Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Autor referuje o něčem, co sám nezažil

Ta první republika existovala příliš krátce, aby se mohla dostatečně stabilizovat. Při odtržení Česka od Rakousko- Uherska se nabalily i některé menší národy, jako Slováci a Rusíni, kteří neměli tehdy dostatečně vyvinutou politickou elitu, která by jim umožnila, založit samostatné státy. To Slováci velmi rychle dohnali, zejména díky své církvi. Samostatný stát si proto dokázali zřídit po politické krizi, kterou způsobila Mnichovská dohoda.

Po obsazení "restčechaj" německými socialisty nelze mluvit o samostatném státu, tehdy vymezené hranice nikdy nebyly hranicemi v historickém ani etnickém smyslu. Asi tak, jako dnes Kosovo, žijí tam dvě znepřátelená etnika, jejichž spolužití lze definovat jako hrůzu bez konce. Jednalo se o přechodné zřízení, po vítězné válce bylo naplánováno, rasově méněcenné Čechy vyvézt kamsi na Sibiř a ty ostatní germanizovat. Podle toho také říšský protektor vládl, o republice nelze mluvit. Rés publica je vláda obyvatelstva, jednalo se však o vládu dosazenou ze zahraničí a domácí obyvatelstvo bylo ovládáno Gestápem a diktaturou, která pro zamaskování nasadila české kolaboranty.

Po 1945 se jednalo o částečné obnovení ČSR, na přání "osvoboditelů" byl politický život výrazně omezen, nová diktatura, tentokrát řízená z Ruska, byla v dohledu. K tomu došlo 1948 a tím končí i demokratický parlament. Po únoru vládla jediná strana s několika kolaborantskými "stranami" v národní frontě. Následující "volby" lze označit za divadlo, loutková vláda je nijak ke své legitimaci nepotřebovala.

Český problém spočívá v tom, že se vždy našlo dostatek kolaborantů, s Němci i s Rusy, kteří tak ty nedemokratické režimy teprve umožnili a navenek i legitimovali. Teprve 1968 selhala snaha našich osvoboditelů, dosadit dělnicko- rolnickou vládu. Potom už ztratil iluze i ten poslední optimista.

Naše dnešní problémy jsou pokračováním těch minulých, velká část obyvatelstva není schopna samostatného, nezávislého rozhodování a potřebuje proto autoritativního vůdce.

Re: Autor referuje o něčem, co sám nezažil

Ještě k tomu Slovensku. Za druhé světové války bojovali Slováci na německé straně, proto patřili k poraženým. Slovenské národní povstání bylo křečovitě glorifikováno jako slovenský národní odboj, o tom lze silně pochybovat. Po válce bylo pro Slováky proto výhodné, připojit se k Čechům, kteří na frontě nebojovali a atentátem na Heydricha se jejich odboj stal známým v celém světě. Alespoň v tehdejším vědomí světa byli Češi na straně vítězů, takže Slováci měli kam se zachránit. Svůj stát obnovili až po skončení totality, je to logický vývoj. Zakarpatskou Rus si za osvobození ČSR vzal Stalin, velkoryse však umožnil Cikánům a jiným jemu nelibým obyvatelům přestěhování do ČSR.