Brno má bohatou historii. V údolích Svratky, Ponávky a Svitavy poblíž jejich soutoku žili lidé od pradávna. První písemná zpráva o městě je z roku 1091, ale trvalé osídlení tu bylo již dříve. Roku 1243 získalo Brno městská privilegia a v roce 1356 píše o Brnu papež Inocenc VI. jako o městě „lidnatém, bohatém a slavném“.

Významnou dobou byla vláda Lucemburků, kteří na Moravě vytvořili dědičnou monarchii, titul moravského markraběte se měl, oproti předchozím létům, dědit. Tato mladší větev Lucemburků, však měla krátké trvání. Už syn zakladatele Jana Jindřicha markrabě Jošt zemřel bezdětný. Ale je povařován za politicky nejvýznamnějšího Moravana. Na Špilberku se narodil i zemřel, zemi osobně spravoval, stal se i markrabětem braniborským a byl zvolen římským králem, což v jeho prostoru a čase byla nejvyšší světská hodnost. Den jeho zvolení se dodnes slaví jako Den pro Moravu, u jeho hrobky v kostele sv. Tomáše se koná pietní akce a vychází odtud průvod.

V historii města byl nejvýznamnější rok 1645. Brno při svém tažení na Vídeň, oblehli Švédové. Čekalo se to, již na jaře do Brna dorazil velitel jeho obrany Raduit de Souches a začalo se posilovat opevnění, ale vojsko, kterému měl velet, nedorazilo. Švédové byli rychlejší. Do Brna pronikl jen jízdní oddíl naštěstí i se zásobovacími vozy. Ale kavalerie není nejlepší složkou vojska pro obranu obleženého města a navíc vojáků bylo málo, přesto se město rozhodlo bránit. Rektor jezuitského kolegia otec Martin Středa hned nabídl vojákům své studenty a k obraně zburcoval obyvatele města, takže většinu obránců tvořili nevojáci, ti, kteří v Brně žili, pracovali, studovali. O co měli méně vojenských dovedností o to větší měli odhodlání uhájit své město před násilím, vražděním a pleněním. I tak měli útočníci dvacetinásobnou převahu. Podobně opevněnou Olomouc Švédové dobyli za 4 dny, takže na Brno si naplánovali týden, ale město stále odolávalo a tažení na Vídeň znemožňovalo. Tak švédský velitel nařídil poslední velký generální útok na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645. Tento den Švédové do města částečně pronikli, ale Brňané jim čas útoku významně zkrátili. Byl poprvé zaveden letní čas. V 11 hodin brněnského času došlo k posunu o hodinu dopředu a zaveden brněnský letní čas. I díky tomu Brno odolalo. 15. srpen se dodnes slaví jako Den Brna.

To, že obránci složení převážně z nevojáků, odolali dvacetinásobné přesile tehdy nejlepší armády světa, se bralo jako zázrak. Ten je připisován Panně Marii Svatotomské. Ikonu Černé Madony věnoval Karel IV. při svěcení kostela sv. Tomáše kostelu a augustiniánskému klášteru. Brzy byl tento obraz vnímán jako milostný obraz Panny Marie Svatotomské a vzniklo u něj první mariánské poutní místo na Moravě. Právě u tohoto obrazu se páter Martin Středa modlil s ženami za záchranu města a chodil s ním i po hradbách povzbuzovat obránce. Nějak to působilo i na Švédy, protože jejich velitel generál Torstenson si píše do deníku: „Dnes mě zase strašili tou černou čarodějnicí.“

15. srpna tak každoročně slavíme Den Brna. Jak už je v našem kraji zvykem Den se protáhne na víc než týden. Mimo hlavních oslav je i řada doprovodných programů. Probíhají výstavy, četné hudební a jiné kulturní produkce. Tradiční je vojenský pochod, pietní akce v kostele sv. Jakuba a ve středu města, na Špilberku a Monte Bů se nabízí imitace válečných šarvátek, uzenin a burčáku. V duchovním programu bývají i slavnostní mše, 15. sprna poutní v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a v neděli pontifikální v katedrále sv. Petra a Pavla. Poprvé jsou součástí i celobrněnské hody. Postupně byly k Brnu připojovány obce s vlastními kroji a stále živou hodovou tradicí. Letos přibyly i hody společné. Jestli se stanou trvalou součástí oslav Dne Brna, se teprve pozná.

Všichni, co se v roce 1645 podíleli na úspěšné obraně města, a díky kterým můžeme Den Brna slavit, byli náležitě odměněni. Radutit de Souches dostal jevišovické panství a u jeho sochy a hrobky v kostele sv. Jakuba se při oslavách Dne Brna koná velký pietní akt. Svoji sochu před jezuitským kostelem, kde je pohřben, má i Martin Středa a usiluje se o jeho blahořečení. Velitel posádky na Špilberku Georg Jacob Ogilvy byl povýšen na plukovníka, provozoval Hradní vinárnu o doteď má vlastní firmu. Zkrátka nepřišla ani Panna Maria Svatotomská. Mimořádně zesílil její význam jako Ochránkyně města Brna (Palladium Brunensis) a Perly Moravy (Gemma Moraviae). K jejímu obrazu chodily zástupy poutníků a papežem posvěcená korunovace jejího obrazu v roce 1736 byla největší slavností v dějinách města – slavnostní mše, mohutné slavobrány, vyzdobené ulice, ohňostroje, víno v kašnách. V počtu účastníků ji nepřekonaly ani pozdější hojně navštěvované veletrhy a motoristické Velké ceny. Jen neznámí nevojíni, pro záchranu města nejdůležitější, nemají ani pamětní desku.

Tož tak.