žít?

Opravdu si těžko dovedu představit jak s námi Němci, po tom jak se k nám  chovali, chtěli po válce s námi žít v jednom státě. Přitom si Němců vážím, jak se dovedli s tím jak se za války chovali vypořádat. Z vlastní zkušenosti vím, že většina se od toho distancovala a tato kritičnost je z oficiálních míst podporována. Školní výpravy z Němec jsou voděni do Terezína a pod. Když uvážím jak jsou Francouzi hrdi na Napoleona a zvěrstva konaná za revolucen, nebo na Čechy glorifikující vyvražďování národ husity a jejich vůdci postavili největší jezdeckou sochu ve střední Evropě, tak si myslím, že je třeba odložit vše do historie. Ublížili si jiní lídá v jiné době a nemělo by to stát v cestě k odpuštění a dorozumění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Volf 17.2.2011 12:25

Nicotný kousek historie.

Dvě šestnáctileté dívky, Lenka a Mirka se poznali v Majdanku. Staly se z nich kamarádky na život a na smrt a tam v těch místech, nešlo jen o slovní obrat.Ráno esesačky rozhodovali dle své blahovůle, kdo je vhodný ještě přispět říši a kdo půjde do plynu. Někdy podle zdravotního stavu, jindy si to ulehčily a vytáhli do připravených náklaďáků třeba každou osmou.

Lenka měla oteklý a naražený palec u nohy, kulhala a  se strachem svírala ruku Mirce.

Stále dokola šeptala, dnes vyberou mne já to cítím. Mirka se ji snažila uklidnit, neboj si toho palce nevšimnou.Lenka však stále dokola, stojím na špatném místě, stojím na špatném místě.Mirka se rozhodla ji uklidnit a místo si s ní vyměnila.Skutečně ten den nevybíraly esesačky dle zdravotního stavu, vytáhly každou desátou.

Byla jí i Mirka. Začala se prát s esesačkama a šílená hrůzou křičela, já jsem si jen vyměnila místo nejsem desátá. Obrátila se na Lenku a chtěla aby jí to dosvědčila. Ta však jen stála třesoucí se a neschopná čehokoliv.Až do smrti slyšela křik Mirky, odvlékané do náklaďáku.

K Němcům kupodivu nenávist necítila, jen si dávala za vinu kamarádčinu smrt.Moc často o tom nemluvila a jak to vím? Byla to má adoptivní matka.Když šla na operaci po které už se neprobrala, měla starost zda jí bůh odpustí. Řekl jsem jí, určitě mami už to dávno udělal. Už se pak té operace přestala bát tak jako předtím. Nikdy bych ji nebyl schopen říct, co jsem si skutečně myslel. Že bůh je svině.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Bureš 17.2.2011 9:14

Pana Vlku děkuji . . .

. . . za všechny tři Vaše články !!! Naprosto s Vámi souhlasím !

Ale i při vědomí všech těch ukrutných zvěrstev, které páchali němečtí nacisté na českém obyvavetstvu ve válečných letech (můj děda byl zavražděn v Osvětimi) . . . . . jsem nucen konstatovat : Tak jako je neospravedlnitelné a neomluvitelné bezuzdné a bestiální vraždění Čechů  - tak stejně tak je neospravedlnitelné a neomluvitelné i vraždění nevinných, německy mluvících sudetských Němců na konci války a tzv. "divoké odsuny", jež si s ničím nezadaly s bestiálním vražděním v koncentračních táborech !!! Tímto se jejich vykonavatelé (mnohdy z řad kolaborantů ) zařadili na stejnou úroveň jako K.H.Frank, Geschke, Roth, Krebsbach . . . a další nacističtí vrazi !!!

A to říkám i při vědomí skutečnosti, že bez rozpoutání II. světové války . . . že by nebylo "divokých odsunů" !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rampír 17.2.2011 7:32

Dějepisné poučení pana Vlka

Já asi patřím mezi zde jmenované "nácky". Celý život se zajímám o dějiny, hlavně WWI a WWII. Mám doma všechny knihy co u nás vyšly o Atentátu, počínaje M.Ivanovem takže nechápu čas který pan autor (a muselo ho býti hodně)věnuje opisováním historických dat a dokumentů.

Jestli chtěl dokázat že Němci byli větší "hovada" než Češi(jeho oblíbené téma),tak se mu to pro neinformované jistě povedlo.On to totiž nikdo nepopírá ale to je zbytečné jemu a podobným vyvětlovat. To že někdo si dovolí poukazovat na "hrdinné"chování Čechů po válce je podle něj strašlivá zrada a vše je placeno Sudeťáky(už se pro mne píše tučný šek v Mnichově).

P.s.: Můj děd byl za WWII odsouzen pro odbojovou činnost na železnici, jeho bratranec nadl v řadách RAF nad Biskají)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Křepelka 17.2.2011 7:21

Skvěle napsáno - dvakrát doplnění

Když jsem před lety v sauně diskutoval na toto téma s jedním mužem zjevně ročníku 1929, tak mi řekl toto. "Prožil jsem jako rodilý Brňák konec okupace a osvobození ve svých 16 letech. V prvních dnech se ve vztahu k dlouholetým německým obyvatelům nic mimořádného nedělo. (samozřejmě Brnem jako celou zemí procházely obrovské počty tzv. Volksdeutsche, tedy uprchlíků z východního Pruska a dalších oblastí ztracených postupem Rudé armády).Potom ovšem brzy nastal postupný příliv navrátilců z koncentračních táborů. Až postupně sílící prezentace jejich otřesných zážitků byla tím okamžikem počátku stupňující se nenávisti a touze pod odplatě"

Jmenovitě Lidice a jejich propagandisticky vytrubované vyvraždění byl snad největší nacistický omyl vůbec. Tato jak známo dokázal rovněž skvěle využít zahraniční ministr Jan Masaryk, který zrovna v USA dlouhodobě pobýval. Je známo, že USA byly vtaženy do války bezprecedentním přepadením Pearl Harbouru. U.S.Navy a americká veřejnost volala po odvetě vedené výhradně proti Japonsku; vůbec nechápala proč by se mělo válčit v Německu. Pouze samotný Roosevelt a náčeleník generálního štábu U.S.Army generál George C. Marshal rozpoznali, že nejnebezpečnější je hitlerovské Německo. A dokázali v první polovině roku 1942 zvolna prosazovat prioritu evropského válčiště proti nejvyššímu šéfovi U.S.Navy admirálu Kingovi,  a Japonce zatím jen omezenými silami zadržovat. A byly to právě Lidice, které dovršily potřebný obrat amerického veřejného mínění, které tímto vzalo válku v Evropě konečně za svou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 17.2.2011 5:20

Pane Vlku,

i potřetí děkuji, i po takové době je nutné o tom psát a srovnávat - děkuji - hezký den

• reagovat
• nahlásit příspěvek