Neviditelný pes

HISTORIE: Devadesát let naší novodobé historie

28.10.2008

V roce osmiček si připomeneme také uplynulých 90 let od skutečně významné události, kdy 28. října 1918 vznikl po dlouhé době třech stovek let náš samostatný svobodný stát: Československo. Takový stát dnes na současné politické mapě Evropy nenajdeme, dějiny od té doby pokročily, ale podstatná část tohoto státu existuje pod názvem Česká republika a některé státní symboly se zachovávají.

Při krátkém rozboru devadesáti let, při pohledu na náš novodobý český stát, si můžeme přibližně vyčlenit tři taková důležitá a významná údobí:

1. Období naší první samostatné republiky (roky 1918 - 1938)
2. Období další dlouhé nesvobody (léta 1939 - 1989)
3. Období současné obnovené svobody ( od roku 1990 / 1. ledna 1993 ...)

Krátká dvě mezidobí, kdy se jedná o dobu od Mnichova (29. 9. 1938) do okupace Německem (15. 3. 1945) a potom druhé období naší krátké svobody od 9. 5. 1945 do února 1948 ponechejme stranou. Pokusme se velmi stručně trochu bilancovat pro nás historická a politická údobí, abychom poznali, s jakým výhledem můžeme dále vstupovat do další naší nelehké budoucnosti.

1.

Období naší svobody od 28. října 1918 až po obsazení naší republiky nazýváme naší první republikou. Můžeme samozřejmě na tuto naši dobu nahlížet různě, ale jako celek musíme dobu hodnotit pozitivně. V rámci společenského uvolnění se naši lidé snažili odpovědně budovat svůj nový svobodný domov se snahou vytvořit také něco nového. Dochází také k různým výstřelkům, ale není jich nadmíru mnoho. Souhrnně může říci, že jako nováček na své cestě v demokracii jsme obstáli. Občané si vážili své nabyté svobody, uznávali autoritu svého prvního prezidenta a většina národa se snažila jít cestou, kterou on lidem svým jednáním a svým životem naznačoval.

Když se podíváme na tehdejší politickou mapu Evropy, tak vidíme nápadný protáhlý tvar naší republiky Československa. Vypadá to jako svorník mezi západem a východem anebo také jako spojnice všeho východního a všeho západního uvnitř Evropy. Bylo samozřejmě obtížné takovou republiku udržet zcela pohromadě. První náš prezident v této republice ještě dožil, druhý prezident, jeho následovník, již prožil velmi pohnutou dobu.

Pro pochopení doby za první republiky u nás ve Zlíně to máme snadné. Stačí se podívat, co nám všechno ještě dnes zanechal náš podnikatel Tomáš Baťa. Určitě to byla pro tehdejší občany také nelehká doba. Ve třicátých letech se dostavila hospodářská krize, která také naši republiku silně zasáhla. Zde jen poznamenám, že stále občas uslyšíme výtku vůči TGM, že on snad nechal střílet do dělníků. K tomu mohu jen říci, jak nesprávně a nepřesně může být pořád podivně naše nedávná historie předkládána, vytýkat něco člověku, který si to opravdu nezaslouží.

2.

Probírat dlouhé období naší nesvobody, kdy jsme byli okupování fašistickým Německem za 2. světové války, a potom období další nesvobody za komunismu, kdy jsme byli v područí Moskvy, to považuji za zbytečné. Všechno je nám dostatečně známo. Krátká doba naší svobody po ukončení 2. světové války byla sice důležitá a rozhodující, přešli jsme však do područí Sovětského svazu, musíme si uvědomit, že to byla doba ještě velice pohnutá. Prostě politicky jsme to nějak dobře nezvládli. Samotný tehdejší prezident Edvard Beneš podlehl zákonitě všem vlivům, které ovládaly takovou dobu.

A tak naši lidé byli totalitou sevřeni a byli ovlivňováni ve svém jednání a ve svém myšlení po dlouhou dobu. Na místo vytoužené padesátileté masarykovské svobody se k nám dostavilo padesát let další nesvobody. Obtížně samozřejmě fungovala veškerá výchova, ovlivňováno bylo školství a zasažena byla veškerá kultura. Správné formy společenského života přežívají s velkými obtížemi. Nevracíme se vůbec k odkazu TGM, ale spíše naopak, na místo jeho pravidla: "Nebát se nekrást" můžeme s nadsazenou ironií říci, že lidé si spíše osvojují pravidlo: "Nebát se, lhát a krást."

Překročme tuto nešťastnou dobu a pohlédněme již raději k dnešku.

3.

Vlivem politické změny v Sovětském svazu se k nám svoboda vrátila v listopadu 1989 zvláštním způsobem. Byli to první studenti, kteří si uvědomili důležitost svobody a první se probudili. Po chvilce se k nim postupně přidává většina našeho národa, neboť si začínáme uvědomovat návrat naší svobody a v lidech vzniká zákonitě nadšení z opětovné nabyté svobody.

V pohledu současného odstupu doby vidíme, že o žádnou revoluci nešlo, nemůžeme ani mluvit o "sametové revoluci", ale došlo v podstatě ke kompromisu mezi novými lidmi a s odstupující garniturou. A tak zde máme pořád ještě mnoho všeho starého. Zůstává zde všechno, co se dříve tak dobře osvědčovalo. Můžeme říci, že zde máme na místo demokracie ještě období postkomunismu.

Je však zřetelné, že za posledních dvacet let se již velice mnoho věcí u nás změnilo. Rozhodně je tomu tak v oblasti ekonomiky a v oblasti vlastnických vztahů. Při probíhající privatizaci jsme ochotně přistupovali k výhodným změnám. Kupónová privatizace to ještě pěkně podtrhla.

Lidé dnes s naší politikou nejsou spokojeni. Jaká je toho všeho asi příčina? Nemáme v čele takové politiky, jaké bychom potřebovali. Prostě ještě nám takoví lidé nevyrostli a někteří občané stále ještě raději ani do politiky nevstupují. Okolní svět, především zde v Evropě, se na nás pečlivě dívá. Nemůžeme se ani divit, že vznikají pochybnosti, zda dokážeme vůbec řídit samotnou EU.

Ale naši lidé jsou opravdu šikovní. Dokazujeme to například ve sportu. Je již nanejvýš potřebné, aby v naší politice nebyly zcela zbytečné rozmíšky, aby samotná média, i když jsou ten hlídací pes, napomáhala naší politice a nikoliv ji brzdila, abychom si uvědomili, že máme na čem stavět. Takové osobnosti, jako byl panovník Karel IV., potom kněz a učitel J.A. Komenský a v neposlední řadě právě náš politik T. G. Masaryk, ti by mohli být již dostatečnou zárukou všeho toho, jak se máme také my chovat, jakou cestou máme po nich pokračovat. Snažme se na jejich práci všichni společně dobře navázat.



zpět na článek