Německá historička předložila důkazy o zločinném spolčení Stalina s Hitlerem

A to v knize s příznačným názvem Pakt, která precizním způsobem popisuje okolnosti vzniku a trvání paktu Molotov – Ribbentrop ze srpna 1939, v jehož důsledku si Německo a SSSR rozdělily Evropu.

Jedná se o výborný počin pražského nakladatelství Maraton, které českému čtenáři představilo práci německé historičky Claudie Weberové, profesorky soudobých dějin na univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou. Paní profesorka se dlouhodobě zabývá problematikou východní Evropy, mimo jiné psala i o událostech v Katyni..

Existují zhruba dvě základní hodnocení tzv- sovětsko-německé smlouvy o neútočení ze srpna 1939, podle prvního se jednalo o dohodu dvou gangsterů o kořist, podle druhé údajně o Stalinův geniální plán jak odvrátit válku s Německem. Autorka se přiklání k té první variantě, i když připouští, že sovětský vůdce se opravdu snažil odvrátit válku s Německem. To však nic nemění na hanebné podstatě této dohody.

Hlavním důkazem o zločinném spolčení nacistického a komunistického režimu je tajný protokol, při kterém si Sovětský svaz a Německo vymezily eufemisticky řečeno tzv. sféry vlivu, čili se domluvily, jaké kdo nepřímo ovládne nebo rovnou okupuje cizí území. Samotná smlouva o neútočení by se ještě dala pochopit, ale anexe jiných států už nikoliv. Takto opravdu jednají gangsteři a lupiči.

Navíc tento pakt provázely dohody o vzájemném přesunu obyvatelstva, spolupráce NKVD a gestapa nebo masivní hospodářská výměna zboží, Byly to sovětské suroviny, které nacistickému Německu umožnily vést válku v západní Evropě, Řecku a Jugoslávii. Další důležitou skutečností potvrzující zločinný charakter této smlouvy bylo, že když v roce 1940 nový britský premiér Winston Churchill nabídl Stalinovi spojenectví proti hitlerovskému Německu, ten to odmítl. V knize jsou připomenuty i paměti Stalinova věrného nohsleda Vjačeslava Molotova, který za SSSR onen neblahý pakt podepsal. Jasně prohlásil: „Naším hlavním cílem bylo získání nových území pro SSSR.“

Nabízí se také zásadní otázka, proč, jestliže mělo jít ze strany Stalina o čistě účelovou dohodu a zajištění vlastního území, neumožnil SSSR po roce 1945, kdy už nacistické nebezpečí pominulo, obnovení nezávislosti Litvy, Lotyšska a Estonska?

Důsledkem tohoto veřejně nepřiznaného spojenectví pak byly represe v Polsku, na Ukrajině, v Bělorusku a v Pobaltí, jak ze strany německých nacistů, tak ze strany sovětských komunistů. Němci se v rámci kampaně AB – Aktion zaměřili na zničení polské inteligence. Na jaře a v létě roku 1940 bylo zatčeno německými bezpečnostními složkami více než 30 000 profesorů, učitelů, duchovních, právníků, lékařů atd., z nichž 7000 bylo zavražděno, ostatní skončili v koncentračních táborech. Na sovětské straně se uskutečnila podobná akce - Katyňský masakr, při kterém příslušníci sovětské komunistické policie NKVD zavraždili na 22 tisíc zajatých polských důstojníků, většinou záložáků, a rovněž členů vzdělaných vrstev obyvatelstva. Německo i SSSR se dopouštěli na okupovaných územích srovnatelných zvěrstev, včetně deportací nepohodlných skupin obyvatel v nelidských podmínkách do vyhlazovacích lágrů či gulagů. Je třeba si stále připomínat, že Stalin byl masový vrah a zločinec srovnatelný s Hitlerem.

A z tohoto hlediska je třeba vycházet při hodnocení opatrnosti, kterou projevovali představitelé Francie a Velké Británie při jednáních ze Sověty v roce 1939. Sovětský svaz byl totalitní komunistickou diktaturou, která už v té době měla na svědomí miliony mrtvých, a logicky tak nevzbuzovala důvěru. Navíc požadavek sovětské strany ke vstupu Rudé armády do Polska a Rumunska, který obě země z obavy o svoji bezpečnost oprávněně odmítaly, neměl ani tak za cíl boj proti nacistickému Německu jako spíš anexi tamních území. O tom se autorka mohla zmínit, to však nic nemění na výborné kvalitě tohoto díla a objektivním zpracování historických událostí.

Pakt Stalin, Hitler a příběh jedné vražedné aliance 1939 – 1941,

Claudia Weberová, nakladatelství Maraton

Praha 2025