Jak mnozí čtenáři poznali, u předešlých Mrožovin byla k článku o lodích Liberty s názvy českých a slovenských osobností redakčním omylem přiřazena fotografie československé hlídkové lodi President Masaryk. Osud tohoto druhého plavidla, nazvaného jménem zakladatele československého státu, byl neméně zajímavý, a nechť tedy čtenáři přijmou následující vyprávění jako bonus k článku o lodích Liberty, jako rozptýlení, které jim pomůže překonat velikonočního zaracha.

Ne nadarmo se rakousko-uherskému mocnářství přezdívalo podunajská monarchie, neboť tato řeka tvořila páteř habsburské říše, a po jejím rozpadu připadl nově vzniklému Československu též kousek tohoto evropského veletoku, který tvořil hranici jak s Rakouskem, tak Maďarskem. A pak existovala Malá Dohoda, kde nejvěrnějším československým spojencem bylo u ústí Dunaje ležící Rumunsko, což všechno vedlo k tomu, aby nová republika disponovala alespoň nějakým říčním loďstvem. Československo sice zdědilo po Rakousko-Uhersku pár dělových člunů, vyzbrojené horskými kanony ráže 7,5 cm vzor 15, ale ty byly velmi sešlé. A proto koncem 20. let padlo rozhodnutí postavit říční monitor, který by se palebnou silou vyrovnal ostatním válečným lodím, operujícím na Dunaji.

Konstrukce

Přední dvojčitá věž ráže 6,5 cm původní výzbroje

Projektem byly pověřeny Škodovy závody,jejichž konstrukční kancelář vyšla z plánů rakousko-uherských monitorů třídy „Wels“, které beztak měly škodováckou výzbroj. Loď o výtlaku 214 t (s palivem) postavila loděnice v Komárně, která spadala do koncernu Škoda, trup s plochým dnem o délce 47,5, šířce 6 m a ponoru 1,07 m byl rozdělen do 15 vodotěsných úseků, pancéřování dodala huť Poldi Kladno, dvě parní turbíny o výkonu 2 300 HP každá Škodovka Plzeň (odebíraly páru z kotlů typu Yarrow) a lodní šrouby hamburská firma Zeis, Výzbroj sestávala ze čtyř kanonů ráže 6,6 cm vzor 30, uspořádaných ve dvou dvojčitých věžích (obě hlavně měly společnou lafetu a elevaci), čtyř těžkých kulometů vzor 24, též ve dvouhlavňových věžičkách, a 10 min. Pancéřování chránilo jen proti pěchotním zbraním, boky kryl pancíř o síle 10 mm, věže o síle 8 mm a palubu o síle 5 mm. Kýl byl založen v srpnu 1929, monitor spuštěn na vodu a zkoušen v roce 1930 a1931. Zkoušky ukázaly, že loď nesplňuje požadavky, takže byla vrácena do loděnice k přestavění. Mimo jiné obdržela místo jednoho dva komíny, což vedlo ke zvýšení rychlosti z 13,8 uzlu (25,6 km/h) na 16,7 uzlu (30,9 km/h).

Pod československou vlajkou

Hlídková loď President Masaryk nastoupila službu v československých ozbrojených silách roku 1932 a patrolovala na Dunaji z bratislavské základny. Stala se jednou z nejsilnějších válečných lodí na řece a u dalších dunajských zemí, jako bylo Rakousko, Maďarsko a Jugoslávie, budila respekt, především moderním uspořádáním hlavní výzbroje. Nově zkonstruovaná děla vzor 30 měla elevaci až 85 stupňů, takže se dala použít i jako protiletadlová s dostřelem do výše téměř 7 000 m. U pozemních cílů činil dostřel 11 500 m. Miřidla byla elektricky osvětlena a monitor též disponoval dálkoměrem, takže mohl vést mířenou palbu i na samé hranici dostřelu. V praxi se však ukázalo použití 6,6cm děl jako protiletadlových problematické, monitor by spíše potřeboval automatické protiletadlové kanony menší ráže. K respektu ostatních podunajských států přispívala i rychlost, díky nevšednímu pohonu parními turbínami podle britské licence byl nejrychlejším monitorem na Dunaji.

Monitor President Masaryk

V německých službách

Monitor Bechelaren po přezbrojení na děla 8,8 cm

Po 15. březnu 1939 loď zabavili Němci a přejmenovali na Bechelaren. Až do roku 1941 měl monitor základnu v Linci, odkud vyplouval na hlídkové plavby, ale po zahájení operace Barbarossa byl převelen na dolní tok Dunaje, kde operoval na jugoslávském úseku řeky. V roce 1943 se loď vrátila do Lince, kde prošla rozsáhlou modernizací. Trup byl prodloužen o 30 cm, změnil se tvar zádě a hlavně došlo k výměně pohonných strojů. Parní turbíny nahradily dva ponorkové diesely MAN s výkonem 1 800 HP každý. Zbytečné komíny byly odstraněny a nahrazeny výfukovými trubicemi na bocích plavidla. Pro zvýšení obratnosti obdržela loď místo jednoho dva kormidelní listy. Rezerva výtlaku a prostor, vzniklé odstraněním kotlů, se využily k osazení protiletadlového čtyřčete ráže 2 cm a na záď přibyl protiletadlový kanon ráže 3,7 cm.

Po těchto úpravách se Bechelaren vrátil v roce 1944 na dolní tok Dunaje. Při eskortování konvoje byl v noci z 5. na 6. duben 1944 napaden letadly sovětského letectva a poškozen. Po opravě se vrátil do služby se základnou ve Visegradu a poté do Lince, kde kvůli nedostatku původní munice byla místo věží ráže 6,6 cm osazena dvě německá lodní děla ráže 8,8 cm s lehkými štíty. Poté se Bechelaren opět podílel na obranných bojích v Jugoslávii a v Maďarsku, byl nasazen i do neúspěšného německého protiútoku u Budapešti a u Melku se utkal se sovětskými dělovými čluny, což byl jeho poslední bojové střetnutí.

Závěrečná léta

Dne 11. května 1945 se posádka Bechelarenu vzdala v Linci Američanům. V roce 1947 byla loď beze zbraní vrácena Československu a přemístěna do Bratislavy. Zde se roku 1951 začalo s opravami, které měly uvést loď do provozuschopného stavu, ale nikdy nedošlo k jejímu znovuvyzbrojení. Československá lidová armáda neměla pro monitor užití, Dunaj byl pod kontrolou Dunajské flotily sovětské armády a na hlídání železné opony stačily hlídkové čluny, takže roku 1955 byla loď postoupena civilního sektoru. Její trup pak sloužil loděnici Komárno jako plovoucí skladiště až do roku 1978, kdy byl monitor President Masaryk sešrotován – jako většina válečných lodí před ním, i po něm.

Podle https://en.wikipedia.org/wiki/President_Masaryk_(monitor) a knihy „Hlídková loď President Masaryk“ Miroslava Huberta, která vyčerpávajícím způsobem popisuje konstrukci a osudy této největší československé válečné lodě.